„Když jsme chodili po městě, nechápal jsem, proč ho lidé neustále zastavují: Proč, papá? Býval jsem vyděšený, tak jsem vždycky chytil jeho ruku, abych se ujistil, že se mi nic nestane. Ten pocit, jak mě chrání, je nejsilnější vzpomínkou na tátu,“ říká syn Sandro Mazzola.
Dnes si vzpomene znovu.
Zase je 4. května.
Den, kdy se táta nevrátil. V roce 1949 mu bylo třicet.
Sandro Mazzola
Bohužel se nevrátil nikdo z toho famózního mužstva, kterého se bála celá Evropa. Pilota letadla, které se vracelo z benefičního zápasu v Lisabonu, zaskočila bouřka. Fiat G212CP se na okraji Turína ztratil v mlze, klesl příliš a narazil do kopce Superga. U tamní barokní baziliky se letadlo rozsekalo na maděru, zemřelo všech jednatřicet pasažérů, včetně osmnácti hráčů.
Mazzola byl tím nejobletovanějším. Sice málomluvný, zato silný, nezištný, pracovitý, univerzální. A přísný na sebe i všechny okolo. Právě kolem Mazzoly se vytvořil Il Grande Torino neboli Velký Turín. Traduje se, že když mužstvo potřebovalo zapnout, on si na kaštanovém dresu vyhrnul rukávy, aby dal pokyn: „Přidáme, pánové!“
Na to, že nehrál úplně na špici útoku, dával spoustu gólů. Za rok 1947 si vystřílel korunu pro krále kanonýrů.
O dva roky později zemřel. Stejně jako jeho přátelé Loik, Menti, Maroso, Gabetto, bratři Ballarinové...
Lidé míjejí zeď s portréty obětí letecké nehody turínských fotbalistů v roce 1949.
To je zásadní rozdíl ve srovnání s leteckým neštěstím Manchesteru United, při kterém v roce 1958 zahynulo osm fotbalistů. Ano, byla to rovněž šílená katastrofa, leč trenér Busby přežil a mistrně vyskládal nový tým, který deset let od tragédie ovládl Pohár mistrů.
Po Turínu, klubu s býkem ve znaku, zůstaly jen potoky slz. Na poslední rozloučení přišlo přes půl milionu lidí.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
Sandrovi Mazzolovi bylo šest, když se to stalo. Po tátovi zdědil prakticky všechno. I desítku na dresu. „I když jsme spolu strávili strašně málo času, všechny dovednosti, na kterých jsem postavil kariéru, mě naučil táta.“
S výrazným černým knírkem se stal ikonou Interu Milán, vyhrál mistrovství Evropy 1968, o dva roky později si zahrál finále mistrovství světa. Sám fotbalový mušketýr Ferenc Puskás zastavil mladého Mazzolu po finále Poháru mistrů v roce 1964, aby se mu poklonil: „S tvým tátou jsem hrával a vím, že by na tebe byl pyšný. Mohl bych požádat o tvůj dres na památku?“
Fanoušci před památníkem obětí letecké nehody turínských fotbalistů v roce 1949.
Táta Mazzola byl pojem, kterého uznávala celé Evropa. Driblér, šutér, poctivec a statečné srdce v jednom. Legendy praví, že od něj první manželka odešla, protože nevystála jeho příliš pevnou disciplínu. V deseti letech skočil do řeky Addy, aby zachránil malého chlapce, který se topil. Od třinácti pracoval jako automechanik, psal si deníky a navzdory slávě bydlel celý život v malém bytě na Via Torricelli.
Velký Turín byl především jeho dílo. On, v mládí fanoušek Juventusu, nedodával týmu jen góly, ale hlavně šťávu a inspiraci. Jen na okraj: Turín kupříkladu čtyři roky v kuse neprohrál jediný domácí zápas. Dokonce fenomenální útočník Kubala souhlasil, že po své emigraci z Maďarska podepíše smlouvu zrovna v Turíně. Aby si s Mazzolou zahrál. Při exhibici v Lisabonu měl tehdy taky účinkovat, ale onemocněl mu syn, tak se omluvil.
To kvůli Mazzolovi se vlastně tehdy letělo, protože v Benfice se loučil s kariérou přítel José Ferreira.
A dál už ten smutný příběh znáte. Po Velkém Turínu nezůstalo nic, jen vytesaná jména mrtvých na pomníku u baziliky Superga.
A taky pátý titul v řadě. Sezonu totiž dohrála juniorka, přičemž všichni soupeři posílali do zápasů ze solidarity rovněž rezervní týmy.
Na další, dosud poslední titul, si Turín musel počkat až do roku 1976. S tragédií se nikdy úplně nevyrovnal a nad milionovým městem s výhledem na Alpy mezitím převzal vládu černobílý Juventus.
