V sobotu sledovala, kterak Podbrezová remizovala v Michalovcích 2:2 a její syn zažil premiéru na lavičce pátého týmu slovenské ligy. Potom spěchala pomáhat s organizací česko-slovenského plesu v Torontu.
Ale jakmile se dozvěděla, že se na jejího Dominica vyptává někdo z Česka, zasvítily jí oči: „Z Prahy? Syn zbožňuje Prahu, krásné město,“ poví Mária Rajna, energická Slovenka, původně učitelka hudby.
I Dominic má elánu na rozdávání. Když ho posloucháte v podcastech, nebo o něm hovoří jeho kolegové, je vám jasno, že nejde o běžného kluka, stále ještě teenagera. Už na základce se upnul na trenérskou dráhu. Předloni dokončil studium UEFA B licence, loni „áčko“, nyní začíná s profilicencí.
„Od dětství byl dravý a hladový po vědomostech a poznání. A co teprve, když se týkaly fotbalu. Má svůj jasný cíl: „Mamka, za dva roky, v jednadvaceti, chci být nejmladším fotbalovým trenérem na světě, který dokončil profilicenci,“ vypráví Mária.
Nejmladší kouč v historii. Na Slovensku mají devatenáctiletého asistenta |
Poslední dny je kolem Dominica rušno. Na Slovensku se píše: Trénerský zjav. Talent, ktorý búra hranice. Mladík, ktorý prekvapil slovenský futbal. Jak to vnímáte?
Už loni, když byl asistentem v FC Vancouver a nejmladším trenérem kanadské ligy, se o něm psalo. No a teď je v první slovenské lize. Jsem za něj šťastná. Je nesmírně vděčný, že dostal v Podbrezové šanci, že mu trenér věří. Zároveň mám trochu strach.
Z čeho?
Aby ten vrcholový svět fotbalu ustál, aby zůstal při zemi. Zažije lidskou závist, zájem médií, všelijaké komentáře na sociálních sítích... Ale naštěstí to nečte, nemá rád pozornost, prý ho jen vyrušuje od práce. A tvrdí: Humility is the key. Pokora je základ. Vím, co všechno má za sebou, tvrdou práci, studium po nocích. Fotbal je jeho život.
Kde se to v něm vlastně vzalo? Má fotbal v genech?
Jeho otec hrával fotbal, ale nikdy ne profesionálně. Dominicovi se ale vždy hodně věnoval, vozil ho na tréninky, zápasy. Syn začal jako spousta dalších kluků kopat v menším klubu, ale byl náchylný na zranění. Po těžkém úraze - poškození nervů, chronická bolest, syndrom CRPS - byl 7 měsíců o berlích, skoro 18 měsíců bez fotbalu. Brzy si uvědomil, že fotbal hrát profesionálně nebude. Ale chtěl u něj za každou cenu zůstat.
A tak se rozhodl pro trenéřinu.
Fandil Liverpoolu. A jak! Jeho dětský pokojík vypadal jako malé muzeum Reds. Největší oblíbenec? Jordan Henderson. A z trenérů pochopitelně Jürgen Klopp. Už někdy ve dvanácti měl jasnou představu: „Mamka, já budu trenér.“
Dominic Rajna na tréninku FC Vancouver
Je pravda, že hrál počítačové hry FIFA a Football Manager?
Ano, určitě mu v začátcích pomohly. Ale právě kolem dvanácti, třinácti vše složil do krabic, prodal a jeho pokoj postupně začal vypadat spíš jako pracovna nějakého zkušeného trenéra. Taktické tabule, kartičky se jmény hráčů, různé poznámky, náčrty, motivační citáty...
Co vy na to?
Bylo pro mě důležité, že zvládá školu a našel pro něco vášeň. Nejprve si udělal trenérskou licenci kanadskou, pak americkou, pak UEFA. Vzpomínám, jak mi nadšeně popisoval: „Mamka, to je tak krásné sbírat vědomosti, dávat je do kupy a poznávat fotbalový svět ze všech stran.“ Jako hlavní trenér začal u kluků do 15 let, postupně vedl daleko starší hráče než byl on. Občas jsem slýchala: „Majka, tvůj syn má dar, charizma, dokáže spojovat lidi.“ A víte, co ještě? Že má starou duši.
Že si rozumí spíš se staršími než s vrstevníky?
Ještě když hrával, tak po porážce občas nabádal spoluhráče: „Hlavy nahoru, vždyť jsme hráli dobře.“ A začal analyzovat zápas. Dneska je i mým rádcem: „Mamko, neber si to tolik k srdci, jedním uchem tam, druhým ven.“ Myslím, že navzdory svému mladému věku dokáže rozpoznat, co je opravdu důležité a co lze hodit za hlavu. Ví dobře, že teď musí hlavně nasbírat zkušenosti, praxi. A přidat je ke svým vědomostem.
