„Každý trénink se jede na dvě stě procent, protože každá chce hrát. V kabině je nás třicet. Tohle člověka posouvá,“ tvrdí teplická odchovankyně, která s Bayernem získala ligové stříbro a doma se podruhé stala fotbalistkou roku.
Jaká tedy byla vaše první sezona v německém velkoklubu?
Houpavá. V úvodu jsem hrávala, dávala góly, pak jsme prohrály jeden zápas a najednou se změnil systém. Začaly jsme hrát na jednoho útočníka, jenže na mojí pozici je sedm konkurentek, samé reprezentantky. A trošku upřednostňují Němky. Já jsem ale ráda, že jsem vůbec byla v kádru, dostala nějaké minuty a dala pár gólů. Někdy je to náročné. Přijde trenér a ukáže: Ty, ty, ty, ty a ty jdete na tribunu. Každá z nás chce hrát, ale někdy jste fakt ráda, že můžete sedět na lavičce.
Zůstáváte?
Mám smlouvu ještě na rok, takže ano. Uvidíme, co bude v příští sezoně, je to nově otevřené pro všechny hráčky. Doufám, že se prosadím víc. Já mívám rozjezdy trošku pomalejší, pak to začíná být lepší. Takže doufám, že druhá část mojí smlouvy bude úspěšnější.
„Na moje místo je sedm konkurentek, reprezentantek.“ |
Nelitujete přestupu?
Nelituju. Dostala jsem i jiné nabídky, kde bylo jasné, že bych na devadesát procent hrála. Počítali, že se hra bude stavět na mně. Já si ale chtěla zažít konkurenci a jsem za ni ráda. I za to, že jde zrovna o Bayern. Pro mě je neskutečný zážitek hrát a každý den trénovat s takovými fotbalistkami.
Jak snášíte boj o místo?
Upřímně: někdy mě to hrozně štve. Ale jsem ráda, že jsem v Teplicích mohla vyrůstat s klukama, kteří mě v tomhle otrkali. Dalo mi to hodně. Myslím, že nejsem tak úplně typická holka, že bych se rozbrečela. Kousnu to a zkouším bojovat dál. Snažím se svoji pozici zlomit na tréninku a svými výkony, aby se to našemu trenérovi líbilo.
Když jste v šanci, šrotuje vám v hlavě, abyste ji proměnila a udržela si tím místo v sestavě?
Občas je to jiné. Máte jednu šanci na zápas a cítíte: Ty jo, nedala jsem, asi budu příště sedět. Snažím se to hodit za hlavu. Když se to podaří, tak fajn, když ne, tak co...
Dělají si fotbalistky naschvály?
Musím říct, že ne. V Německu jsou přející lidi, přející holky a myslím, že se navzájem všechny podporujeme. Samozřejmě každá chce hrát, ale nejsou místa pro všechny.
Máte signály, že vám nabídnou prodloužení smlouvy?
Už jsme se o tom bavili. I když tolik nehraju, jsou prý se mnou spokojení. Že uvidí, jak odvedu druhou část. Věřím, že mi vyjde.
Vaší spoluhráčkou je Gina Lewandowská. Má něco společného s Robertem Lewandowskim, kanonýrem Bayernu?
Tuhle otázku dostávám pokaždé, ale je to Američanka a má jen stejné příjmení, nic jiného společného ne. Ale všichni ji s ním srovnávají.
Nejlepší střelkyní Bayernu v lize byla Švédka Rolföová. Jaká je?
Dobrá. V Bayernu předtím moc nehrála, teď se rozehrála a daří se jí. Prožila nejlepší sezonu. A určitě byla naší nejlepší hráčkou.
Stříbro v bundeslize berete?
Je na nás velký tlak, vnímáme ho. Titul letos získal Wolfsburg a musím uznat, že je momentálně lepší. Pro nás je 2. místo zasloužené, bojovaly jsme o něj s Freiburgem. A těší nás, že jsme nastřílely nejvíc gólů v soutěži. Za což jsem jako útočník ráda. I to, že jsem nějaké přidala. V bundeslize čtyři, v domácím poháru dva, v Lize mistrů jeden.
