„Není jednoduché být 11 tisíc kilometrů od domova, ale šance na práci snů, jakou tady s kolegou máme, se nenaskýtá každý den,“ užívá si čínskou výzvu brzy čtyřicetiletý karvinský rodák. „Mít možnost podle svých představ a vizí vybudovat funkční klub od základů není jednoduché, zvlášť v Číně svázané pravidly vlády a tradicemi, ale za tu příležitost to stojí.“
Mládeži se Raszyk věnoval v Teplicích, Ústí i Mostě, kde také trénoval druholigový A-tým.
Proč jste opustil český fotbal?
Po angažmá v zahraničí jsem se ohlížel delší dobu. A to i díky zkušenostem ze stáží v Anglii, Itálii, Severním Irsku, Španělsku a studiu ve Varšavě. Navíc jsem již delší dobu unaven prací v českých klubech. Neměl jsem další motivaci pokračovat ve stále stejných kolejích a s omezeními danými českou maličkostí. V lednu, kdy jsem ukončil angažmá v Mostě, jsem se rozhodl změnit své působení. Založili jsme spolu s kamarádem fotbalovou akademii v Německu, kde jsme se zaměřili na individuální herní výkon hráče a v tréninku na přenos vícevjemových věcí do fotbalu. Což jsme úspěšně praktikovali v FK Ústí, kde jsem na jaře vypomáhal u dorosteneckých kategorií.
A jak jste se dostal do Číny?
V dubnu se mi ozval kolega, manažer pracující pro německou agenturu, s možností výběrového řízení pro čínskou společnost, která v Evropě hledala kvalifikované trenéry pro práci v čínském městě Fuzhou v mládežnické akademii. Po několika schůzkách a závěrečném šestihodinovém pohovoru, u kterého byli i čínští majitelé akademie, jsme se po týdnu dozvěděli, že z velkého množství trenérských uchazečů jsme byli vybráni právě my. Tedy já a Petr Hrazdílek. Zaujaly je naše zkušenosti z práce v jiných zemích a náš návrh fungování akademie. V červenci jsme do Číny odletěli.
Co po vás chtějí?
Zadání znělo jasně. Vytvořit funkční fotbalovou akademii pro celý region Fuzhou – Fujian, který leží v jihovýchodní Číně a má zhruba 30 milionů obyvatel. V samotném Fuzhou žije kolem osmi milionů lidí. Majitelé chtějí, aby akademie mohla konkurovat jiným akademiím v celé Číně. Cílem je výchova talentovaných hráčů směrem do A-týmu, který vznikne na startu jarní sezony. Podmínky a stadiony ve městě jsou výtečné. Město vystavělo dva olympijské areály, ve kterých se konaly Asijské hry, tudíž podmínky pro přípravu jakéhokoliv sportu jsou přímo neskutečné. V Evropě jsem neviděl sportoviště na tak vysoké úrovni jako tady na dvou místech ve Fuzhou.
Fotbal je v Číně na vzestupu?
Stává se velmi populárním. Vláda investuje mnoho peněz do rozvoje mládežnické kopané ve školách a mění se i postupně systém soutěží, kdy profesionální kluby zakládají akademie a ty mezi sebou hrají soutěže v kategoriích U19 a U17. Mnoho profesionálních klubů dává obrovské prostředky do svých profitýmů, kde mohou hrát až čtyři cizinci. A ve většině jsou zváni na posty trenérů kouči z ciziny nebo bývalí slavní zahraniční hráči. Tím se velmi zvedá prestiž a úroveň soutěže, návštěvnost roste každým rokem. Na utkání chodí i 50 až 60 tisíc diváků!
Hřiště fotbalové akademie v čínském Fuzhou.
Jak vnímáte Čínu?
Prožívá boom ve všech oblastech. Lidé se stěhují do měst, která rostou do obřích rozměrů, a i společnost jako taková se mění. Lidé v Číně mají životní cíle nastaveny jinak než my Evropané. Jejich prvotní snahou je zabezpečit celou rodinu a své rodiče na stáří, protože tady nefunguje důchodový systém, a tak se pracuje neustále. I o víkendu. A to navzdory tomu, že si zaměstnanci mohou vybrat jeden den volna. U dětí a mládeže je prvotním cílem dosažení co nejlepšího a nejvyššího vzdělání, a tím získání šance na dobrou práci, převážně pro státní správu. Na kroužky a zájmy je jen málo času. Kultura a sport jsou řízeny centrálně vládou. Ve Fuzhou je sto škol, které se účastní fotbalových soutěží na úrovni 1. a 2. stupně a tříleté střední školy. V šestnácti letech děti dělají přijímačky na vysokou školu anebo se mohou dostat do čistě sportovních škol, kde se už neučí, ale jen se věnují danému sportu. V některých případech je to již ve dvanácti letech, v přechodu na 2. stupeň základní školy.
