Není to derby v pravém slova smyslu. Vždyť z Madridu je to do Barcelony hodně přes šest set kilometrů cesty. Přesto v Evropě nenajdete poutavější souboj.
Od počátků španělského fotbalu patří oba týmy k nejlepším týmům Pyrenejského poloostrova, Evropy i světa. I proto se rivalita během 108 let - tak dlouho už spolu Barcelona a Real Madrid zápolí - přeměnila v nenávist a nepřátelství.
"Je v povaze těchto dvou klubů, a do jisté míry i Španělska, neustoupit ani o píď, neprojevit vůči sokovi ani slitování, ani obdiv. A tak Real byl bandou podvodníků a fašistických přisluhovačů a Barcelona partou kazisvětů s komplexem oběti, která neuměla prohrávat," napsal expert na španělský fotbal Phil Ball v knize Bílá bouře (v češtině vyšla v roce 2006).
Důvodů, proč si oba týmy takový cejch vysloužily (přestože mnohdy ne úplně poprávu) je mnoho. Vzpomeňme alespoň na ty nejzásadnější.
Vše o zápase Barcelona - Real MadridZápas budeme v pondělí od 21 hodin sledovat v podrobné on-line reportáži minutu po minutě |
Barcelona se s Realem Madrid poprvé utkala v roce 1902. Šlo o pohárové utkání, protože liga v té době ještě ve Španělsku neexistovala, a Katalánci vyhráli 3:1.
Od té doby El Clásico nasbíralo víc než 200 kapitol nesmiřitelného soupeření. O něco úspěšnější je Real Madrid, který v lize, domácím poháru nebo evropských soutěžích zvítězil pětaosmdesátkrát (Barcelona má 81 vítězství).
V dávných dobách šlo ale o poměrně obyčejný zápas. Španělsku dominovalo hlavně Athletic Bilbao, a tak se ve vzájemných soubojích projevovala jen rivalita mezi dvěma oblastmi - hrdé Katalánsko proti hlavnímu městu.
První větší klín mezi Real Madrid a Barcelonu zasadil v roce 1930 přestup Ricarda Zamory do Realu Madrid. Podle tohoto fenomenálního brankáře se dodnes jmenuje cena udělovaná ve Španělsku gólmanovi s nejnižším průměrem obdržených branek.
V čem byl problém?
Zamora totiž pár let působil i v Barceloně. Přestože potom chytal osm let i v Espaňolu, a do Realu tak přišel oklikou, příznivci nemohli pohled na skvělého brankáře v dresu rivala vydýchat.
"Na toho, kdo se odváží hrát za oba týmy, (...) se nevyhnutelně pohlíží jako na podezřelý charakter, jemuž se nedá věřit, že by chápal, natož svým chováním vyjadřoval klasickou kulturní dichotomii Španělska," napsal Ball.
Ve finále Španělského poháru v roce 1935, ve kterém se střetly právě Real a Barcelona, trefil rozezlený fanoušek Zamoru lahví. Ten se ale z incidentu otřepal a v závěru senzačně vychytal útočníka Escoláa. Poradil si se střelou z hranice šestnáctky přesně k tyčce, přestože se to zprvu zdálo nemožné.
Situaci zachytila slavná fotografie a zákrok zůstává jedním z nejslavnějších ve španělské fotbalové historii.
Zamora každopádně pomohl Realu k vítězství 2:1.
SKVĚLÝ ZÁKROK. Ricardo Zamora, brankář Realu Madrid, během svého slavného zákroku proti Barceloně v roce 1935.
Jen o rok později začala ve Španělsku občanská válka, která po třech letech vedla k nastolení Francova režimu. Zatímco barcelonského prezidenta Sunyola zabila tajná policie, do čela madridského klubu se vyšvihl Santiago Bernabéu. Slavný boss, po kterém je nyní pojmenovaný i stadion, za války bojoval právě na straně nového diktátora.
Jaký tým byl po občanské válce režimu milejší dokumentuje příhoda z roku 1943. První semifinále domácího poháru Real prohrál 0:3 a chystal se na domácí odvetu. Před zápasem zašel do kabiny Barcelony ředitel státní bezpečnosti José Finat Escriva. Dodnes se přesně neví, co hráčům řekl, ale výsledek 11:1 pro tým z hlavního města mluví za všechno...
