Už je to více než osm let, co skončil ve funkci trenéra fotbalistů Zlína. Roky strávené na východě Moravy však Pavel Hoftych nezapře. „Kontakt se Zlínem si udržuji. Prožil jsem tam skoro dvacet let, mám tam hodně kamarádů, známých. Jsem rád, že se k sobě vzájemně hlásíme,“ povídal Hoftych v Uherském Brodu během přípravného zápasu Zlína se Spartakem Trnava, kde od loňského léta působí v pozici generálního manažera klubu.
Lákal by vás návrat do Zlína?
Mám rád fotbalové prostředí, a když se zrovna sejde nabídka s poptávkou a cítím, že by si obě strany měly co dát, tak nikdy předem neříkám ne.
Zkoušeli vás získat ve Zlíně?
Od mého odchodu v létě 2008 jsme se bavili na tohle téma s majitelem klubu Zdeňkem Červenkou čtyřikrát, možná pětkrát.
Dostal jste i konkrétní nabídku?
Zdeněk třeba něco nadhodil a já jsem nereagoval, protože jsem byl zrovna u nároďáku. Nejpikantnější nabídka přišla v době, kdy trénoval ve Zlíně Pulpit. Zdeněk časem zjistil, že potřebuje mít nad ním určitou kontrolu. Měl jsem být v hierarchii nad Pulpitem. Musel jsem se smát, protože když se potkáme, tak my dva se nemusíme.
Za vaší éry se Zlín pohyboval nejvýše uprostřed tabulky. Letos najednou vystřelil do špičky. Jak to vnímáte?
Těší mě to. Kolikrát jsme si dělali srandu a Zdeňkovi nadhazovali, že se Zlín nikdy nemůže rozvinout. On to ani nikdy nechtěl pustit, aby se mu to finančně nevymklo z rukou. Když na podzim vedli ligu, tak jsem si říkal, že by mě strašně potěšilo, kdyby skončil první, přímo postoupil do Ligy mistrů a shrábl 350 milionů korun. Tahle fikce bohužel nevyjde, ale Evropská liga může.
Jak na vás teď působí zlínský fotbal?
Pořád je to rodinný klub. Mužstvo je slušně trénované, vhodně doplňované. Momentálně se Zlínu daří prodávat hráče za zajímavé peníze, a třeba se povedou návraty místních kluků - jako třeba Železníka. Zlín byl vždycky korektní, finance chodily včas a dnes si kluci vydělají pěkné peníze na prémiích. A když se jim bude dařit díky stoupajícímu renomé doplňovat kádr po jednom dvou hráčích, kteří přesně zapadnou, tak nevidím důvod, proč by se neměli pořád držet v horních patrech.
Pavel Hoftych jako trenér fotbalistů Českých Budějovic.
Zpátky k vaší současné práci v Trnavě. Váš comeback po třech letech byl plánovaný?
Ani jsem o tom neuvažoval. Možná v dlouhodobějším výhledu. Ale zavolal mi majitel Spartaku, pan Poór, s žádostí, abych se vrátil a pomohl buď s trenéřinou, nebo v managementu. Věděl jsem, že kdybych se na něho obrátil já, že nemám angažmá nebo budoucnost, tak by mi také ochotně pomohl. Spartak je zajímavý klub se zajímavou historií, samozřejmě i se svými problémy, jako má každý klub.
Práce u českých mládežnických výběrů vás už nenaplňovala?
Pořád mě bavila. Pevně věřím, že se k mládežnické reprezentaci jednou vrátím. Měl jsem možnost pracovat s nejtalentovanějšími hráči u nás. Na konci mého působení se nám povedl super výsledek na turnaji v Toulonu. V týmu jsem měl Sýkoru, ze kterého se stal mezitím hit. Většina dalších kluků hraje také v lize.
V Trnavě jste se stal generálním manažerem. Trenéřina vás nelákala?
Nechtěl jsem do téhle pozice, protože můj druhý rok v Trnavě nebyl optimální. Ve Zlíně nebo v Bohemce jsem končil v nejlepším, tam by to nebyl problém. V Trnavě by to nemělo pointu. Jako generální manažer se setkávám se šéfy, s lidmi z finančních kruhů. Je to jiný level fotbalu než trenéřina. Umím se relativně naladit na vlnu kohokoliv, když vnímám možnost vzájemné komunikace. Vědí o mně, že jednám z pozice majitele.
Změnilo se toho za tři roky ve Spartaku hodně?
Dobudovala se nová multifunkční aréna, je nádherná. Stadion bych přirovnal k Edenu propojenému s nákupním centrem. Doporučil bych i lidem ze Zlína, aby se přijeli podívat, když tam bude zajímavý zápas. Stojí to za to, není to daleko.
Jste po majiteli druhou nejvyšší postavou v klubu?
Prezidentem je Dušan Keketi starší. Ikona trnavského fotbalu, pětinásobný mistr ligy, vynikající gólman a reprezentant. Dušan je výborný přes legislativu slovenského svazu. Dělá v ligové komisi, má to v malíčku. Praktické věci v klubu a každodenní komunikaci s majitelem mám na starosti já. Dá se říct, že jsem jeho pravá ruka. Mezi námi se za předchozí dva roky vyvinul vřelý vztah. Rádi si povídáme o fotbalu. Náš vztah bych připodobnil ke dvojici Červenka - Grygera ve Zlíně.
S Grygerou se znáte blíže? Ve Zlíně jste se minuli.
On mě tenkrát střídal na pozici pravého beka. Když jsem šel do Rakouska, nahradil mě jako mladý kluk. Ale to bylo naposledy, kdy jsme se minuli na stejné úrovni. Moje fotbalové úspěchy výrazně přeskočil.
Jste v kontaktu?
Víme, že si můžeme kdykoliv zavolat, prohodit pár slov. Ptal se mě na slovenské hráče. Dával jsem mu tipy, když se Zlín zajímal o brankáře Hrušku z Myjavy.
Prý se Zlín zajímal o Haliloviče, kterého máte v kádru.
Bylo to ve spojení s Harbou, ale ten odešel ze Zlína a momentálně to není aktuální.
Koučem Trnavy je Miroslav Karhan, jehož jste měl v týmu. Jak spolu vycházíte?
Miro je tvrdý oříšek pro každého. Komunikace s ním není úplně jednoduchá. Na druhou stranu je to férový borec. Trnavák, roky tam hrál. Není to trenér s postranními úmysly. Je svůj. Když cítím, že si chce povídat, tak si povídáme. Když cítím, že ne, je to zbytečné. Snažím se mu v rámci klubu vytvořit servis, aby hráče, které chce mít v kabině, měl - a naopak. Po delší době se nám v Trnavě povedlo, že nemáme velké příchody ani odchody. Každý přestupní termín šlo obvykle osm hráčů ven a osm dovnitř. Vznikl z toho mišmaš. Teď jdeme cestou, aby mužstvo mělo čas se spolu sehrát.
