Už víc než pět let uteklo od chvíle, kdy vyklidil místo v kabině prvoligového West Bromwiche, aby posílil tým, který se tehdy trápil na chvostu tabulky druhé nejvyšší soutěže.
„Ve West Bromu jsem tehdy nehrál, chtěl jsem nastupovat víc,“ vzpomíná. „Roberto Di Matteo, který tam trénoval, mi doporučil, abych se šel někam rozehrát. Uvítal jsem to, i když jsem věděl, že to bude jen na krátkou dobu.“
Přesněji na dva měsíce. V pěti zápasech odehrál 245 minut, přihrál na jeden gól, pak se zranil a hostování skončilo. Není divu, že mu vzpomínky na kratičké angažmá pomalu mizí z paměti.
Eriksson a pískající fanoušci
„Jak mě tehdy přivítali? Tak to už fakt nevím. Ale kdyby to bylo něco velkého, asi bych si vzpomněl,“ usmívá se. „Když se řekne Leicester, jako první mi naskočí jméno Sven-Göran Eriksson. Skvělý trenér, to on si mě tam tehdy vzal.“
Švédský elegán Bednáře chválil, dobře spolu vycházeli, ale týmu se nevedlo: klopýtal, pohyboval se daleko od postupových pozic.
„Pocítili jsme to,“ vybavuje si současný útočník Příbrami. „Fanoušci v Anglii jsou přísní a i tady platilo, že fandili, jen když se dařilo. Když to nešlo, nepomohli. Mám pocit, že v některých zápasech i pískali.“
Přesto na týdny v modrém dresu nevzpomíná ve zlém. „Působilo to tam na mě dobře. Město není nic moc, ale já jsem dojížděl, měl jsem to od baráku padesát minut. Moc jsem toho neodehrál, ale stejně to beru jako dobrou zkušenost.“
Přišel ve složitém období, i tak ale poznal, že klub míří výš a hlavně: že funguje na zdravých základech.
„Bylo znát, že mají ambice dostat se do Premier League. Už tehdy tam byl bohatý thajský majitel, tušil jsem, že půjdou nahoru,“ přibližuje. „Jen tréninkové zázemí ještě nebylo na takové úrovni jako ve West Bromwichi, kde třeba nechali postavit speciální regenerační bazén asi za dva miliony liber.“
Pamatuje asistenta a dva hráče
Nejvíc má Bednář v paměti skvělou partu, do které i za krátkou dobu stačil proniknout. Také díky tomu, že měl v týmu parťáka.
„Robbieho Neilsona, stopera, se kterým jsem dřív kopal v Hearts. S ním si ještě teď občas píšu,“ vypráví. „Jinak v kabině jasně převažovali angličtí kluci, super kolektiv.“
Ještě po pěti letech se v Leicesteru najdou dva hráči, kteří s Bednářem nastupovali. Jeffreyho Schluppa, rychlé křídlo, si už nevybaví, ale u druhého jména neváhá.
„Jasně, Andy King! Sice to byl mladý kluk, ale už dělal kapitána,“ líčí. „Šikovný útočný hráč, jenže teď se tam přes Mahrize a další moc nedostane. Díval jsem se v televizi, když střídal proti Liverpoolu.“
V kontaktu s ním ale není, a tak kdyby se Leicesteru podařila velká loupež a skutečně získal titul, ani by neměl komu se ozvat. I když...
„Vlastně bych věděl. Je tam asistent trenéra, který se jmenuje Craig Shakespeare. I toho znám z West Bromwiche, říkali jsme mu Shaky,“ usmívá se. „Bezva chlap. Tomu bych určitě napsal.“
Pokud Leicester zítra neprohraje s Arsenalem, titul se znovu přiblíží. K Bednářově radosti. „Přál bych jim to. Srdíčko mám sice ve West Bromu, ale senzace mám ve fotbale rád,“ říká. „Dlouho jsem po každém kole říkal: teď začnou ztrácet. Nevěřil jsem jim, ale už si začínám myslet, že to fakt zvládnou.“
