„Zatím jsem nastoupil ve všech devatenácti zápasech a budu dělat všechno pro to, abych si tuhle statistiku udržel až do konce sezony,“ dodává.
Byl pro vás přechod do izraelské ligy velký náraz? Nejen sportovně, ale i třeba kulturně?
Vůbec ne. Kdybych chtěl, mohl jsem zůstat v Česku, nebo zvolit jinou nabídku, ale chtěl jsem si vyzkoušet zahraniční angažmá tady. Manželka tu má výbornou kamarádku, která tu žije už několik let, a ta nám Haifu doporučila. Všechno, co o ní řekla, se vyplnilo a my jsme tu všichni spokojeni. Samozřejmě že jsem si musel na nějaké nové věci, jako je šabat, zvyknout, ale to byla maličkost. Jinak co se Hapoelu týká, je to takový rodinný klub oproti Maccabi, našemu největšímu rivalovi, který je obrovský s velkou základnou a vším dokola.
Co vás v Izraeli překvapilo?
Toho je víc. Určitě přívětivost místních lidí a jejich přátelský přístup k nám jako cizincům. Dále schopnost domluvit se zde se všemi anglicky, což nám příchod do Haify značně usnadnilo. A pak mě třeba překvapilo i parkování na kruhovém objezdu - to jsem slušně koukal.
Izrael neleží v klidné části světa. Nemáte někdy přece jen obavy o bezpečnost?
Musím říct, že v dnešní době ta obava o bezpečnost je asi všude, ať už dám za příklad Ukrajinu, naposledy Paříž a další útoky. Tady se něco dělo hned po mém příjezdu, ale týkalo se to pouze jižní časti státu u metropole Gaza. Tady na Haifě jsme nemuseli mít žádná bezpečnostní opatření ani nějakou obavu. Myslím, že lidé v Česku to tu mají zaškatulkované jako nějaké válečné pole, ale vůbec tomu tak není.
Přemysl Kovář
Už jste ve volných chvílích poznal Izrael? Co na vás nejvíc zapůsobilo?
Za ten půl rok jsme tu měli obě naše rodiny, takže už máme celý projetý Izrael od Nazaretu přes Tel Aviv a Jeruzalém až k Mrtvému moři a musím říct, že je to nádhera. Nejvíc se mi líbil Jeruzalém a všechny ty památky kolem. Ještě o dovolené bychom rádi do Ejlatu, což je nejjižnější místo sousedící s egyptskou Tabou.
Jaký je život v Haifě?
Jak už jsem říkal, lidé jsou tady strašně přátelští. Už teď tu máme spoustu známých, se kterými se i s dětmi navštěvujeme. Největší rozdíl oproti Česku je ale finanční, všechno je tu dvakrát až třikrát dražší. A taky to počasí. Teď v lednu tu máme slunečno a 23 stupňů, takže si to s rodinkou užíváme. Až skoro do půlky prosince jsme trávili většinu času u moře.
Jak jste se v Izraeli zabydlel?
První měsíc jsem tu byl sám. Největší problém mi v létě dělalo počasí, protože se tu teplota pohybovala kolem čtyřiceti stupňů, ale časem si člověk zvykne. Stačil jsem akorát zařídit bydlení, čtrnáct dní jsme trávili na soustředění v Srbsku a pak už za mnou přiletěla rodina, takže to rychle uteklo. Teď vzala manželka kluky na Vánoce k nám, že si užijí sníh, ale moc toho nenapadalo, takže se teď vracejí nazpátek a zůstávají tu se mnou až do konce sezony.
Přemysl KovářProfil brankáře Fotbalový brankář, 29 let. Odchovanec Slovácka zamířil v dospělém věku na sever Čech. Smlouvu v Liberci podepsal v roce 2010 a pak putoval po hostováních. Ligovou premiéru si odbyl na jaře 2011 v dresu Ústí nad Labem. Do branky Slovanu Liberec naskočil před dvěma lety a během roku a půl zde nasbíral 34 ligových startů, zachytal si i v Evropské lize. Loni v létě přestoupil do izraelského klubu Hapoel Haifa, kde se stal brankářem číslo jedna. Má manželku Kristýnu a syny Honzíka (2 roky) a Matyáše (9 měsíců). |
Jak se v Izraeli líbí vaší ženě a synům?
Manželce moc, nejraději by tu zůstala delší dobu, tak uvidíme. Starší Honzík, kterému jsou dva roky, už se byl podívat ve školce a líbilo se mu tam, takže ho tam asi vždycky na nějakou tu hodinku dáme. Ale spoustu volných chvil trávíme v parku, kde už má taky kamarády.
Jaká je vaše pozice v klubu? Máte jako brankářská jednička konkurenci?
