Když vyrazí do centra Janova, už to dávno není nazapřenou. Fanoušci ho poznávají, zastavují, žádají o společnou fotku. „Nestydí se, jsou otevření a dávají mi najevo, že mi přejí,“ rozpovídá se čerstvě 21letý Patrik Schick o novém fotbalovém životě.
Neříkají vám fanoušci, že byste měl hrát víc?
Občas se někdo zmíní, což je fajn. Oceňují, že jsem užitečný.
Váš manažer Paska tvrdí, že se o vás začaly zajímat skutečně velké kluby. Vaše cena? Prý přes 400 milionů korun.
O tom nemá smysl mluvit, ale zahřeje to, ne že ne. Každopádně si myslím, že je lepší zvyknout si na Serii A pozvolně, v menším a zavedeném klubu, nestartovat tam, kde jste od první chvíle pod ohromným tlakem.
Zvykáte si slušně. Dal jste pět ligových gólů, přitom máte odehráno jen 605 minut.
Bilance je to celkem slušná a doufám, že bude ještě lepší, až trenéra přesvědčím, že patřím do základní sestavy.
Jak jste od toho daleko?
Lepší se to. Ze začátku jsem důvěru očividně neměl. Hráli prakticky jen moji konkurenti Quagliarella a Muriel. I když mají pořád přednost, už cítím, že se moje role otáčí. Už tam není taková propast, většinou chodím na hřiště jako první náhradník. Sice to pořád není ideál, ale věřím.
Trenér Giampaolo o tom s vámi mluví?
Pořád ne, ale už aspoň pochválí. Dřív se mu na tréninku pořád něco nelíbilo, teď vidím, že je vůči mně daleko pozitivnější.
Chválí vás, že jste přitvrdil.
Ano, to jsem se naučil. V soubojích musím být ještě tvrdší, chytřejší i rychlejší. Hrát na dva doteky, být pořád na špičkách, v pozoru.
Nebyly na podzim chvíle, že byste ztrácel motivaci?
Ani jednou, nebyl důvod být ukřivděný. Jen jsem se musel naučit být trpělivější. Ze Sparty ani z Bohemky jsem nebyl zvyklý sedět na lavičce. Přesto jsem si nikdy neřekl, že bych přestup do Itálie uspěchal. Naopak. Utvrdil jsem se, že to ve dvaceti letech bylo správně.
A za odměnu na hřišti potkáváte Tottiho, Buffona, Hamšíka, Džeka nebo Higuaína. Co byl zatím největší zážitek?
Všechny góly, které jsem dal. Všechny osobnosti, které jsem na hřišti viděl. Na konci ledna třeba Franceska Tottiho. Je mu čtyřicet let, je smířený, že v květnu končí, hraje po minutách. Ale když nastoupí, čiší z něj umění. V noze to má natuty. Když proti nám přišel na hřiště, tleskal mu celý stadion. Persona.
Ani v neděli navečer vás nečeká obyčejný zápas. Desátá Sampdoria versus čtrnáctá Boloňa. Schick versus Krejčí.
Už jsme si s Láďou několikrát psali, bude to lehce pikantní pro oba. Těším se, dlouho jsme se neviděli. Snad si zase zahraju a získám plusové body, protože v příští sezoně už bych rád patřil do základu.
