"V posledních týdnech jsem udělal opravdu velký pokrok," říká Davies. "A nebudu spokojený, dokud nesplním cíl, který jsem si loni na podzim dal. Do konce soutěžního ročníku nastoupit aspoň k jedinému zápasu za Sochaux a pak hrát za americké národní mužstvo."
Trenér Bob Bradley, který fotbalisty USA vede, však Daviesovi moc šancí nedává. "Nejtěžší krok je vždycky ten poslední. Uvidíme, jak to s ním dopadne," prohlásil kouč.
Davies se loni v říjnu ve Washingtonu zapletl do vážné autonehody jako spolujezdec. Havárii odnesl protrženým močovým měchýřem, krvácel do mozku, utrpěl zlomeniny v obličeji a fraktury holenní a stehenní kosti pravé nohy. V autě s ním jela i dvaadvacetiletá dívka, která nepřežila.
"Když mi řekli, že budu mimo hru půl roku, odpověděl jsem: ani náhodou, vrátím se dřív," prohlásil po nehodě Davies.
Návrat přitom vůbec neměl jednoduchý. Musel se znovu naučit chodit, stát, nebo se oblékat.
"Když se někam chystáte, stačí vám na oblečení asi deset minut. Charliemu to na začátku trvalo hodinu. Jednoduché věci byly najednou hrozně těžké," poznamenává James Hashimoto, který měl na starost Daviesovu rehabilitaci.
Fotbalista rehabilitoval šest hodin denně a v prosinci začal chodit. Dřív než předpovídali lékaři. Poté pomalu začal s tréninkem a před týdnem se naplno zapojil do přípravy s týmem Sochaux. Spoluhráči ho při prvním společném tréninku nešetřili a jeden z nich ho na uvítanou sestřelil tvrdým skluzem.
"Když jsem spadl na zem, proběhla mi hlavou jediná myšlenka: páni, žádný skluz jsem si nikdy tak nevychutnal. Měl jsem velkou radost," prohlásil.
