Na hřišti je Pavel Nedvěd úžasně přímočarý: když dostane míč, hrne se s ním dopředu jako uragán. Právě tato vlastnost mu zjednává respekt u spoluhráčů a především u soupeřů.
Mimo hřiště je slavný český fotbalista naopak nevypočitatelný. Vzniká tak jakési Nedvědovo alter ego, syndrom rozdvojené osobnosti. V ostrém kontrastu s jednáním na trávníku je čtyřiatřicetiletý hráč v osobním životě silně nerozhodný. "Pavel potřebuje spoustu času, než něco udělá. Kolikrát si něco usmyslí – a pak to třikrát změní," přiznala jednou i jeho manželka Ivana.
Nerozhodnost, nevyzpytatelnost, protichůdná prohlášení. Tyto atributy už dřív způsobily nepříjemnosti Nedvědovi i jeho blízkému okolí. Je pravděpodobné, že stojí i za posledním případem, který nedávno okolo Nedvěda vyvstal: špatné investice do firmy Mafloor, jež patrně nejlepšího fotbalistu české historie připraví minimálně o 15 milionů korun.
Jsem podveden! Vlastně ne...
Shrňme nejprve fakta. V roce 2001 se Nedvěd rozhodl dát v utajení prostředky do dřevařské firmy Mafloor. "Pavel nechtěl, aby se kdokoliv dozvěděl, že je skutečným investorem, proto využil možnosti finančního depozita a jeho peníze šly ke mně na účet a odtud do té továrny," líčí právník Julius Kramarič, který tenkrát pracoval pro agenturu fotbalového manažera Zdeňka Nehody, jež o Nedvěda pečuje.
V té době měl Nedvěd coby fotbalista to nejlepší před sebou. Nesmírně tvrdou dřinou a zarputilostí se vypracoval mezi úzkou špičku es světového fotbalu. Za rok 2003 dostal dokonce ocenění Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy, což se z tuzemských hráčů podařilo pouze Josefu Masopustovi 41 let před ním.
Mafloor však na rozdíl od muže, který do něj investoval, razantně nahoru neletěl. Naopak. Firma se nikdy nevzpamatovala z nevydařené zakázky ve Francii z roku 2004: instalovala tam dřevěné sruby, ale nedostala za ně zaplaceno a vykázala patnáctimilionovou ztrátu. To byl začátek jejího konce, v závěru předloňského roku se ocitla v likvidaci a nyní je v konkurzu.
Kvůli tomu Nedvěd přijde s jistotou o 15 z 37 investovaných milionů. Patnáct milionů v cenných papírech sloužilo jako zástava úvěru, který firmě poskytla Živnostenská banka. Zbytek peněz fotbalista hrající za Juventus Turín dostane částečně zpět z konkurzního vyrovnání, u nějž bude zřejmě vystupovat jako přednostní věřitel. Tomu bude náležet 70 procent ze sumy vzešlé z vyrovnání. 7. března se draží rozlehlý areál firmy v Blovicích u Plzně s vyvolávací cenou 19 milionů. Pokud by za tuto částku dražba úspěšně proběhla, Nedvědovi by náleželo přes 13 milionů a jeho konečná ztráta by pak byla 24 milionů.
Pro fotbalistu, jenž podle odhadů vydělává v italském angažmá 250 milionů korun ročně, jsou ušlé peníze nepříjemnou, nikoliv však fatální ztrátou. "Víc než peníze mě mrzí chování těch lidí," prohlásil Nedvěd pro televizi Nova, která o celé kauze přinesla minulý týden reportáž.
"Těmi lidmi" měl záložník na mysli agenta Nehodu a svého právníka Bronislava Šeráka. Ti jej – jak v podstatě potvrdil Nově – měli ošidit, když bez Nedvědova vědomí využili jeho plné moci k prodloužení patnáctimilionové zástavy.
Jenže ještě dřív, než reportáž Nova odvysílala, se Nedvěd za Nehodu a Šeráka ve svém prohlášení postavil, čímž vznikla zmatečná situace. Tolik fakta. V tuto chvíli vlastně zbývá „jen“ maličkost: rozluštit, kde je v případu Nedvěd pravda.
"Nedvědí" služba?
Proti sobě stojí dvě verze. Verze č. 1 čili verze Novy: fotbalista byl Nehodou a jeho lidmi okraden, neboť bylo s jeho penězi nakládáno, aniž o tom věděl.