Pozici jsem si musel získat jako všude jinde na začátku přípravy a jsem moc rád, že jsem tu šanci dostal a do branky se probojoval. Druhým brankářem je člen izraelské reprezentační jednadvacítky a máme spolu skvělý vztah. Zatím jsem nastoupil ve všech 19 zápasech a budu dělat všechno pro to, abych si tuhle statistiku udržel až do konce sezony.
Učíte se hebrejsky?
Je skvělé, že v týmu každý hráč ovládá angličtinu, takže přechod pro mě nebyl až tak těžký. Samozřejmě jsem se ale musel naučit i hebrejská slovíčka, která jsou v brance při dirigování obrany důležitá a musím říct, že si mě trenéři párkrát na začátku sezony přezkoušeli, jestli všechno zvládám tak, jak mám. U nás mají cizinci povinnost chodit na hodiny češtiny, tady u nás chodí na hodiny manželka a mně to pak dává doma sežrat.
Jaká je spokojenost s výsledky Hapoelu? V úvodu sezony to bylo zlé, že?
Začátek jsme měli opravdu katastrofální, samozřejmě hrálo velkou roli to, že nás bylo v základní sestavě osm nových. I po půlce soutěže jsme byli úplně na dně, ale teď jsme konečně začali dělat body, tak snad nám to vydrží. Máme ztrátu dva body na šesté místo, které zaručuje play-off, a do konce ještě zbývá osm kol. Tak uděláme všechno proto, abychom hráli po 26 kolech v tabulce o titul a ne o sestup.
VZPOMÍNKY NA LIBEREC. V něm chytal Přemysl Kovář před odchodem do Izraele.
Jaká je kvalita izraelské ligy? Hrají tam i nějaké hvězdy?
Myslím, že by se dala přirovnat k té naší. V každém týmu může být maximálně pět cizinců. My máme v týmu kapitána litevské reprezentace a útočníka z kanadské reprezentace, ale co se týká Maccabi Tel Aviv a Maccabi Haifa, tam už těch reprezentantů najdete víc, protože si je můžou dovolit. Určitě zajímavým hráčem je Josi Benajun, který hrával v Chelsea a Liverpolu a teď dělá kapitána Maccabi Haifa. Pak je tady taky Eran Zahavi, který se už trefil snad devatenáctrkát a je o něj velký zájem v Anglii.
Jak si rozumíte se spoluhráči? Je zvykem scházet se s nimi jako v Česku?
Asi nejblíže mám k Tadasovi Kijanskasovi. To je obránce z Litvy, který nám dělá kapitána. Skoro po každém tréninku si spolu sedneme na kafe a všechno rozebereme. Hodně se navštěvujeme s jeho rodinou, manželky jsou kamarádky. Děti máme ve stejném věku a náramně si rozumí. Ale nemám tady problém si sednout s kýmkoliv. Parta je tu dobrá. Teď mě spoluhráči zrovna učí šeš beš, to je tady v Izraeli strašně populární stolní hra.
Jak funguje Hapoel jako klub? Je to takový rodinný klub jako třeba ve Varnsdorfu, kde jsem hrával.
Ale podmínky k trénování máme výborné a zápasy hrajeme na novém stadionu Sammyho Ofera, který je pro 32 tisíc diváků a sdílíme ho společně s Maccabi. Ti teda mají každý zápas skoro plno, na nás se přijde podívat kolem pěti tisíc diváků, ale průměr jsme si zvedli při derby, které je tady hodně sledované.
Jací jsou fanoušci?
Jsou více loajální ke svému klubu. I když se nám první půlka soutěže vůbec nevydařila, tak za námi stále stáli a podporovali nás a motivovali při každém zápase. U nás by už po třetím kole byl prázdný stadion a zbytek by jen nadával.
Sledoval jste na podzim Liberec? A co jeho trápení v lize říkáte?
Sledoval jsem každý zápas. Když hráli v televizi, měl jsem to tu živě taky. Jsem s klukama v kontaktu, píšeme si a voláme. Škoda těch remízových zápasů, kdyby jich polovinu dokázali vyhrát, tak se tam dneska bavili o pohárech. Mají hodně mladý kádr, ale věřím, že jim to tam začne na jaře padat a co nejdříve se z těch spodních vod dostanou a třeba ještě překvapí v poháru. Moc jim to přeju a fandím.
Jak dlouho hodláte v Izraeli setrvat?
Smlouvu mám zatím do konce sezony a o dalším působení v klubu se budeme bavit až po jejím skončení. Já bych byl moc rád, kdyby tohle spojení pokračovalo, ale uvidíme po sezoně, jestli bude úspěšná, nebo ne.
