„Padesát let se ovlivňovaly výsledky po celé Jugoslávii, tak proč by se neovlivňovaly i dnes,“ uvedl sedmašedesátiletý Džarovski pro sarajevský list Dnevni Avaz. „Také Bosna a Hercegovina je pro to dobrým regionem, vydělal jsem tady velké peníze.“
Neměl problém se jmenováním klubů, s nimiž v tomto směru spolupracoval.
„Asi nevíte, že když FK Sarajevo v roce 1985 získal svůj druhý titul mistra tehdejší Jugoslávie, byl jsem u toho já. Domluvil jsem jeho zápas ve Skopji s Vardardem, skončilo to 2:2 a hosté vyhráli ligu. Celý stadion fandil Sarajevu, nikdo nechtěl, aby titul získal bělehradský Partizan. Zeptejte se hráčů tehdejší generace Sarajeva,“ vyzval rodák ze Skopje bosenského novináře.
Potvrdil, že Bosna je jeho oblíbenou destinací i nyní. „Vždycky platilo a dodnes platí, že nejlépe se cítím v Trebinje, tamní Leotar mi přinesl nemálo peněz. Copak vám v roce 2012 nebyl podezřelý jeho zápas se Željezničarem Sarajevo? Ten tehdy měl neuvěřitelně dlouhou sérii zápasů bez prohry, a najednou ho lehounce porazí předem odepsaný Leotar. Bylo to moje máslo, na sázkách jsem vydělal,“ pravil s úsměvem. Jmenovat zaplacené hráče ovšem nechtěl.
Zároveň si postěžoval, že současné politické uspořádání Bosny a Hercegoviny mu nesedí, neboť kvůli nacionalismu přišel o dobrý byznys.
Mimořádně férový zápas
„V Banja Luce jsem býval úspěšný - před lety tam hrával jeden Makedonec, který se vždycky nechal přemluvit. Pokaždé jsem mohl počítat s vítězstvím soupeře, splácel jsem to dodávkami cihel, cementu, písku. Jenže nedávno jsem potřeboval ovlivnit zápas Borac - Zrinjski Mostar, ale nešlo to. Pro Banja Luku, kde žijí Srbové, je nemyslitelné, aby tam vyhrál klub z chorvatské části Mostaru.“
Charismatický Džarovski poskytl v posledních letech několik rozhovorů, v nichž zmiňoval osm desítek utkání, které ovlivnil v bývalé jugoslávské lize. Začínal ovšem jako „malá ryba“, v nižších soutěžích.
„Ve čtvrté makedonské lize jsem v roce 1971 v zápase Leskoec - Velgošti potřeboval vysoké vítězství domácích, aby postoupili. Utkání se odehrálo bez jediného rohu nebo ofsajdu, nemělo smysl ztrácet čas přerušováním hry. Leskoec vyhrál 134:0 a rozhodčí napsal do zápisu, že zápas byl mimořádně férový, protože se hráči nedopustili jediného faulu. Potom bohužel makedonský svaz na rok zastavil oběma klubům činnost,“ pokrčil rameny při vzpomínce na výsledek, který tehdy oběhl svět.
Jak ovlivňuje výsledky? „V každém klubu existuje jeden, ale nejlépe dva hráči, kteří mají dluhy z automatů, nebo potřebují nové auto či byt. Ideální jsou stoper a krajní obránce - ten hráč přece může být nejlepší na hřišti, ale když se dopustí jediné chyby, tak to nikomu nepřijde divné. Nebo když udělá faul těsně před vápnem... Když si to pak promítnete, tak ten faul vůbec nemusel být. Potom je důležité, abych já nezapomněl na vyplacení odměny,“ odhalil zákulisní praktiky.
Zradila ho kulička v ruletě
Organizoval i estrádní vystoupení tehdy jugoslávských zpěváků Zdravka Čoliče, Mišo Kovače, Olivera Dragojeviče, rockové kapely Bijelo dugme. „Takže když jsem jednou v Černé Hoře přišel při hazardních hrách o velkou sumu, nachystal jsem v Budvě „humanitární koncert“ - rozhlásil jsem, že je to ve prospěch pozůstalých po dělníkovi, který zahynul na stavbě.“
Pomohli mu přátelé, které měl i mezi politiky, a akce uspěla. „To, že tím nešťastníkem jsem byl vlastně já, protože mě zradila kulička v ruletě, věděla jen jedna zasvěcená zpěvačka, Maja Odžaklijevska. Ale vydělali jsme tolik, že jsem potom všem zpěvákům za vystoupení zaplatil.“
Někdy však stála za ovlivňováním zápasů i „vyšší moc“. Jako v sedmdesátých letech, kdy půlka Makedonie zůstala bez proudu. „Kosovská Priština tehdy bojovala o záchranu v lize a Vardar Skopje jí musel nechat doma bod, abychom měli proud. Ten nejbližší byl totiž z Kosova,“ líčil, jak vznikaly jeho známosti v politických kruzích.
Černá díra Evropy
V jeho vzpomínkách má místo i basketbal.
„Když se mistrovství světa konalo v roce 1970 v Lublani, seděl při jednom zápase finálové skupiny v čestné loži Josip Broz Tito. Utkání se nevyvíjelo dobře a Stane Dolanc, Titův blízký spolupracovník, o poločase sešel dolů. Potom se psalo, že šel za hráči, aby jim dodal kuráž, jenže on byl u rozhodčích, domluvil jim a mužstvo Jugoslávie pak poprvé vyhrálo mistrovství světa,“ přiblížil Džarovski, jak se vytvářel „tlak shůry“.
Na současný makedonský fotbal má jasný názor. „My jsme černá díra Evropy, vždyť jen zápasy makedonské a albánské ligy nejsou v nabídkách sázkových kanceláří. Všichni vědí, že se tam podvádí.“