S trenérskou licencí začal už ve 14 letech, o rok dřív než praví regule UEFA.
To je celý on! Nechápal: Proč až od patnácti? Proč? Před pár týdny začal se studiem profilicence. V ideálním případě dokončí studium v jednadvaceti a stane se nejmladším trenérem s profilicencí na světě. Ale on sám o tom nerad mluví, tvrdí: Nejdřív činy, pak slova.
Taky umí plynně čtyři jazyky.
Angličtinu díky životu v Kanadě, slovensky mluvíme doma, francouzsky se učil ve škole a španělština se prý fotbalovému trenérovi hodí. Pamatuju, jak mi volal: Můžeš mi poslat peníze na jeden intenzivní kurz španělštiny? No a loni v Midtjyllandu se učil dánsky.
Teď poprvé trénuje ve slovenštině. V Podbrezové, pátém týmu slovenské ligy.
Je nadšený. Sedli si s celým realizačním týmem fotbalově i lidsky. Loni doufal: Kéž bych dostal šanci pod nějakým mladým, progresivním trenérem, kde bych mohl sbírat zkušenosti. A podívejte. Štefan Markulík měl podobnou cestu, je mu teprve třiatřicet. Oba jsou mladí a zapálení do fotbalu. Občas mu večer zavolám a dozvím se: Rozložil jsem si gauč a přespím na stadionu, moc práce... Vždyť on už se nemohl dočkat, až skončí zimní pauza. Byli jsme spolu na svátky na horách v Roháčích, měl volno do 3. ledna, ale hned na Nový rok sedl za volant a jel do Podbrezové. A já se o pár dní později vrátila do Toronta.
Jak jste se vlastně ocitla v Kanadě?
Pracovala jsem kdysi na Slovensku jako učitelka a o letních prázdninách si jela přivydělat do Kanady. Tam jsem potkala svého muže, Slováka, který měl firmu na úklid, už jsem tam zůstala a narodil se nám Dominic. Teď se ale po víc než dvaceti letech vracím definitivně na Slovensko.
Mária Rajna se synem Dominicem
Kvůli synovi?
On mi říká: „Mamka, nevracej se kvůli mně, vrať se kvůli sobě, abys byla ty šťastná.“ A já vím, že budu šťastná, když ho budu mít poblíž. Možná se vrátím do školství, možná zkusím finančnictví, taky si plánuju udělat kurz instruktora lyžování. A hlavně nechci, aby nás s Dominicem dělil oceán. Chci chodit na jeho zápasy, podporovat ho...
Jste dojatá.
Jo, pardon, pořád mi to přijde neuvěřitelné.
To se neomlouvejte, chápu, taky jsem máma. Povězte, co mu uvaříte na přivítanou?
Brynzové halušky, ty má nejradši! Anebo segedínský guláš. Přestože vyrůstal v Kanadě a má kanadské i slovenské občanství, miluje slovenskou kuchyni. Až přijedu, zajdeme si s celou rodinou do koliby. A také do kostela.
Jste křestané?
Ano, víru v Boha jsem mu dala do vínku. Dominic chodí každou neděli do kostela. Ale jen o tom to není, hlavně se večer obrátit k Bohu, otevřít si bibli. Vím, že víra je pro něj důležitá. I v jeho práci mu pomáhá a doufám, že jí zůstane věrný navěky.
Dominic Rajna (vlevo) udílí pokyny hráčům Podbrezové
Kde vidíte syna za takových deset let?
Hlavně aby dělal to, co ho baví a naplňuje. Což zatím dělá. Povídám mu: „Jdeš do práce, jo?“ A on: „To přeci není práce, fotbal je moje láska a vášeň.“ Kéž by pomohl Podbrezové, malému skromnému klubu, mezi top tři týmy ligy. To by bylo krásné. A pak? Ať už zůstane v Evropě, nebo se vrátí do Kanady, jen ať je šťastný, pak budu šťastná i já. A je mi jedno, zda bude trénovat vesnický oddíl, nebo klub v Premier League.
A kdyby se ozvala Sparta, nebo Slavia?
Jasně, že angažmá v Praze by ho lákalo.
Mimochodem, najde si Dominic čas i na děvčata?
Zrovna nedávno jsem se ho vyptávala. A víte, co mi odpověděl? Mamka, nemám na to čas. Mojí ženou je fotbalový míč.