Jaká pro vás byla Liga mistrů?
Bohužel jsme hned na úvod chytily Chelsea a smolně jsme vypadly. U nich jsme prohrály 0:1, daly nám gól z ofsajdu. Pískali čeští rozhodčí, což je o to smutnější. Druhý zápas jsme doma vyhrály 2:1, opět nás hrozně zařízla rozhodčí. Jsem ale ráda, že se mi podařilo vstřelit branku. Teď jsme postoupily znovu do Ligy mistrů, takže doufám, že se nám bude dařit líp.
Jaká byla zkušenost, byť epizodní, s fotbalem v Anglii?
Ženský fotbal je v Anglii hodně populární, chodí tam na ně hodně lidí, na náš zápas jich přišlo přes dva tisíce. Byl to zážitek. I jejich tréninkové centrum, které mají společné s chlapama, bylo úžasné. Trávníky neskutečné, jak kdybych chodila po golfovém hřišti. S Jenou bych tohle nezažila. Vážím si toho.
Vy jste v kontaktu s mužským týmem Bayernu Mnichov?
Dřív ano, když jsme měli společný kampus, kam jsme chodili na jídlo. Tam jsem hvězdy včetně Robbena potkávala. Teď postavili nový kampus pro ženy a klučičí týmy do U19. Je jen pro nás a máme tam všechno, co si vzpomeneme.
Jaké jste měli návštěvy?
Na náš poslední domácí zápas s Wolfsburgem 2,5 tisíce. Ale je to míchavé, někdy jen pět set lidí.
Lucie Voňková
|
Vzpomínají v Bayernu na Pavlínu Ščasnou, vaši předchůdkyni?
Určitě. To je velké jméno v Bayernu, je tam hodně uznávaná. Byla velkou oblíbenkyní prezidentky. Dokonce jsem se s Pavlou setkala, byla se s rodinou na jednom zápase podívat. Takže jsme se bavily.
O čem?
Byla zrovna na utkání s Jenou, skončilo 0:0, moc se nám nepodařilo. Rozebíraly jsme právě tu konkurenci. A říkala mi, ať makám.
Poznávají vás lidé ve městě?
Víc toho bylo předtím v Jeně. Mnichov je opravdu obrovský, tam jsou známé hlavně Němky. Dá se říct, že jsou brané za celebrity. Jediné, co je tam uznávané, je mužský fotbal, ženský fotbal a jede tam docela i házená.
V Jeně jste si popularitu užila?
Jena byla vesnice. Většinou se tým stavěl na mně, protože jsem střílela nejvíc gólů. Když jsem se tam procházela ulicí, věděla jsem, že mě lidi poznávají. Každé ráno jsem chodila na snídani do jednoho podniku, a když jsem dala gól, šéf mi už dával snídani zadarmo. To byla pěkná výhoda, moc ráda jsem tam ráno chodila. (smích)
Podruhé jste se stala fotbalistkou roku. Co to pro vás znamená?
Velkou motivaci dál pracovat. Moc si toho vážím. Není to jen zásluha moje, samozřejmě taky trošku jo, ale největší podíl na tom mají spoluhráčky jak v reprezentaci, tak v Bayernu a ještě i v Jeně.
Nově jste patronkou teplického ženského fotbalu. Co říkáte jeho rozjezdu v prvním roce?
Vím, že se holkám dařilo. Věřím, že v tom budou pokračovat a za chvilku postoupí do 1. ligy. A pak i do Ligy mistrů. (smích) Ne, to už je moc.
Nevrátíte se „na stará kolena“?
Je mi 26, kolena cítím moc dobře už teď. Bavili jsme se o tom, Teplice jsou moje srdcovka. Uvidíme.
Jaké máte plány na léto?
Teď jsem byla v Amsterdamu na svatbě mojí fotbalové kamarádky Lois Oudemastové, která hraje za Ajax. A pak asi poletím k moři.
