Není to bouřlivák, který by kolem sebe plival ohnivá slova. Nejradši hraje golf, na klavír a maluje si se svými dvěma dcerami. Žije v Knightsbridge, v rezidenční čtvrti Londýna, pár minut od luxusního obchodního domu Harrods. Zolův týdenní plat se odhaduje na 2 miliony korun.
Ve fotbale toho dokázal už mnoho. Umí parádně přihrávat, je to technik k pohledání a nenapodobitelně, z mírného záklonu, kope standardní situace. Zrovna z jednoho trestného kopu před pár týdny znemožnil Davida Seamana, brankáře Arsenalu. Míč se z úhlu ostře snesl mezi vyskakující klubko hráčů, ale bylo zřejmé, že všechny hlavy mine. Seaman situaci neodhadl...
Zola se narodil v Olieně, v malém městečku na Sardinii. S fotbalem začínal v klubu Corrasi, kde jeho otec dělal krátce i prezidenta. Už to bude skoro dvacet let, kdy dostal první profesionální smlouvu. Tak dlouho se italský útočník drží.
V Neapoli dělal náhradníka Argentinci Maradonovi, v mistrovském roce 1987 už pár gólů nastřílel. Careca, Fonseca, Alemao, to byla jména, od kterých se mladý Ital učil velkému fotbalu. V té době mohl na zamilovaný dres s číslem 10 jenom koukat, protože bájný Maradona měl přednostní právo vždy a ve všem. Jenže dres zdědil právě Zola. Tehdejší trenér Ranieri prohlásil: „Všichni chcete, abych sehnal novou hvězdu s číslem 10. Nepotřebuji, mám Zolu!“
Claudio Ranieri nyní trénuje Chelsea a Zolu už mnohokrát v rozhovorech nazval vlastním synem. Po Neapoli zářil Zola v Parmě vedle průbojného Kolumbijce Asprilly, na podzim 1996 ho koupila Chelsea téměř za čtvrt miliardy korun. „Anglie si zamilovala mě - a já si zamiloval Anglii,“ opakuje rád.
Po první sezoně byl vyhlášen nejlepším fotbalistou Premier League, s klubem vyhrál i PVP. „Ale něco mi pořád chybí: titul.“ I proto se nechal přemluvit, aby smlouvu ještě o dva roky prodloužil, ačkoli novinářům tvrdil: „Rodina se mnou jezdí už dost dlouho po světě. Nastal čas, abych udělal to, co ode mě žádá - vrátil se do Itálie.“ Šéf klubu Hutchinson má ovšem pro Zolu už nyní připravenou trenérskou smlouvu.