„V Betlémě se narodil Ježíš a tady už kopali do míče,“ obdivuje Milutinovič.
Právě on jako by archaický příběh čínského fotbalu završil. Završil? S tím Milutinovič nesouhlasí. Na nadcházejícím šampionátu touží potvrdit prestiž, kterou si vybudoval na těch předchozích.
S týmy, které na mistrovstvích vedl, vždy dokázal Srb postoupit ze základní skupiny, v prvním kole tedy nikdy neskončil.
Nikdy znamená v jeho případě dosud čtyřikrát. Milutinovič byl na posledních čtyřech šampionátech a pokaždé s jinou zemí. Poprvé se objevil na turnaji v roce 1986 s Mexikem. Následovala Kostarika, Spojené státy a Nigérie, teď je to Čína.
Hvězdy MS 2002Za několik týdnů navíc Milutinovič brazilského kolegu v počtu účastí překoná. Sedmapadesátiletý kouč toho ve fotbale zažil spoustu, ale angažmá v Číně považuje i on přece jen za speciální dobrodružství.
„Těším se na největší výzvu svého života,“ prohlásil v lednu 2000, kdy s tamější federací podepsal smlouvu. „Cítím, že v čínském fotbale dřímá obrovský potenciál. Chci zkusit probudit spícího obra.“ Dnes už je jasné, že se mu to podařilo.
Prodloužil tím pověst trenéra, který zná pouze úspěch. „Čím to je? Mám štěstí,“ směje se Milutinovič. Vážněji pak dodá: „Využívám spousty zkušeností.
Dobrý kouč musí také umět stvořit týmového ducha a jasně vysvětlit hráčům, co po nich chce.“
K tomu Milutinovič rád používá jinotaje. Jednou se například obrátil po tréninku k čínskému hráči a doporučoval mu, ať si rychle vezme aspirin.
„Určitě ti musí třeštit hlava,“ vysvětlil zmatenému fotbalistovi. Naznačoval mu tím, že ho musí bolet hlava, když ji při hře tak málo využívá.
Vtípky jdou ale pomalu stranou. Milutinovič si vydupal, aby byli muži jeho výběru zproštěni povinnosti hrát čínskou ligu, sám zcela zastavil své široké komerční aktivity, kterými vydělává ještě víc než trénováním.
Mistrovství se blíží. Ohromí tam probuzený obr?
