Pozvánky do reprezentace se 34letý fotbalový univerzál Bielefeldu nikdy nedočkal. "Nepřišla, prostě to tak je. Mrzí mě to, ale vyloženě plakat kvůli tomu nebudu," říká Kučera v rozhovoru pro MF DNES.
Na bundesligu si za tři a pul roku bývalý kapitán Sigmy Olomouc zvykl. Na každosezonní boj o setrvání v nejvyšší soutěži ne. Po sedmnácti kolech je jeho Arminia Bielefeld jeden bod nad pásmem ponoru. Tradičně. "Věřím, že my už v tom umíme chodit, takže se zachráníme," tvrdí naprosto přesvědčivě.
Panuje se čtrnáctým místem po podzimu v Bielefeldu spokojenost?
No, mohlo to být určitě lepší. My jsme s konkurenty v boji o sestup uhráli jediný bod a to s Chotěbuzí. Jinak jsme s týmy, které jsou za námi, vše prohráli a sbírali jsme body s vrchem tabulky. Neřekl bych, že jsme herně nějak propadli, ale bohužel spoléháme doma na jediného střelce Artura Wichniareka.
Branky ostatních chybí?
Nejvíc gólů dal Artur, devět nebo deset. Ti ostatní zatím váznou.
Radim KučeraFotbalový obránce se narodil 1. března 1974 ve Valašském Meziříčí. Je odchovancem fotbalu ve Viganticích, stejně jako reprezentační útočník Milan Baroš, v obci na Vsetínsku s necelou tisícovkou obyvatel bydlí i obránce René Bolf. Radim Kučera po odchodu ze svého rodného klubu působil v Dukle Hranice, Frýdku-Místku, Opavě a Sigmě Olomouc. V české lize nasbíral celkem 280 startů a vstřelil v nich 25 branek. Od srpna roku 2005 hraje 188 centimetrů vysoký a 82 kilogramů vážící fotbalista v Arminii Bielefeld, za niž v německé bundeslize nastoupil 88 utkáním a zaznamenal 7 gólů. |
Tak odešel, ale on už minulou sezonu moc branek nedával, i když dělal určitě vítr. Jestli to byla chyba, nevím. Artur je ve střelecké formě, což je dobré, ale potřebujeme, aby se chytli i ostatní.
Včetně vás. Na podzim jste se ani jednou neprosadil.
Už mi to chybí. Naposledy jsem dal gól Frankfurtu asi před rokem. Standardky nám teďka taky moc nejdou. Nedáváme z nich žádné góly. Doufám, že to teprve přijde.
Očekáváte i tuto sezonu s Arminií boj o záchranu až do konce?
Teď jsme hráli dva roky o záchranu. Já doufám, že jaro zvládneme tak, abychom nebojovali o udržení do posledního kola. Ale bude to těžké. Jsou tam mančafty asi na stejné úrovni jako my a budou se chtít zachránit taky. Věřím, že my už v tom umíme chodit, takže se zachráníme. (pousměje se)
Za tři a půl roku v Bielefeldu jste si už zvykl na nervy v závěru sezony?
Tak zvykl... Chtěl bych hrát někde vpředu, nebo v prostředku, v klidu. Říkám, umíme v tom chodit, to je naše devíza. A aspoň o něco hrajeme, že jo? Je to atraktivnější, nervy.
Mladý trenér Michael Frontzeck je hlavním koučem u bundesligového týmu poprvé, vy jste v Armenii nejstarší hráč. Jak spolu vycházíte?
Michael je výborný chlap! Fotbalu rozumí, odehrál přes čtyři sta bundesligových startů, dokonce má i nějaké reprezentační. Vmančaftu vládne daleko lepší atmosféra než za předchozího kouče Ernsta 
Middendorpa. Akorát nám prostě chybí body. Mohli jsme jich mít daleko víc. Zápasy jsme herně zvládli, až ve Wolfsburgu jsme vyhořeli. Michael je velice dobrý trenér, jak po charakterové, lidské stránce, tak i po stránce tréninků. Nejsou s ním vůbec žádné problémy. Kolektiv dokáže vždycky před zápasem nabudit. Je to dobrý psycholog. Věřím, že na jaře mu to vrátíme mnohem víc a víc bodů také posbíráme.
