Obránce, který do velkého fotbalu nakoukl v Olomouci a postupně prošel Spartou, Spartakem Moskva a West Ham United ale bude mít šanci i za rok. Smlouvu v zemi výtečných sýrů a přesných hodinek má totiž i na příští sezonu.
A pak? Hráč, jehož návrat na Letnou byl v zimě v jednom okamžiku téměř hotovou věcí, se dle svých slov v české lize zřejmě už neobjeví. "Nikdy však neříkej nikdy," nechává si otevřená vrátka rodák z Loučné nad Desnou.
V létě jste byl z přestupu do Basileje nadšený, pak jste ale často místo na hřišti trávil zápasy na lavičce. Jak tedy sezonu hodnotíte?
Na začátku jsem v lize odehrál sedm zápasů, pak to ale trochu uvadlo. Neměl jsem totiž natrénováno a po dvou měsících jsem jakoby ztuhl a přestal hrávat. Ale hodnocení je perfektní, odehrál jsem dvaadvacet zápasů a vyhrál jsem s Basilejí titul a pohár.
Nemrzelo vás však, že vám trenér Vogel nedával příležitost v Lize mistrů?
Byl jsem v Basileji nový a kluci kteří nastupovali, hráli výborně. Dařilo se jim a trenér neměl důvod to měnit. Samozřejmě když nehrajete, tak vás to mrzí, ale už to beru ve svém věku jinak. V Lize mistrů mám přes dvacet startů, takže jsem jim fandil a byl jsem rád za ně. Jsou to mladí kluci, kteří se můžou dostat ven. Neměl jsem s tím žádný problém, máme super partu. Svou úlohu jsem vzal a neřešil jsem to.
Basilej jste si tedy oblíbil?
Je krásná. Ve Švýcarsku má všechno nějaký řád a samotná Basilej je výborný evropský klub. Chodí na nás běžně pětatřicet tisíc diváků, perfektní stadion, hráči přestupují ven za spoustu peněz a základna mladých hráčů je fantastická. Navíc letos jsme měli nejlepší sezonu v historii klubu, takže všechno musím hodnotit kladně.
A jaký na vás udělala dojem úroveň švýcarské Superligy?
Je v ní spousta zahraničních hráčů, hodně Jihoameričanů. Liga má vyšší kvalitu než česká, ale s Anglií se to samozřejmě srovnávat nedá.
Vzpomínáte na své angažmá ve West Ham United?
Ty dvě sezony pod trenérem Gianfranco Zolou byly fantastické. A k tomu předtím čtyři sezony ve Spartaku Moskva. Těchto šest let bylo opravdu skvělých a moc jsem si je užíval.
A jak z tohoto srovnání vychází Basilej?
Na takový ten závěr kariéry je to skvělé. Mám ještě na rok smlouvu a trenér říkal, že o mě stojí, takže příští sezonu zůstanu v Basileji a co bude pak, se uvidí.
Přitom v zimě dlouho vypadal váš přestup do Sparty jako hotová věc. Proč vám to nakonec nevyšlo?
Bylo to hodně žhavé, už jsem měl nachystanou smlouvu, ale nakonec to nedopadlo. Takové věci se stávají a dá se říct, že nakonec je to pro mě dobře, protože jsem s Basilejí vyhrál dvě trofeje. S tím jsem spokojený.
Přesto, nebyl jste zklamaný, že to nevyšlo?
Těžko říct. Už jsem chtěl domů kvůli rodině, ale nakonec se opět potvrdilo: Pokud nemusíš, nevracej se.
Tím se řídíte?
Jsem přesvědčený o tom, že tohle pravidlo platí. Nechci dávat příklad, ale podívejte se třeba na Jirku Jarošíka. Před rokem měl ve Španělsku super sezonu, pak se vrátí a teď se o něm píše, jak je z formy, přitom je to výborný fotbalista. Spartě se nepodařilo udělat titul, tak se to hodilo na starší hráče a je to škoda. Přitom si myslím, že jim stoprocentně ještě pomůže.
Ptát se vás, jestli se někdy do české ligy vrátíte, je tedy asi zbytečné...
Nikdy neříkej nikdy. Mám smlouvu na rok, skončím a bude mi třicet čtyři. A podívejte se třeba na Ujfalušiho, ten může hrát venku klidně do sedmatřiceti.
Hodně zmiňujete věk, ale třiatřicet v současné době přece pro fotbalistu není žádné stáří.
Už je to na hraně a staří hráči už se těžko udávají. Musíte mít v týmu samozřejmě i pár zkušených, ale kam se chcete ve čtyřiatřiceti vrátit? Do Sparty? Tam zkušené mají. Trend už je jiný, týmy se musí omlazovat a myslím, že je to správné. Zatím jsem fit, zranění se mi vyhýbaly, takže do pětatřiceti bych chtěl hrát. Nechávám tomu volný průběh.
Návrat do Olomouce, která vás pro velký fotbal vychovala, nepřipadá v úvahu?
Olomouc mám rád, Radim Kučera mi už před časem říkal, že mě bere. Ale usadil jsem se v Praze, takže to asi nevyjde. I když, nikdy neříkej nikdy.
Slyšel jsem, že jste prý uzavřel nějakou sázku o tisíc eur. Je to pravda?
Ano. V Šumperku jsme se ještě s hokejistou Jakubem Kindlem vsadili, že náš kamarád Bohdan Hecl neudělá sto kliků za tři minuty. Zvládl to, takže jsme mu každý museli dát pětadvacet tisíc korun. Ale zaplatili jsme to s noblesou, protože se za to koupí dresy a kopačky šumperské mládeži.
Stále se vracíte domů na Šumpersko?
Po sezoně jsem tam byl na dva dny. Sejdeme se s klukama a vždycky je legrace.
