Někdy to skutečně vypadá, že nejlepší fotbalista anglické ligy N’Golo Kanté umí prakticky všechno, ale jeho trenér v Chelsea si to jaksi nemyslí. „Kanté je výborný, ale může být ještě lepší. Musí dál pracovat na svých slabinách,“ prohlásil Antonio Conte.
Slabiny? Ale jděte, trenére!
Francouzský záložník by mohl častěji vykouzlit finální přihrávku, dávat víc gólů (1 v sezoně) a dostávat méně žlutých karet (9), ale nechtějme po něm, ať je dokonalý.
Jen jednou v historii se našel tak prospěšný defenzivní záložník. Jmenoval se Claude Makélélé a kromě jiného vyhrál Ligu mistrů s Realem Madrid a dva anglické tituly s Chelsea.
Kanté má nakročeno, aby byl ještě lepší. Je fotbalovým motorem, který povýšil defenzivní řemeslo v umělecké dílo. Sedmička, kterou nosí Kanté na dresu, dostává nový rozměr.
Oblíbené číslo od nepaměti patřilo ofenzivním dravcům, obdivovaným machrům. Ať to byli v dávnověku Garrincha, Stanley Matthews nebo Raymond Kopa.
Po nich přišli George Best, Allan Simonsen, Luis Figo, Andrej Ševčenko, David Beckham nebo Raúl.
Teď je symbolem hlavně Cristiano Ronaldo.
A taky nezdolný prcek N’Golo Kanté, který podruhé během dvou let táhne svůj tým na anglický trůn.
„Každý trenér by ho chtěl mít ve svém týmu. Já to štěstí mám,“ pousmál se Antonio Conte.
Před rokem byl Kanté hrdinou při povstání Leicesteru, letos září v Chelsea, která za něj v létě zaplatila zhruba miliardu korun.
Dva tituly ve dvou sezonách a ve dvou různých klubech získal naposledy francouzský mušketýr Eric Cantona před 24 lety. Mimochodem, taky nosil číslo 7.
„Máme naději, ale ještě jsme nic nevyhráli. Sezona nekončí,“ upozornil Kanté svýrazně francouzským akcentem, když v neděli přebíral cenu pro Nejlepšího hráče sezony. V úterý večer už zase kmital po hřišti a pomohl k vítězství 4:2 nad Southamptonem.
Sami kolegové ho zvolili tím nejlepším, což se defenzivním hráčům v Premier League poštěstilo jen třikrát za poslední čtvrtstoletí.
Vysokou trofej dostali stopeři: Gary Pallister, Paul McGrath a John Terry.
Kanté je jedinečný v tom, jak je užitečný. Nikdo jiný nedokáže tak pravidelně a tak čistě odebírat míč, navíc nezmatkuje, umí driblovat, přihrávat nakrátko i rozdávat křížné pasy. A hlavně je všude. „Někdy se mi zdá, že ho vidím dvakrát,“ vystihl spoluhráč Eden Hazard.
Šestadvacetiletý dříč, jehož rodiče pocházejí z Mali, zůstával dlouho v ústraní. Až když na sebe upozornil v Caen (145 obranných zákroků za sezonu), vytáhl si ho Leicester. To byl srpen 2015! Od té doby se píše fotbalová pohádka přepečlivého skřítka, jenž může být brzy dvojnásobným mistrem Anglie.
Zažraného pracanta Kantého však popularita nijak zvlášť nemění. Ačkoli bere 3,5 milionu korun týdně, na tréninky dál jezdí ve svém Mini Cooperu z bazaru.
