Pohár má v Německu ohromnou prestiž, vítězství je srovnatelným úspěchem, jako mistrovský titul. Podle toho vypadají i oslavy. "V Berlíně bylo padesát tisíc našich fanoušků, teď se mnozí z nich vrací s námi tímto vlakem," hlásil Látal do mobilu, o který musel bojovat se spoluhráči. Látalova slova se mísí s německými lidovkami, různými výkřiky a častým houkáním vlaku.
A to na hráče čekalo ještě další kolo oslav v Gelsenkirchenu, kde klub Schalke 04 sídlí. "Z nádraží pojedeme na radnici," popisoval Látal.
Na rozdíl od rozjásaných spoluhráčů a tradičně zadumaného Jiřího Němce, druhého českého reprezentanta v dresu Schalke, cítí Radoslav Látal zvláštní mrazení. Finálovým zápasem pro něho angažmá v německém klubu skončilo. "Na hřiště jsem šel v osmdesáté minutě se zvláštním pocitem, najednou jsem si uvědomil, že je to naposledy. Naštěstí to byla krásná rozlučka."
V dresu Schalke už Látal držel v ruce i Pohár UEFA, teď slaví další triumf. "Finále však nebylo vůbec jednoduché. Union sice hraje třetí ligu, ale letos postoupí o třídu výše a proti nám hrál velmi dobře. Ve druhé půli za stavu 0:0 dokonce nastřelili tyč," upozorňuje. Zlom přinesl až gól z přímého kopu, o který v 53. minutě se postaral Böhme. Stejný hráč pak o pět minut později z penalty zvýšil a mohlo se začít oslavovat.