Jenže když mu na začátku roku 1992 zavolal sir John Hall, tehdejší šéf Newcastlu, naléhavá prosba jej zlomila: „Jen my dva dokážeme tenhle klub spasit. Ty máš vášeň, já peníze. Jdeš do toho? Budeš tady trénovat?“
Copak mohl odmítnout?
Už tehdy platil v severoanglickém městě za legendu.
A když v pondělí v pětasedmdesáti letech zemřel po krátkém boji s rakovinou, plakal celý Newcastle.
Ze všech kondolencí se nejvíc vyjímá ta, kterou poslal Alan Shearer, slavný útočník: „Kevin by můj dětský hrdina, trenér i kamarád. Chlap, kterého všichni milovali. On zase miloval fotbal a Newcastle.“
Proto se tenkrát, na začátku devadesátých let vrátil. Když siru Hallovi položil telefon, manželka Jean na něj jen kývla: „Ty to vezmeš, viď?“
Nebyla jiná možnost. Newcastle, topící se na dně druholigové tabulky, potřeboval superhrdinu, a lepšího než Keegana nemohl sehnat.
Bývalý kapitán a trenér anglické fotbalové reprezentace Kevin Keegan v dresu Hamburku v sezoně 1982/83.
Jeho pradědeček Frank, důlní inspektor, byl tamní veličinou, protože v roce 1909 po výbuchu v dole West Stanley zachránil 30 lidských životů. Taky táta Joe celý týden fáral, aby pak trávil na stadionu St. James’ Park každou sobotu. A kanonýr Keegan sám v černobíle pruhovaném dresu končil kariéru, když vystřílel návrat do první ligy. V rozlučkovém zápase do středového kruhu doletěla helikoptéra, on ještě v dresu otřel slzy, zamával a stadion burácel.
Slavný už tou dobou dávno byl.
S Liverpoolem třikrát vyhrál ligu, dvakrát Pohár UEFA a jednou Pohár mistrů. Když za tehdy ohromujících 500 tisíc liber senzačně přestoupil do Hamburku, šestého týmu bundesligy, rozjel se tak, že dvakrát vyhrál Zlatý míč. Jeho kudrnatá hlava zářila z plakátů i televizních reklam, fanynky po něm šílely, a kde hrál, tam se na permanentky stály kilometrové fronty. V sedmdesátých letech byl v Anglii slavnější než Beatles a jako jeden z prvních fotbalistů vycítil, že může svůj potenciál vyždímat i mimo hřiště.
Ze jména Keegan udělal úspěšnou značku, nechával si platit za propagaci všeho možného, s chutí přijímal pozvánky do televizních soutěží. Když v jedné z nich spadl z kola a sedřel se, mávl rukou: „Lidi přišli, aby viděli, jak ze sebe udělám troubu. Tak dostali, co chtěli!“
Zemřel Kevin Keegan. Legenda anglického fotbalu podlehla rakovině v 75 letech |
Poté, co Hamburk dotáhl k titulu, nazpíval singl Head Over Heels In Love, který na chvíli válcoval žebříčky hitparád a na kazetách se ho prodalo přes dvě stě tisíc kopií.
V Německu ho zbožňovali, ale on měl rád výzvy a rozhodoval se spíš srdcem než rozumem. Po skončení smlouvy ho lákal Real Madrid, Juventus i bohaté kluby z Ameriky, ale Keeagana přesvědčila drobná lest Lawrieho McMenemyho, kouče Southamptonu: „Kevine, potřeboval bych sehnat speciální svítidla, která prodávají jen u vás v Hamburku. Zvládl bys mi je přivézt?“
Když Keegan zaťukal na dveře jeho vily a předal zásilku, dočkal se pozvání na kávu a nečekané nabídky: „Nechceš hrát u nás?“
Bláznivé mise přijímal rád, proto se na začátku 90. let nechal přemluvit k trénování, ač neměl zkušenosti: „Nikdy jsem se nehádal s lidmi, kteří tvrdili, že moc nedám taktice. Měli pravdu. Proč skvělé hráče svazovat pokyny? Radši jsem jim dal volnost, a když jsme hráli proti slabším, odlehčil jsem to: Jestli tuhle bandu neporazíme, tak nerozumím fotbalu!“
Tenkrát, v romantických časech bez vědeckých metod a datových analýz, to stačilo. Newcastle pod Keeganem válel, rychle poskočil z chvostu druhé ligy na špici první a vysloužil si přezdívku The Entertainers – Baviči. Trocha disciplíny možná chyběla, aby tým dotáhl parádně rozjetou sezonu 1995/96, kdy vedl už o dvanáct bodů, ale nakonec mu titul vyfoukl Manchester United.
„Říká se, že si nikdo nepamatuje, kdo skončil druhý, ale věřím, že na nás lidi nezapomenou,“ zadoufal Keegan. „Za to, jak jsme hráli a jakou show jsme všem připravili.“
Platí to i pro něj. Nejen Newcastle se teď loučí: Sbohem, králi Keve!