Verze č. 2 čili verze Nehody: Nedvěd byl o všem informován, proto nemůže být o žádném podvodu řeč.
Jaká verze odpovídá realitě? Pátrání po tom rozhodně neusnadní sám Nedvěd, jenž víceméně kýve na obě. "Nechci si připouštět, že jsem okradený, na druhou stranu je to možná pravda," prohlásil do kamer.
"Proti pokusům o interpretace s úmyslem poškodit Pavla Nedvěda, společnost Nehoda Sport a Bronislava Šeráka se budeme bránit právní cestou," uvedl o pár dní později v oficiálním písemném vyjádření.
Kdo chce věřit, že je Nedvěd ošizený chudák, má po ruce důkazy v podobě záložníkových prohlášení. Kdo chce věřit, že Nedvěd má s Nehodou zcela korektní, ne-li přátelské vztahy, má v ruce tentýž důkaz.
|
Lidé v příběhu Pavel Nedvěd Zdeněk Nehoda Janek Kroupa
Co uvedl Nedvěd Později v oficiálním prohlášení: „Zdeněk Nehoda má nadále pověření ke správě mého majetku v České republice.“ |
Z tohoto chaosu plyne nejspíš jediné. A to, že skvělý fotbalista je mimo trávník tak trochu popleta. A že tím pravděpodobně udělal „Nedvědí“ službu sobě, Nehodovi i Nově.
Někdejší reprezentant Milan Luhový je v komentáři Nedvědova počínání v celé kauze nekompromisní. "Nedvěd demonstroval, jak snadno a dobrovolně se člověk může totálně zesměšnit doslova před celým národem," napsal v deníku Sport.
Nedvědova variace na pohádkové „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“ je přinejmenším kuriózní. Ale lidé, kteří znají Nedvěda lépe, se tomu tak moc nediví.
Lépe ho podle všeho neznal Janek Kroupa, reportér televize Nova. Kroupa přijel v rámci práce na reportáži za Nedvědem do Turína a předložil mu podle něj klíčové dokumenty usvědčující Nehodu a spol. z podfuku. A Nedvěd mu dal za pravdu.
"Nedvěd jasně věděl, na co odpovídá," tvrdí Kroupa a brání se nařčení, že s Nedvědem manipuloval. "Odmítám, že by na rozhovoru bylo cokoliv manipulativního. Vám připadalo, že při rozhovoru vypadal zmateně?" Upřímně: místy připadalo. V nesestřihané podobě rozhovoru, již Nova poskytla na svém webu, působí Nedvěd občas rozpačitě. Jako by nevěděl, co přesně má odpovídat.
Podle hráčova právníka Šeráka mu navíc Kroupa ukázal doklad, na němž je prodlužována zástava za úvěr Maflooru vyčerpaný už v roce 2003. Nedošlo tedy k jeho navýšení a žádnému čerpání peněz, jak si zřejmě Nedvěd špatně vyložil. „Pavel není právník ani ekonom,“ říká výmluvně Šerák.
V té větě není nic dehonestujícího: Nedvěd je jedním z nejlepších fotbalistů světa. Skvěle se orientuje v těch nejtěžších herních situacích, čemuž zasvětil celý život. Těžko po něm chtít, aby byl odborníkem v dalších činnostech. Poněvadž Nehoda se Šerákem věděli o chystané reportáži, rozjeli se ještě před jejím odvysíláním taktéž do Turína. Výsledkem bylo Nedvědovo prohlášení na jejich podporu.
Čistě teoreticky: ve složité věci ohledně Maflooru mohla s Nedvědem manipulovat Nova, ale i Nehoda se Šerákem. Podstatné však je, že fotbalista se za své lidi nakonec postavil, a tím naboural podezření z podvodu. A i kdyby se podvod (opět čistě teoreticky) stal, poškozený nyní už nemá zájem na jeho pitvání.
Poslední investice? Kdo ví
Vzhledem ke ztraceným milionům se není čemu divit, když Šerák říká: "Byla to první a zároveň také poslední Pavlova investice v Česku."
Ale kdo to s určitostí ví? U Nedvěda je takřka nemožné odhadnout, jak se kdy zachová. Důkazem není jen kauza Mafloor. Ještě křiklavější bylo jeho (ne)loučení se s reprezentací po mistrovství Evropy 2004.
