Ale jeden příběh ční nad všemi.
Nottingham Forest, kultovní klub, dvojnásobný vítěz Poháru mistrů, anglický šampion z roku 1978. Jak je vůbec možné, že posledních třiadvacet let strávil mimo Premier League?
„Tenhle klub je magický a jsem rád, že jsme to světu mohli připomenout,“ zářil trenér Steve Cooper poté, co jeho tým v neděli ve finále play off ve Wembley těsně přetlačil Huddersfield a vyhrál 1:0. „Po něčem takovém jsme všichni toužili a posledních osm nebo devět měsíců to bylo opravdu znát.“
Fotbalisté Nottinghamu Forest zasypali svého brankáře Brice Sambu, hrdinu penaltového rozstřelu se Sheffieldem, po postupu do finále play off.
Zato předtím? Ještě v září loňského roku se zdálo, že slavná značka je na nejlepší cestě do třetí ligy.
Sedm zápasů, jediný bod: sto osm let Nottingham nezažil horší start do soutěže. Pak ovšem klubový boss Evangelos Marinakis vyprovodil neúspěšného kouče Hughtona a nahradil ho Cooperem.
Kdo ví, jak by se osud Nottinghamu odvíjel, kdyby Marinakis před dvěma lety přilákal ze Slavie Jindřicha Trpišovského. Po českém trenérovi zatoužil, ale neuspěl – i proto je teď za hrdinu Cooper, hrdý Velšan a bývalý kouč Swansea či anglických mládežnických výběrů.
Obří ztrátu na čelo stahoval a stahoval, až se tým vyšvihl na čtvrté místo. V play off vyřadil nejdřív Sheffield United a ve finále udolal Huddersfield. To vše díky chlapíkovi s kamarádským přístupem, kterému hráči neříkají trenére, ale oslovují ho přezdívkou Coops.
Fanoušci fotbalistů Nottinghamu Forest oslavují postup do finále play off o dodatečnou místenku v Premier League přímo na trávníku.
Má na koho navazovat. Klub se stromem ve znaku totiž na konci sedmdesátých let minulého století bleskově vylétl ze druhé ligy mezi světovou špičku zásluhou Briana Clougha, trenérského génia a baviče v jedné osobě. Sám o sobě vtipně říkal: „Nebyl jsem nejlepší kouč, ale patřil jsem do top jedničky.“
Jak se to vezme, ve velkoklubech totiž neuspěl. Zato s bezejmennými hráči v Nottinghamu svedl zázraky, v dnešní době už zřejmě neopakovatelné.
Nebo že by...
Příběhy tehdejšího a současného Nottinghamu se přece v mnohém podobají. Také Clough v roce 1975 přebral tým u dna druholigové tabulky, postoupil s ním mezi elitu a tam hned v první sezoně senzačně urval titul. Další rok? Triumf v Poháru mistrů, předchůdci dnešní Ligy mistrů. A za rok? Ještě jeden!
Nováčci velkých lig: Ronaldův Valladolid, Berlusconiho klub i slavný Nottingham |
U týmu Clough vydržel osmnáct let, ale loučil se smutně, sestupem z Premier League. Tam se Nottingham naposledy podíval v sezoně 1998/1999, od té doby strádal. Na chvíli se propadl až do třetí ligy, fanoušci zuřili, majitelé, trenéři a hráči se střídali, ale nezabíralo nic.
Jedno třetí místo, jedno čtvrté, čtyřikrát byl postup blízko díky místu v play off. Ale až na pátý pokus všechno konečně klaplo.
Kouč Cooper jako by úspěch potřeboval chvíli rozdýchat: místo aby na narvaném stadionu Wembley začal křepčit, schovával hlavu v dlaních. Až pak novinářům dojatě líčil: „Tenhle klub mi změnil život.“
Platí to i opačně.