Smlouvu máte zatím na rok. Jak máte rozdělené role?
Já jako sportovní ředitel odpovídám za sportovní složku klubu. Petr je mi po ruce a máme v týmu množství trenérů z Číny i ze zahraničí – studentů místních vysokých škol. Pro dobré fungování akademie vybíráme snaživé a mladé trenéry a poté v rámci klubu jim ukazujeme cestu, jakou chceme společně jít. Vedla se také jednání s místní vládou o působnosti naší akademie v celém regionu Fujian. I na vládě v Pekingu se naše vize a plány setkaly s pochopením, naše akademie by měla být pilotním projektem regionálních akademií v Číně! Věříme, že s našimi zkušenostmi a s čínskou pracovitostí dosáhneme cíle. Od září se věnujeme výběru hráčů do jednotlivých kategorií, navštívíme na sto škol. V kategoriích mládeže v regionu neexistuje jiná akademie nebo mládežnický klub. Fotbal dětí se odehrává ve školních klubech, kde trénují a hrají soutěže a turnaje; tamní trenéry školíme a vysvětlujeme jim naše evropské, ale i přímo české pojetí fotbalu.
Jak velký to je rozdíl?
Obrovský. Vláda nastavila podmínky financování sportu podle dosažených výsledků, a tak i u osmiletých dětí je prvořadý výsledek utkání a umístění v soutěži, až pak výkon hráče. Výkonnost dětí je velmi nesourodá, v každém školním týmu se najdou jeden dva nadstandardní hráči, kteří ale většinou hrají jen na sebe. I v utkáních dorostu převažuje individuální výkon, ten týmový je druhořadý. Děti v Číně jsou méně všeobecně zdatné a herní výkonnost ve starších kategoriích není na takové úrovni jako u nás. Je to i dané podnebím, od května do října je zde přes 33 stupňů s vlhkostí kolem 80 procent, což nepřispívá k rozvoji herní ani fyzické připravenosti hráčů a dětí. Tréninky musí být často přerušovány a ani obsah nemůže být příliš náročný, jelikož by to hráči nezvládli. Sami máme problém se s vedrem vyrovnat.
A jak se vám v Číně žije?
Po měsíci nám klub zajistil ubytování v nové vilové čtvrti ve 23. patře třiačtyřicetipatrového věžáku. Pod okny máme jednu z několika řek a procházkou podél ní se dostaneme během 20 minut do centra města. Na nákupy chodíme do světově známého superstore Walmart, kde se dají najít i evropské značky potravin. A směrem na východ je naše sídlo klubu, do kterého to máme pět minut vozem. Máme k dispozici řidiče s autem, který nás vozí na delší vzdálenosti nebo na tréninky a na jednání po městě. Město je obklopeno horami a k moři je to padesát kilometrů. Snažíme se učit čínsky, ale hlavním jazykem je angličtina a máme překladatele jak pro jednání na úřadech, tak i pro běžný život nebo tréninky.
Překvapilo vás něco?
Že jsme v jednom obrovském nákupním centru našli regulérní hokejové kluziště. Že je vážně potřeba zapomenout na příbor. Jídlo se jí jedině hůlkami, polévka se srká z malých mističek. A taky, že chůze ulicemi je pro Evropana trochu obtížná, jelikož nejrychlejším a nejrozšířenějším dopravním prostředkem je moped, malá elektromotorka. Místní jezdí i po chodnících. To pro nás není vůbec příjemné. Podobná situace se opakuje na přechodech, kde je víc motorek než chodců.
Co spojení s domovem?
Komunikace s blízkými byla trochu problematická, jelikož ne vždy nám internet fungoval. Rovněž vláda se snaží některé ze stránek s příponou com nebo cz blokovat, takže se nám zpočátku stávalo, že jsme se nedostávali do mailových schránek, nebo jsme se nemohli spojit s blízkými. Nyní je již všechno v pořádku. Jsme denně v kontaktu.