Tehdy Nedvěd dosáhl ve svých nejednoznačných prohlášeních "vrcholu". Po šampionátu, na němž dovedl národní tým jako kapitán k bronzu, oznámil konec, ale pak se do něj po peripetiích vrátil. Než se tak stalo, stačil kupříkladu v jedné větě říct, že je návrat vyloučen, ale že mu myšlenka na něj "někde vzadu v hlavě doutná". Z komplikovanosti comebacku vinil Nedvěd všechny ostatní, nakonec přece jen férově připustil: "Asi byla chyba i ve mně."
Třeba totéž časem uzná i v případu investice do Maflooru. Šerák tvrdí, že zatím s Nedvědem neprobírali eventuální žalobu na Novu, čímž původně se souhlasem klienta hrozil. Obrazně řečeno, Nedvěd by musel žalovat tak trochu i sám sebe.
|
Sportovci podnikají třeba i s hotelem pro psy Že sportovci a podnikání nejdou k sobě? Osud fotbalové hvězdy Pavla Nedvěda by vás neměl zmást. Ze sportovců jsou často úspěšní investoři a podnikatelé. Mají totiž jeden ze základních předpokladů k rozjetí firmy: počáteční kapitál, k němuž přišli právě díky výdělkům ze sportu. Mají také známé jméno, čehož mohou využít. Tak například nejlepší Nedvědův přítel z fotbalového prostředí, taktéž bývalý reprezentant Karel Poborský, je spolumajitelem firmy vyrábějící nemocniční lůžka a v Praze má obchody se sportovními potřebami, jež nesou jeho přezdívku Steve. Sportovní firmy dokáže Poborský slušně „prodat“. Pár rozhovorů do novin spojil s fotkami, na nichž před obchody pózuje. A když byl předloni vyhozen ze Sparty, byla tisková konference, na níž se sparťanským šéfem Danielem Křetínským oznamovali smír, přímo v prostorách prodejny. Přezdívku slavného sportovce, a to Dominator, nese i firma na sportovní potřeby a oblečení. Jejím vlastníkem je nejslavnější brankář české hokejové historie Dominik Hašek. „Se vším všudy se do podnikání zapojím, až s hokejem skončím,“ plánuje dvaačtyřicetiletý gólman, který stále chytá za Detroit v severoamerické NHL. „Rád bych, aby firma byla tak dobrá jako já v hokeji. Ale trvalo hodně let, než jsem se jako hokejista vypracoval. Jako podnikatel jsem vlastně kluk, co se chce učit a být jednou nejlepší.“ Aktivním sportovcem a zároveň podnikatelkou je i olympijská vítězka Kateřina Neumannová. Lyžařka je nyní na mistrovství světa v Japonsku, ale na šumavském Zadově pečují lidé, jimž důvěřuje, o její penzion. Ten rozhodně není pro leckoho, noc v něm přijde na 11 tisíc korun. Levnější, a proto i vytíženější je hotýlek v sousedství, který drží známý hokejista Martin Straka. Trenér hokejové reprezentace Alois Hadamczik má zase v severomoravských Kravařích areál s hotelem, ledovou plochou, posilovnou a dalším servisem pro špičkové sportovce. Však také už k sobě „domů“ pozval Hadamczik hokejové reprezentanty na soustředění. V „úspěšnosti“ podnikání se Nedvědovi blíží jiný fotbalista, který vydělával miliony v Itálii: Tomáš Skuhravý investoval do stavby penzionu Bomber (další podnik nesoucí v názvu přezdívku hráče) na odlehlém místě u Přerova nad Labem. I nevhodně zvolená lokalita patrně přispěla ke krachu celého projektu. Penziony, obchody, případně restaurace. V těchto oborech se sportovci nejčastěji realizují. Kuriózní směr podnikání si však vybral někdejší hokejista Richard Šmehlík. Zlatý olympionik z Nagana provozuje v americkém Buffalu také hotel, ale pro psy. „Má kapacitu 160 míst a musím tam být každý den. Až mi manželka vyčítá, že jsem méně doma, než když jsem hrával hokej,“ líčil Šmehlík v jednom z rozhovorů. Hokejové trofeje uklidil Šmehlík do sklepa, jeho kdysi atletická postava se zakulatila. Z vrcholového sportovce se zkrátka stal pan podnikatel. |
