Život občas dokáže napsat až pohádkové příběhy. Své o tom ví i fotbalový brankář Dušan Melichárek z Velehradu.
Moment první: před šesti lety chytal v krajském přeboru za Veselí nad Moravou a coby tesař šplhal po střechách domů.
Moment druhý: uplynulý víkend před pětadvaceti tisíci diváky v Malmö zvedl nad hlavu pohár pro švédské ligové šampiony.
"Třeba to bude inspirací i pro další kluky," uvažuje šestadvacetiletý odchovanec uherskohradišťského fotbalu, než začne líčit svoji cestu k úspěchu.
Nepochyboval jste ale v době působení ve Veselí o tom, jestli ve fotbale vůbec něco dokážete?
Rozhodl jsem se přerušit profesionální kariéru v tehdejším Synotu a začít pracovat. Dělal jsem tesaře na střechách. Příjem z dorosteneckých smluv totiž byl nic moc a člověk si nechtěl půjčovat od rodičů. Těch sedm měsíců při hostování ve Veselí bylo fantastických. A naučilo mě to si všeho hodně vážit. Rodiče mě pak ale přemluvili, jestli bych nechtěl znovu trénovat se slováckou juniorkou. Tak jsem se k tomu vrátil.
Jak vůbec došlo k tomu, že jste se v roce 2005 dostal do Mjällby?
Tenkrát jsem chytal za juniorku Slovácka, v útoku tam nastupoval Míša Ordoš. Na něj se přijel podívat jeden manažer, v zápase jsem se mu líbil, tak mě kontaktoval a sehnal mi zkoušku v Mjällby, kde mě měla čekat desetidenní zkouška. Už po dvou dnech mě ale poslali domů, ať si sbalím věci, protože mě chtějí koupit. A od té chvíle až dosud už to šlo všechno rychle.
Vrcholem šestiletého švédského působení pro vás byl minulý víkend, kdy jste s Malmö získal mistrovský titul. Jak vypadaly oslavy?
Bylo to hodně zajímavé. Hned po zápase jsme si mohli užít předání poháru, to už jsme byli mezi fanoušky, kteří vběhli na hřiště hned, když rozhodčí odpískal konec. Do šatny jsme se dostali jenom v trenýrkách, oškubali nás i o kopačky (usměje se). Pak nás čekala večeře s vedením klubu, sponzory a našimi přítelkyněmi. Odsud nás pak vezl autobus do centra na velkou diskotéku, kde nás čekali fanoušci a tam jsme vydrželi až do šesté hodiny ranní.
A další dny?
V pondělí jsme snad hodinu a půl projížděli celé město autobusem s otevřenou střechou, na náměstí nás pak čekalo třiadvacet tisíc lidí. Tam jsme si to užili, zazpívali jsme, zatančili. Večer jsme byli pozvaní na velkou loď, kde jsme se taky potkali s fanoušky. Oslavy pak pokračovaly i v úterý. Bylo to moc příjemné.
Na zpívání švédských chorálů jste se podílel i vy?
Já spíš jenom otvírám pusu (směje se). Ale něco už samozřejmě znám.
Předpokládám, že u oslav nechyběl alkohol. Prohibice ve Švédsku, to je spíš jen pověra, že?
Prohibice spočívá hlavně v tom, že na rozdíl od Česka tady nekoupíte alkohol v běžném obchodě, ale jen ve specializovaných prodejnách.
Slavila s vámi i nejznámější česká fotbalistka Pavlína Ščasná, která před pár týdny získala švédský titul se ženským klubem Malmö?
Ne, měli bychom se potkat až na pondělním vyhlášení švédského fotbalisty roku v hokejové hale v Malmö, kde bychom měli sedět společně s našimi fotbalistkami. Naše týmy se skoro nepotkávají, ale gratulaci od Pavlíny jsem samozřejmě dostal.
Nemrzí vás, že jste u titulu nebyl jako brankářská jednička, kterou letos byl o dva roky mladší Johan Dahlin?
Mrzí, nemrzí... Člověk je šťastný, že je u titulu. Já jsem už v zimní přípravě, která je tady hodně dlouhá, trénoval jen týden, pak jsem měl problém s kolenem. Když jsem se dal do pořádku týden před startem ligy, nepočítal jsem s tím, že bych se dostal do brány. I když minulou sezonu jsem končil jako jednička. Potřeboval jsem pořádně potrénovat. V sedmém kole už jsem měl nastoupit, ale na předzápasovém tréninku jsem si utrhl vazy v kotníku a byl jsem zraněný další dva měsíce, protože se mi to špatně hojilo. Jak říkám, jsem moc rád, že jsem byl u toho. Je to zážitek, který bych přál každému. Samozřejmě, že kdybych tu sezonu odchytal, bylo by to ještě lepší. Ale nebudu říkat, že jsem naštvaný, tak to vůbec není.
