Navíc v situaci, kdy Slask, jenž loni touto dobou hrál o polský titul, potřeboval vyhrát, aby si oživil naději na záchranu.
Tak velkou změnu tým, který loni v létě hrál předkola evropské Konferenční ligy, prodělal za necelý rok!
„Vzal jsem to na sebe, jsem kapitán, penalty kopu, takže kdo jiný?“ odpověděl logickou otázkou třiatřicetiletý fotbalista, po léta spojený s Hradcem Králové, na dotaz, proč šel kopat právě on.
Slask přes Schwarzův penaltový nezdar stejně 4:1 vyhrál. Schwarz k tomu přispěl nádherným gólem, kterým skóre veledůležitého utkání uzavřel.
Před víkendovým pokračováním polské Ekstraklasy je nyní poslední už s „jen“ pětibodovou ztrátou na první nesestupovou příčku, kterou drží právě Stal Mielec. V průběhu sezony na tom byl mnohem hůř.
Co jste si po neproměněné penaltě říkal?
Že se to bohužel stalo. Na druhé straně jsme naštěstí v té době už hráli proti deseti, takže jsme se snažili být v klidu, měli jsme ještě nějakých pětatřicet minut na to, abychom Stal zlomili. A že by na to mohla stačit jedna branka. Nakonec se to povedlo a bylo jich i víc, takže ten kámen ze srdce mi spadl.
Dýchá se vám i týmu po této výhře fotbalově trochu lépe?
Určitě ano, ale já jsem to necítil a necítím tak, že by záchrana mohla být ztracená. Ligu už v Polsku chvíli hraju a vím, že se všechno dá zvládnout. Stále zbývá hodně zápasů. Před tím na hřišti Stalu Mielec byla ztráta skoro deset bodů, teď je to méně a ve hře jich je stále hodně.
Takže věříte, že záchranu zvládnete?
Věřil jsem stále, i když bylo i hůř než teď. Na druhé straně musím říct, že kolem nás té nedůvěry bylo hodně, což nebylo a není lehké. V jednu chvíli nám třeba média dávala na to, že se zachráníme, jednoprocentní šanci. Což hlavně po mentální stránce jednoduché není. Jak už jsem říkal, něco už jsem v Polsku zažil, a dokonce něco podobného před dvěma lety také v Slasku. Tři kola před koncem jsme měli pět bodů ztrátu na záchranu a také jsme nesestoupili. Takže nic nového.
Petr Schwarz, záložník Slasku Vratislav
Přitom před rokem jste se Slaskem hráli o titul. Kde je podle vás příčina takového propadu?
Vedení úplně nezvládlo léto a během něj obměnu kádru. Změn bylo až moc, narušilo to celou chemii a atmosféru v kabině. Zásadní problém.
Co nešťastné letní vyřazení z Konferenční ligy švýcarským St. Gallenem? Nemělo vliv na špatný start do ligové sezony?
Opravdu trochu problém. Pro klub to byla velká šance a na zápasy v ní jsme se hodně soustředili. Kádr ale byl po létě dost úzký, ve hře bylo třináct čtrnáct hráčů, ani jsme moc nestřídali. Domácí ligu jsme nechávali trochu v pozadí. Jenomže pak nám závěr dvojzápasu se St. Gallenem nevyšel a vyřazení nás hodně zasáhlo. I proto, že.... Jak jen to říct slušně?
Zkuste to.
Že nás přece jen trochu víc rozhodčí zařízli. Zápas úplně nezvládli – Švýcaři vlastně museli jít dál.
O zápase se leccos napsalo, hlavně o jeho závěru. Jak tedy probíhal hlavně jeho závěr?
Pochybné červené karty, penalta, fauly, bylo toho hodně. Přitom jsme si ze Švýcarska pro odvetu přivezli nadějný výsledek.
Vy jste zápas nedohrál, střídal jste v nějaké 19. minutě nastavení a hrálo se ještě dál. Málokdy viděné...
Bylo to hodně divoké. Měli jsme totiž v závěru kopat penaltu, ale sudí svoje rozhodnutí změnil. Navíc našemu kapitánovi dal žlutou kartu, ta byla v zápase druhá, takže musel ven. V 10. minutě nastavení dal jinému našemu hráči další červenou za hraní rukou a ještě k tomu nařídil penaltu, ze které dali Švýcaři postupový gól. Tak divoký zápas jsem v životě nehrál a doufám, že ani hrát už nebudu.
Z poháru jste vypadli po výhře 3:2, která na postup nestačila. Na další výhru jste pak čekali dva měsíce. Hodně těžké čekání?
Hodně. A nejen že bylo dlouhé, ale v jeho průběhu začalo vedení klubu pochybovat o trenérech.
