"Oslava to byla parádní, do postele jsem se dostal až někdy kolem čtvrté ráno. V pondělí jsme samozřejmě měli volno," dodává stoper.
Birmingham City vyhrál ve finále anglického Ligového poháru nad favorizovaným Arsenalem 2:1 a nečekaně získal cennou trofej.
Napadlo by vás před finále, že vítězným týmem budete vy?
Všeobecné prognózy, že Arsenal je ve finále jasným favoritem, jsme prostě nebrali na vědomí. My jsme si říkali, že je to padesát na padesát. Však víte, jak to chodí v pohárových zápasech, ty prostě favorita nemívají. Tak jsme hodili za hlavu, že Arsenal je v lize druhý, a šli jsme do toho s tím, že máme stejnou šanci jako soupeř.
Co pro vás bylo ve finále nejtěžší?
Ty dlouhé minuty po přestávce, kdy nás Arsenal zle zmáčknul. Byli jsem pod velkým tlakem, ale odolávali jsme.
Mysleli jste už na prodloužení?
Jak se blížil konec normální hrací doby, tak jsme to prodloužení v hlavách měli.
A neměli jste z další půlhodiny navíc obavy? Například že nevydržíte kondičně.
Řekl bych, že stejně jako my byli unavení i hráči Arsenalu. Bylo to pro obě mužstva stejné, takže obavy jsme neměli.
Co vás napadlo, když dal váš spoluhráč Martins minutu před koncem na 2:1?
Že je to pohádka, že se nám všem splnil sen. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že by Arsenal ještě mohl vyrovnat.
V zápase však Arsenal už vyrovnal na 1:1 před přestávkou. Ve 39. minutě skóroval Van Persie a právě vám se nepodařilo jeho střelu zblokovat.
My jsme udělali chybu při vlastní stadardce, oni šli do rychlého protiútoku a v naší obraně byl tak trochu chaos. Nejdřív trefili břevno a pak se míč dostal k Van Persiemu. Měl jsem k němu nejblíž a ke zblokování střely mi chyběly snad centimetry. Taky po té střele trefil nohou setrvačností moje koleno a zatímco já byl v pořádku, on se lehce zranil.
Mluvil jste před zápasem a po něm s protihráčem Tomášem Rosickým?
Před výkopem jsme si navzájem popřáli hodně štěstí. Po zápase jsem ho utěšoval, že štěstí jsme zkrátka měli my.
Vyměnil jste si s ním dres?
Nevyměnil, protože když jsme se k sobě dostali, měl ho už vyměněný s někým jiným. A tak mě zůstal na památku ten náš, vítězný.
Ligový pohár jste vyhráli, v Anglickém poháru vás příští týden v sobotu čeká Bolton.
I v Anglickém poháru cítíme velkou šanci. Alespoň pro to čtvrtfinále. Na Bolton si věříme a hrát semifinále, už to by byl další velký úspěch.
Zato v Premier League je to podstatně horší. Krčite se na šestnáctém místě s pouhým dvoubodovým náskokem na sestupovou osmnáctou příčku.
Pravda, žádná sláva to v lize není. Ale máme dva zápasy k dobru a věříme, že právě po nich se odpíchneme výš.
V lednovém odvetném semifinále Ligového poháru jste výsledkem 3:1 vyřadili West Ham, patřil jste k nejlepším hráčům a trenér McLeish vás vzal na milost. Začal jste nastupovat pravidelně. Tehdy jste doufal, že vzpomínané semifinále bude klíčové pro vaši další kariéru v Birminghamu. Ukazuje se, že klíčové bylo.
Jsem rád, že se to takhle vyvíjí. Do té doby jsem si v zápasech Premier League ani neškrtl. Od té doby jsem ale vynechal jen vítězný zápas Anglického poháru se Sheffieldem Wednesday. Měl jsem svalové problémy z předchozí ligy s Newcastlem. Trenér za mnou pak přišel s tím, že mě potřebuje zdravého na finále Ligového poháru, tak jsem v tom Anglickém odpočíval.
Takže jak to s vaší kariérou v Birminghamu vypadá? V červnu vám končí smlouva. Už přišla nabídka na její prodloužení?
Zatím ne, ale na to je čas, nijak mě to neptrápím. Snažím se hrát co nejlíp a jestli mi ji prodlouží v květnu nebo v červnu, na to fakt nemyslím.