Byl devatenáctý titul, na který Malmö čekalo od roku 2004, zasloužený?
Za druhou poloviny sezony jednoznačně, ale za tu první by si jej víc zasloužil Helsingborg, který vedl o šest bodů. Pak jsme ale zabrali a předběhli jsme je. Myslím, že o dva body. Já jsem ještě od neděle ani neviděl tabulku (směje se).
Jaké jsou největší hvězdy vašeho týmu?
Nejznámějším hráčem je asi náš kapitán Daniel Andersson, který absolvoval mistrovství Evropy i světa, za národní tým absolvoval ohromné množství zápasů a hrál velkou dobu v Itálii. Jinak se družstvo hodně točí kolem mladých kluků ze švédské jednadvacítky. Máme nejmladší tým v celé lize. Mně bude sedmadvacet a jsem pátý šestý nejstarší.
Zajímavou fotbalovou osobností je i váš trenér Roland Nilsson.
Je dobrý a hodně známý už ze své hráčské kariéry za národní tým i z působení v anglické Premier League. Ale potřeboval se vytrénovat, minulé dva roky to Malmö tak nešlo. Hodně pomohlo i to, že před druhou polovinou této sezony přišel asistent ze Španělska.
Příští rok v létě bude Malmö hrát předkolo Ligy mistrů. Jak vidíte šanci, aby klub poprvé prošel do hlavní části?
Co si budeme namlouvat, momentálně určitě ne. Ale hned druhý den po sezoně psali v novinách, že do klubu přišel nový silný sponzor, který se chystá investovat. Klub by chtěl koupit zkušenější hráče a o Ligu mistrů se porvat.
A budete u toho chtít být i vy?
Za rok mi končí smlouva, před třemi týdny mi ale klub nabídl prodloužení. Rád bych u toho byl, ale uvidíme, co bude. Možností je víc.
Švédský fotbal u nás není až tak známý. Ke komu v české lize byste Malmö jeho rozpočtem, hráčským kádrem, stadionem a diváky přirovnal?
Rozpočet můžu těžko porovnávat, ale náš klub je ve Švédsku nejbohatší. Takový stadion jako máme my, pro pětadvacet tisíc lidí, v Česku nikdo nemá. Je nádherný, byl otevřený teprve loni. A když to budu porovnávat hráčsky a fotbalově, moc zápasů české ligy jsem za poslední dobu neviděl, ale řekl bych, že bychom byli v horní polovině.
Se životem ve Švédsku jste spokojený?
Je to parádička. Do Česka se rád vracím, budu tam žít, u nás na Velehradě už mám postavený domek. Ale ve Švédsku je to pohoda, žádný stres, lidé jsou otevření, rádi pomůžou, nezávidí. Ten život je perfektní.
Jak rychle jste se naučil jazyk?
Když jsem přišel, neuměl jsem pořádně ani angličtinu, takže tu jsem se naučil nejdřív. Tady totiž každý mluví anglicky. Švédsky jsem se naučil až po třech letech, když jsem si našel švédskou přítelkyni.
Tím pádem můžete potvrdit, že Švédky jsou nejkrásnějšími ženami na světě?
(rozesměje se) Já vždycky říkám, že Češky jsou nejpěknější. Můžu si to dovolit říct, protože přítelkyně tomu rozhovoru nerozumí. Ale ne, samozřejmě, že jsem s ní moc spokojený.
I kvůli přítelkyni budete chtít pokračovat v kariéře ve Švédsku, nebo uvažujete také nad jinými zeměmi?
Už loni jsem měl možnost vrátit se do Česka, ozvaly se mi dva kluby. Nejdřív jsem o tom přemýšlel, přítelkyně mi ale řekla, že by se mnou nešla, protože tady také žijí hodně rodinný život. Ale na druhou stranu s fotbalovou kariérou souvisí i stěhování, takže jsem na to do budoucna připravený.
Dokázal byste si představit i návrat do Slovácka, kde jste prožil fotbalové mládí?
Žádný ligový zápas jsem za něj neodehrál, takže těžko můžu tvrdit, že jsem klubovým patriotem. Všechno je ale otázkou nabídky a poptávky.
A jste s někým z klubu i v kontaktu?
Jejich zápas jsem naposledy navštívil loni v listopadu proti Jablonci. Pravidelně mluvím s Víťou Valentou, mým velkým kamarádem. Jinak už znám málokoho, jsou to vesměs mladí kluci nebo hráči odjinud.
