„Jakožto věrní ultras Sevilly chceme vyjádřit naši nespokojenost s tímto rozhodnutím,“ stojí v textu.
„Následující odstavce nejsou motivované záští ani hněvem, ale láskou k našemu klubu, jeho historii a fanouškům. Už jenom návrh takového přestupu podle nás značil nerespektování klubových hodnot ze strany vedení.“
Nečekaná reakce na to, že se jeden z nejlepších stoperů historie rozhodl v sedmatřiceti letech odmítnout balík peněz ve snaze pomoct klubu, který ho fotbalově vychoval.
„Od narození jsem fanouškem Sevilly, to se nikdy nezmění. Vždycky jsem se řídil srdcem, proto jsem nezůstal v Paříži a odmítl nabídky z Arábie i Ameriky,“ řekl Ramos po přestupu pro web španělského celku.
Proč ho vlastně ultras nemají v oblibě, když klubu takto otevřeně vyjadřuje svou náklonnost?
Ramos odolal saúdskému vábení, po osmnácti letech se vrací do Sevilly |
Ramos hrál v mládežnických kategoriích Sevilly od roku 1996 a v létě 2004 se připojil k prvnímu týmu. Odehrál povedenou sezonu a mnozí v něm viděli oporu i budoucího kapitána.
Jenže na jaře 2005 chtěl podepsat dlouhodobou smlouvu a požadoval lepší plat. Vedení klubu odmítlo a vzápětí se ozval Real Madrid, kam obránce nakonec zamířil a strávil tam dlouhých šestnáct let.
José María del Nido, tehdejší prezident Sevilly, tvrdil, že si Ramos odchod vynutil. Hráč oponoval tím, že se nejprve dohodly kluby a on do jednání vůbec nepromluvil.
„Udělal jsem ve svém životě hodně chyb a jedna z těch největších je, že jsem tehdy veřejně nevystoupil a celou situaci nevysvětlil. Dopustil jsem, aby můj příběh vyprávěli jiní,“ povzdechl si Ramos před pár lety. „Své rozhodnutí bych nicméně nezměnil. Jsem hrdý, že jsem mohl být kapitánem Realu, ale také budu navždy mít v srdci Sevillu.“
Ale fanoušci měli od začátku jasno: zradil nás. Real Madrid je totiž pro Sevillu jedním z největších rivalů. Andalusané jsou na své lokální týmy velmi hrdí a prakticky nikdo z místních nefandí týmu z jiné oblasti Španělska, a už vůbec ne celku z hlavního města.
Během následujících let pískotem a bučením ve vzájemných zápasech dávali jasně najevo, co si o Ramosovi myslí.
„Můj děda jednou dokonce musel odejít, protože nemohl poslouchat, jak na mě stadion píská. Bylo to pro mě těžké, moje rodina se tu prakticky nemohla ukázat. To mi nepřišlo fér,“ popsal Ramos.
Ani on však nemá čisté svědomí, v dresu Realu fanoušky často provokoval svým chováním. Památný je především zápas z ledna 2017.
Real Madrid tehdy v Seville prohrával 1:3 a zahrával pokutový kop. Ujal se ho Ramos, dloubákem do středu brány překonal brankáře, otočil se k ultras zády a ukázal na své jméno na dresu. Poté ještě gestem naznačil, že si z jejich kritiky nic nedělá.
Příznivci Sevilly na něj možná byli kvůli odchodu až příliš přísní, on však celé situaci příliš nepomáhal.
Teď chce vztah s fanoušky napravit.
„Svým návratem se jim chci omluvit. Předně se musím omluvit za své chování v minulosti,“ řekl Ramos.
Ultras v prohlášení oponují: „Věříme, že by nikdo z nás neměl zapomínat a měli bychom si zachovat svou hrdost. Je na každém z nás si na celou situaci udělat vlastní názor.“
Pohled ostatních příznivců je však zřejmě odlišný. Když klub představil staronovou posilu na stadionu Ramón Sánchez Pizjuán, sešlo se jich přes 20 tisíc a hlasitým potleskem mu vyjádřili podporu.
Bývalý španělský reprezentant se neubránil slzám.
„Vždycky jsem cítil, že mě tohle město miluje. Samozřejmě kromě zápasů, do kterých jsem nastoupil v jiném dresu. Doufám, že všechna ta nedorozumění a kontroverze dokážeme hodit za hlavu. Fanoušci mi dali najevo svou náklonnost a cítím povinnost jim to oplatit,“ uzavřel Ramos.
Z jeho slov je patrné, že pro Sevillu chce obětovat vše, stejně jako kdysi pro Real Madrid. Třeba mu časem odpustí i ultras. Možná k tomu bude stačit pár vítězných gólů hlavou, přesně jak to Ramos umí.