Hrozivé fotografie, na nichž je mezi stromy jeho roztřískané ferrari, obletěly svět. Skoro zázrak, že vůbec přežil. Z běžné cesty na trénink se stala katastrofa.
„Když mě policie našla, byl jsem někde mezi sedačkami, ve skutečnosti vůbec ne na místě řidiče,“ popsal Antonio pro BBC. „Vypadalo to prý, že jsem zkoušel vylézt okénkem, ale protože jsem měl tak těžce zlomenou nohu, raději jsem to z bolesti vzdal.“
Nohu měl zlomenou na čtyřikrát, v nemocnici poté strávil dlouhé tři týdny a od nehody na začátku prosince ho čeká ještě trnitá cesta zpět.
Antonio je ve West Hamu už deset let. Za tu dobu nasázel v lize osmašedesát gólů a v mužstvu se dvěma zkříženými kladívky ve znaku je historicky nejlepším střelcem. Někteří si jistě vzpomenou, jak před třemi lety tuhle skutečnost oslavil; s podobiznou sama sebe vystřiženou z kartonu pobíhal okolo hřiště.
Je to bavič. A fanoušci ho milují. I proto je ona zpráva tolik zasáhla.
A už se zase točí! Souček věnoval gól spoluhráči po nehodě: Mám ho v srdci |
„Bylo to pro nás strašně těžké,“ vyprávěl v prosinci Souček, který je v klubu šestou sezonu. V posledním společném zápase se s Antoniem dokonce vzájemně střídali. „Když jsem se to dozvěděl, byl jsem zrovna s dětmi a hned všem psal, co se děje a jestli je v pořádku. Fakt jsem se bál, co se bude dít,“ popisoval český reprezentant. S Antoniem nastupoval pravidelně také obránce Vladimír Coufal.
„Často se mě všichni ptají, co si pamatuji,“ načal Antonio. „A zvláštní je, že z toho nárazu vůbec nic. Přitom jsem prý naplno komunikoval.“
Před třemi týdny si byl prohlédnout zbytky auta na vrakovišti. „Předtím jsem viděl jen fotky, ale naživo to bylo desetkrát horší. Měl jsem v břiše takový divný pocit, vždyť jsem tam málem umřel,“ vydechl.
„A pocit, že jsem tu málem nebyl pro své děti, je nejtěžší,“ hlesl čtyřiatřicetiletý útočník. „Snažili jsme se to od nich držet dál. Nejstarší syn, třináctiletý, se s tím pral, protože viděl fotografie a byl za mnou v nemocnici. Ostatní nikdy nepoznaly, jak špatné to bylo.“
West Ham krátce po jeho operaci informoval, že je útočník v pořádku. Hned po víkendové nehodě mu klub věnoval celý zápas s Wolverhamptonem (2:1). Souček gólovou oslavu, hráči se rozcvičovali v jeho dresu, fanoušci symbolicky v deváté minutě povstali a tleskali.
Jako poděkování záchranným složkám pak klub uspořádal aukci podepsaných hraných dresů i všech těch s Antoniovou devítkou. Vybrané peníze věnoval zdravotníkům.
Fotbalista Antonio z West Hamu měl autonehodu, je ve stabilizovaném stavu |
„Nohu mi zase složili dohromady. Podle prvního doktora jsem na nohu tři měsíce neměl přenášet žádnou váhu, což uplyne tak nějak teď. A vidíte, už chodím!“ usmál se. „Prý může trvat šest až dvanáct měsíců, než se dá úplně dohromady.“
A bude ještě někdy hrát fotbal profesionálně?
„Ano! Stoprocentně,“ ujišťuje Antonio. „Dělám na tom šestkrát v týdnu. Už teď jsem dva tři měsíce napřed. Ve West Hamu jsem byl jedním z nejrychlejších, ale i bez nehody už by čtyřiatřicetileté tělo nebylo takové jako dřív.“
Zbytek bere pozitivně. A jestli mu zranění něco dalo? „Lásku od všech lidí. Fotbal jsem začínal hrát jako profík, bez náklonnosti k nějakému klubu. Ale potom, co se stalo, můžu jednoznačně říct, že jsem obrovský fanoušek West Hamu,“ rozzářil se.
Fotbalisté West Hamu se radují z gólu Michaila Antonia (zády). Slaví také Tomáš Souček (vpravo) a Vladimír Coufal (vlevo).
Klub zaplatil veškerou zdravotní péči, dokonce i rehabilitační pobyt v Dubaji. A přestože mu v létě končí smlouva a do týmu přišel nový kouč Graham Potter, ujistil ho, že spěchat nemusí. „Nejdřív jsem měl hrozný pocit, že nemůžu ukázat, co ve mně je. Ta láska mě ale uklidňuje. A jakmile budu šťastný já, o nic jiného nejde.“
Před týdnem při utkání s Newcastlem mu aplaudoval zaplněný Olympijský stadion v Londýně. Tak, jako kdysi. Tak úspěšný návrat!
