Teď je šťastný, že zůstal trpělivý.
Po odchodu brazilského matadora Matheuse se dvaadvacetiletý blonďák v lednu posunul do role jedničky v Braze, která si ho piplala od sedmnácti. V pěti ligových zápasech dostal v aktuální sezoně jen jeden gól, v Evropské lize vynuloval italské Lazio a zařadil se do zástupu českých gólmanských nadějí, které jsou v cizině vidět: Matěj Kovář, Antonín Kinský, Vítězslav Jaroš, Radek Vítek, Jiří Letáček.
Čím to, že je vás tolik?
Všichni jsme podobně staří a v určité fázi nám pomohlo, že jsme měli jeden druhého. Když jste mladý brankář, chcete se někam dostat a vidíte tyhle frajery, jak jsou výborní, donutí vás to ještě víc makat. V hlavě jsme podobně nastavení, nikdo z nás nechce být ten druhý a stát v něčím stínu. Asi i proto Česko prožívá takový brankářský boom.
Mám pocit, že si mě spoustu lidí všimlo i díky klubovému adminovi. Na sociálních sítích mi přišil přezdívku, která se se mnou potáhne do konce kariéry...
