MIZERNÝ DEN
Město žije radostí, i když tomu mizerný středeční den málo nasvědčoval. Sotva ve tři hodiny odpoledne skončila v metru stávka, vzplál ve stanici Gare-de-Lyon požár. Přes tři hodiny trvalo, než záchranáři z vlaků metra vyprostili šest tisíc lidí, z nichž desítky mířily na fotbal.
Proto zbyla na stadionu, který byl už od prosince vyprodán, volná místa. Výkop byl o čtvrt hodiny posunut, ale davy lidí přesto dobíhaly na poslední chvíli. V tom spěchu, navíc nepříjemném dešti, šlapaly po stále stejných papírových kresbách se dvěma škvírami. Byla to maska s obličejem portugalské hvězdy Luise Figa, bílého Eusebia, jak mu s oblibou říkají.
KOHOUT A HYMNA
Francouzská modrá nebyla ten večer příliš v módě, v hledišti svými chorály dlouho vládli červeno-zelení Portugalci. Není divu, v Paříži okolí jich žije přes půl milionu.
Jenže jen párkrát si naplno zařvali "Figo, Figo", pak ztichli. Utlumila je domácí třígólová smršť a stadionem najednou zněla Marseillaisa. Několik fanoušků dokonce mávalo živými kohouty, symbolem Francie.
Ještě předtím parádně dotlačili svůj tým ke třetímu gólu. Hráči si rychle posouvali míč, každou nahrávku doprovodilo hromové zahučení, až k úspěšné střele Henryho.
Diváci se nemohli nabažit ďábelského tempa. Jakmile obránci zahráli malou domů na gólmana Bartheze, už se pískalo. Lidé si troufli pokárat každého, jen jednoho ne. Pan "Nedotknutelný" se jmenuje Zinedine Zidane.
BOŽSKÝ "ZIZOU"
To jméno vyslovují Francouzi s úctou. Zidane, přezdívaný Zizou, je pro ně víc než fotbalový génius. I mimo hřiště je váženou osobou. Pomáhá opuštěným dětem a sbírá peníze na různé nadace. V zábavné televizní show, kde gumové postavičky parodují známé osobnosti, si tvůrci udělají legraci z Bartheze, Deschampse a dalších, ale nikdy ne ze Zidaneho. To by se neopovážili. A kdyby, lidé by se nesmáli.
I ve středu večer proti Portugalcům to byl Zidane, komu se nejvíc aplaudovalo. Stačilo, aby se přiblížil k postranní čáře, a už šlehaly blesky stovek fotoaparátů. Lidé byli u vytržení, když si špičkou kopačky nádherně stáhl míč po pasu Thurama. A běda, když se ho soupeř nešetrně dotkl - to bylo řevu.
Jenže po poločase si Zidane stáhl dres, vyměnil ho s Andradem a mezi lidmi to zklamaně zahučelo. Bylo jasné, že jejich miláček končí.
A TI DRUZÍ
Bez Zidana už to nebylo velké fotbalové představení, přesto Francouzi přidali ještě jeden gól. Když odcházeli ze hřiště, ani nepoděkovali fanouškům. Byl to klasický případ chování francouzských fotbalistů. Říká se, že je změnila velká vítězství, že jsou moc sebevědomí, až nafoukaní. A budou možná ještě víc po zápase, ve kterém rozmetali silné Portugalce.