Tak tedy pozor. Vypadá to, že tuhle kariéru se možná ještě povede zachránit. V zeleno-žlutém dresu Fortuny Sittard se rozjel, od léta stihl už čtyři góly a šest asistencí.
Zhubl, šel do sebe, nevyvádí hlouposti a zase slyší potlesk.
„Což tady už nikdo nečekal,“ poví Mikos Gouka, nizozemský novinář z webu ad.nl. „Když mu to nevyšlo ve Slavii, bral jsem to jen jako další marný pokus. Vypadalo to, že je napořád odsouzený k neúspěchu.“
Potřebujete lehce připomenout, co je vlastně Ihattaren zač? Bývalý nizozemský mládežnický reprezentant, mimořádně talentovaný, s kouzelnou levačkou a výjimečným fotbalovým citem.
Jenže dlouho taky flákač a potížista, který vymetal noční kluby, trápil trenéry, zapletl se s marockou mafií a u soudu se zpovídal z napadení přítelkyně.
Mohamed Ihattaren movements so far in the 25/26 season. pic.twitter.com/IMcwl1dpoV
— k (@karembnr) January 23, 2026
Jeho složitou povahu postupně poznali v Eindhovenu, Juventusu, Sampdorii i Ajaxu. A před dvěma lety i ve Slavii, kam Ihattarenovi pomohla mimo jiné přímluva hráčského agenta Jiřího Müllera.
Na první pohled bylo znát, že bude muset hodně zabrat, aby splnil nároky kouče Jindřicha Trpišovského. Ale proč to s ním nezkusit? Třeba proto, že Ihattaren už toho nasliboval dost a dost, ale vždycky zůstalo u slov. Také ve Slavii ujišťoval, že rychle zhubne a fyzičku dožene, ale už soustředění v Portugalsku odhalilo, že nestíhá. Po návratu putoval do béčka a původně roční smlouvu mu klub usekl už po třech měsících.
Mohamed Ihattaren během soustředění Slavie v Portugalsku. Z něj se však vrátil a putoval do třetiligového béčka.
Že se polepší a přestane plýtvat nadáním, to už tvrdil mockrát. Blízkým, fanouškům, sám sobě. Ale až ve chvíli, kdy mu už nevěřil vůbec nikdo, vzal předsevzetí konečně vážně.
V létě 2024 udělal tlustou čáru.
Smazal všechny předchozí fotky na Instagramu. Odstřihl se od minulosti. A rozhodl se, že promění poslední šanci, kterou dostal v zachraňujícím se Waalwijku. Sestupu sice nezabránil, zato zaujal Dannyho Buijse, kouče Sittardu.
„On má hlavní zásluhu na tom, že se Ihattaren znovu chytil,“ má jasno reportér Gouka. „Buijs umí vycházet s problémovými hráči nebo oživit ty, kteří hazardují se svým talentem. Pamatujete na Alena Haliloviče? Od šestnácti reprezentoval Chorvatsko, patřil Barceloně i AC Milán, ale nikde se nechytil. Až v Sittardu, díky trenérovi.“
Ihattaren mu vděčí také, ale přepnout musel sám: konečně se zbavil traumatu ze smrti tatínka Mostafy, kterého ztratil už v sedmnácti. Přestal vyvádět mimo hřiště, našel klid. Rozruch vzbudil za poslední rok a půl, jen když oznámil, že by rád reprezentoval Maroko, odkud jeho rodina pochází.
„Když se nedařilo, v Nizozemsku mě všichni vymazali,“ postěžoval si. „Přitom já se trápil. Nevěděl jsem, jestli chci vůbec ještě hrát fotbal. Teď už vím. Chci zase hrát na top úrovni a s Marokem na mistrovství světa. A uvidíte, že to dokážu.“