Co vy jako hráči? Měli jste stejný pocit?
Právě že ne. My jsme naopak bojovali, aby realizační tým zůstal, protože naše vztahy byly v těch těžkých chvílích super. Podle mě ani tak nešlo o herní záležitosti, tam podle mě problém nebyl. Ve většině zápasů nám ale chybělo něco málo, aby z toho byl i dobrý výsledek, třeba jsme dostali gól v poslední minutě. Věřili jsme, že se to zlepší k lepšímu, ale vedení klubu opět zaúřadovalo. Stylem, že má plán B, ten ale nefungoval vůbec.
Ztráta v jednu chvíli vypadala hrozivě a sestup téměř neodvratný...
Bylo to tak. Skončili jsme podzim a navíc nikdo nevěděl, co se s klubem bude dít. Trenér, který přišel v jeho průběhu, skončil. I proto, že se závěr podzimu nezvládl. Nikdo s námi nekomunikoval, do toho přišly finanční problémy, nikdo nevěděl, co bude, a ono spíš nebylo.
Jak se to vyřešilo?
Chvíli se nedělo nic, když najednou mezi vánočními svátky jsme dostali informaci, že máme nového trenéra a že je ze Slovinska. V lednu jsme proto zkrátili dovolenou a všichni byli v očekávání, co se bude dít, jak to bude vypadat.
Splňuje se očekávání?
Body sice trochu přibývají, ale některé zápasy jsme měli zvládnout lépe.
Proč se to nepodařilo?
Bohužel z mého pohledu to připisuji nezkušenosti řady hráčů v týmu. Jsme teď do značné míry nový tým, dost mladý, v němž ti mladší hráči polskou ligu moc neznají. Zase jsme zbytečně dost bodů ztratili. Jednou vlastním gólem, jednou gólem, který jsme dostali v poslední vteřině páté minuty závěrečného nastavení. Právě ten byl se soupeřem, který je nedaleko před námi a hrálo se tak vlastně o šest bodů. My jsme přitom těsně před tím jejich gólem šli dvakrát sami na branku soupeře, ale nedali jsme. Místo aby to bylo 2:0, byla z toho remíza.
Před reprezentační přestávkou jste vyhráli na hřišti Mielce, který je hodně dole, po ní ale o víkendu hrajete doma s Lechem Poznaň a ten hraje o titul. Bude to těžší?
Může to tak vypadat, ale nám jdou spíš zápasy s lepšími soupeři, kteří hrají fotbal, než s těmi tak trochu nefotbalovými. Nebudeme se ničeho bát, pro nás je teď každý zápas důležitý. Musíme koukat na sebe a ne na to, s kým hrajeme.
Vy jste od zimy kapitánem týmu, cítíte větší zodpovědnost za záchranu?
Končit sezonu sestupem jako kapitán týmu bych opravdu nechtěl.
Petr Schwarz ještě v hradeckém dresu.
Jak to k tomu došlo, že jste kapitánskou pásku začal nosit?
Když přišel v zimě nový trenér, tak se mě nejdřív zeptal, jestli do toho vůbec chci jít. Viděl, v jaké jsme situaci.
Co jste mu řekl?
Vzal jsem si pár dnů na rozmyšlenou a pak jsem kývl. Já jsem totiž stále v záchranu věřil a věřím, proto jsem si říkal, že kdo jiný by to měl vzít na sebe. V týmu už jsem služebně nejstarší.
Před rokem jste hráli o titul, několikrát jste stadion pro 45 000 diváků vyprodali. Letos jste dole, ale diváci stále docela chodí. Jak novou situaci přijímají?
Jsou skvělí, ale zároveň tak trochu fanatici. Projevuje se to i v tom, že když něco nejde, tak jsme první na ráně my jako hráči, ne vedení. Dokonce už přišli i na trénink a chtěli vysvětlení, co se s námi děje, a dost nám, slušně řečeno, vyhubovali. Je vidět, že jim na Slasku hodně záleží, ale oni vidí jen jednu stránku a ne to zákulisí a proč to tak je.
Povzbudí vás i v těchto těžkých chvílích?
To stále platí. A to není jen u nás, ale po celém Polsku. Nádherné stadiony, dobře dělaný marketing, každý klub má svůj obrovský fanklub. Celé je to v tomto směru krásné. I u nás.
Vy máte ve Slasku smlouvu na příští rok, dodržíte ji?
Hodně bude záležet na tom, jak sezona skončí. Nevím, co s klubem bude. Jak když se udrží, tak kdyby se sestoupilo. A kdyby opravdu ano, tak nevím, jak by to bylo s rozpočtem, co by si mohli nebo nemohli dovolit. V tuto chvíli se na to ale nechci upínat, nemá smysl to teď řešit.