Middendorp byl takový nelida?
S ním nebyl žádný vztah trenér - hráč. Vládnul dost tvrdou rukou. Vztahy mezi hráči a ním nebyly takové, jaké jsou s trenérem teď. Nepromlouval k hráčům, nebo že by za nimi chodil a něco projednával. I tréninky nebyly kvalitativně takové jako teď. Tým se moc nezměnil, ale hraje se určitě líp, když jste psychicky v pohodě, než když jste pod totálním tlakem sestupu a ještě na vás dělá tlak trenér, který jen vypouští hromy blesky a nedokáže vřelým slovem povzbudit nebo vyhecovat.
Frontzeck působil coby hlavní trenér jen v druholigových Cáchách. Nebojíte se, že mu budou v záchranářských pracích chybět zkušenosti?
Ale předtím dělal asistenta v Hannoveru. I Jirka Štajner mi řekl, že je to perfektní chlap. Chybí vážně jen body. Podzim jsme si pokazili tím, že jsme nevyhráli jeden dva zápasy se spodkem.
Čím si to vysvětlujete?
Nevím, to vysvětlit nedokážu. My skoro každou sezonu hrajeme lepší zápasy s lepšími mančafty, než s mužstvy, které jsou rovnocenné nám. Protože my nejsme tým, který by někoho vyloženě přehrál a když musíme tvořit, tak je to pro nás větší problém. Ale když přijedou celky, které chtějí hrát, vycházíme ze zajištěné obrany. Tohle nám víc vyhovuje.
Takže chudým dáváte, bohatým berete?
Přesně tak! To je každou sezonu. (usměje se)
Poměrně pravidelně nastupujete na stoperu. Končí dlouhé období využívání vaší univerzálnosti?
Dokonce mi to trenér i řekl, ale také letos jsem odehrál tři zápasy na defenzivním záložníkovi, něco i na ofenzivním. Někdy v závěru chodívám i na hrot. Ale teď to spíš vážně vypadá na středního obránce, i když uvidím, co trenér vymyslí nyní. Když jsem hrával stopera, tak byl zraněný Andre Mijatovič, který byl minulou sezonu vynikající. S ním jsem hrál ve dvojici, dával důležité góly. Je nás tam pět stoperů, uvidíme, kam mě trenér dá. Mně se líp hraje na defenzivním štítu, ale hlavně jsem rád, že hrávám.
V Bielefeldu působila početná česká kolonie. Z kvarteta Gabriel, Kobylík, Kučera, Vacek jste zůstal jen vy. Nechybí vám krajané?
Češi mi chybí, ale kdybych je v Bielefeldu neměl v úvodu, kdy jsem neuměl řeč, bylo by to daleko těžší. Za ty tři a půl roku jsem už něco zvládl, takže se v pohodě domluvím. Češi mi chybí, ale některé české rodiny už tam znám a hlavně je v Německu má rodina. S Petrem Gabrielem máme stejně staré děti, takže s ním jsem trávil nejvíc času. Ale jinak, když se pořád hraje, není moc času na návštěvy. Naše manželky i s Kobylíkovou chodily do fitka, děti si spolu hrávaly. Chybí to, vzpomínáme na to, ale takový je život.
S kým tedy zajdete nejčastěji na kafe?
Nejlíp vycházím s Arturem Wichniarkem. Spolu spáváme na soustředěních na pokoji celou dobu, co tam jsem. A taky s Markusem Schulerem, který bydlí kousíček ode mě, takže spolu pokaždé jezdíváme autem. To jsou dva mně nejblíž. Ale parta je tam výborná. Na kafe nás chodí víc. Máme tam i Afričany, nebo kluky mluvící anglicky. To já moc neumím, takže je s nimi těžší jít na kafe (usmívá se).