"Po této události už nebylo návratu. Madrid stejně ve finále prohrál s Bilbaem a navíc ještě přišel o mnoho přátel," konstatoval Ball.
Považovat ovšem Barcelonu za bezbrannou oběť nechutného režimu je dost krátkozraké. Na začátku 70. let například přestup Johana Cruyffa financovala katalánská banka, která transfer označila jako zemědělský import. Tím Barcelona hodně ušetřila. A rozhodně to nebyla jediná podivná machinace.
Další humbuk si vysloužil na začátku padesátých let přestup Alfreda Di Stéfana. Po vystoupení "svého" kolumbijského klubu Los Millonarios ve Španělsku podepsal smlouvu s Barcelonou. Jenomže Real i s pomocí státních úřadů rivalovi šikovného záložníka či útočníka vyfoukl.
Jak to potom dopadlo, ví skoro každý. Real Madrid v čele s Di Stéfanem začal válcovat Evropu a pětkrát za sebou triumfoval v Poháru mistrů evropských zemí, předchůdci Ligy mistrů.
LEGENDA. Alfredo DI Stéfano v dresu Realu Madrid s pěti trofejemi pro vítěze Poháru mistrů evropských zemí.
Kromě několika mistrovských titulů bylo pro Barcelonu v období Frankovy diktatury náplastí El Clásico v roce 1974. Katalánci vyhráli 5:0, Cruyff dal jeden gól, na tři další přihrál a příznivce Barcelony si omotal kolem prstu.
"Za devadesát minut vykonal Cruyff pro ducha katalánského národa víc, než dosáhli politici za téměř sto let," napsal tehdy reportér New York Times.
Dalších radostných okamžiků se příznivci Barcelony dočkali jen o rok později, kdy zemřel Franco a nenáviděný režim už jenom skomíral. Na následující zápas proti Realu fandové propašovali do hlediště skoro tisícovku žlutočervených vlajek. Obrovské národní manifestaci tehdy policie jen nečinně přihlížela.
Jestli si ale Barcelona stěžovala, že pod nepříznivým režimem strádá a jinak by jasně dominovala, po Frankově smrti to nepotvrdila. Následující titul totiž přidala až v roce 1985.
Poslední zásadní momenty zápolení mezi oběma kluby už si většina fanoušků pamatuje. V roce 2002 se na stadionu Nou Camp objevil v sestavě Realu Madrid portugalský záložník Luis Figo, který do hlavního města přestoupil právě z Barcelony. Zkroušení katalánští příznivci tehdy zasypali svého bývalého miláčka hromadou předmětů, mezi kterými se vyjímala hlava selete.
"Ani peklo není tak strašné jako zhrzený Katalánec," glosoval to ve své knize Ball.
OPRAVDOVÁ NENÁVIST. Takhle to sice v pondělí na Nou Campu nejspíš vypadat nebude, ale jako doklad nenávisti mezi Barcelonou a Realem Madrid to stačí. Katalánští fanoušci zasypávají Figa hromadou předmětů.
I o další extempore se postarala katalánská strana, tentokrát dokonce přímo hráč. Útočník Samuel Eto´o v roce 2006 po zisku titulu pronesl "Madrid, cabron, saluda al campeon!", což znamená "Ty špinavý Madride, pozdrav šampiony!"
Madridští byli o to víc naštvaní, že kamerunský střelec dřív oblékal i bílý dres Realu.
V poslední době se nenávist mezi oběma tábory projevuje hlavně v hledišti, hráči tak radikální nejsou. Letos například všichni fotbalisté mluví o tom, jak svého soupeře uznávají.
Ovšem kdo ví - třeba se pondělní El Clásico bude vyvíjet takovým způsobem, že přidá další kapitolu do nekonečné knihy o rivalitě mezi nejslavnějšími španělskými kluby.
Zápas začíná ve 21 hodin a celý ho budete moci sledovat v on-line reportáži na iDNES.cz.