Petr Gabriel zvolil návrat do Česka, vaše jméno bylo v hledáčku Sparty. Uvažoval jste vážně nad comebackem?
Vypadalo to, ale nakonec to nedopadlo. Děti jsou spokojené v Německu, já po fotbalové stránce taky, to se nedá s Českem srovnat. Takže to neklaplo. Mám zatím ještě rok a půl smlouvu v Německu, kterou bych chtěl dodržet. Budu mít šestatřicet aco bude potom, neřeším. Nikdy neříkej nikdy. Některé návraty nedopadly dobře. Pokud bude zdraví sloužit, chtěl bych vydržet co nejdýl. Návrat do české ligy by byl hezký, ale nechávám to zatím otevřené. Rok a půl chci dodržet a s Arminií nesestoupit. Šestatřicet let to už je pořádná porce. (usměje se)
Jaké byly hlavní příčiny odmítnutí Sparty?
Celý den jsem strávil na Spartě. Jednal s panem Lavičkou, Chovancem i Křetínským. Bavili jsme se otom, co si představují, kde bych měl hrát atd. Potom mi poslali nabídku smlouvy, ale po krátkých domluvách, jsme to usekli. Už jsem to nenatahoval. Po sportovní stránce nejde českou ligu s bundesligou srovnávat. Samozřejmě hrály roli i finanční podmínky.
Vaše slova potvrdil návratem do Německa Tomáš Galásek.
Já se mu nedivím. Mám v Německu české kanály, na naši ligu se dívám v neděli večer nebo v pondělí odpoledne. Když tu atmosféru slyším a porovnám to s tím, co se děje u nás, na Schalke nebo v Dortmundu, kde je sedmdesát tisíc lidí, tak se to nedá srovnat. Díváte se na Příbram - Slavia, kde je třináct set diváků, to mi teď přijde až směšné.
Nepochybuji, že sledujete i Sigmu Olomouc, kde jste dlouho působil. Její trenér Zdeněk Psotka se v rozhovoru se čtenáři iDNES.cz vyjádřil, že kdyby měl možnost si přivést jakéhokoliv hráče, ukázal by na vás. Mluvili jste spolu o jeho přání?
Bavili jsme se o tom, už když trénoval devatenáctku. Já jsem jeho vyjádření četl a je to pěkné. Se Zdeňkem vycházím velice dobře a samozřejmě mu přeji, jak se mu se Sigmou daří. Já jsem tušil, že by to tam mohl stmelit. Olomouc je moje druhé bydliště kromě Valašska. Vyrůstaly tam mé děti, byl jsem tam spokojený. Odehrál jsem za Sigmu velkou porci zápasů. Jsem jí vděčný, ale ke konci jsem měl neshody s panem Kubíčkem. To byl jediný mezník. Myslel jsem si, že mi odchod bude usnadněn, ale ono se to pořád natahovalo, prodlužovalo. Tohle mi trošku Olomouc nahlodalo. V tu dobu jsem byl na ni naštvaný, tedy ne na Olomouc, ale na pana Kubíčka. Ovšem ono to časem vždycky přebolí. Jsem čtyři roky v Německu. Na Sigmu budu vzpomínat dobře, ale jestli se tam vrátím, to vám neřeknu.
Přesto si neodpustím teoretickou otázku. Je vám 36 let a angažmá nabídne Sparta i Sigma s trenérem Psotkou. Kam by vás to víc táhlo?
(rozesměje se) Mě do Sparty lákalo to, že mám hodně startů v české i německé lize a za tu dobu jsem nevyhrál českou ligu, ani Český pohár, ani německý. Nemám nic velkého. (zklamaně) Mám pár startů v Poháru UEFA, 
nehrál jsem ani Ligu mistrů. Do Sparty mě lákala daleko větší možnost uhrát titul a být na vyšších metách. Ale kdybych se tak v šestatřiceti rozhodoval, záleželo by na konkrétních věcech. Jestli bych se rozhodl pro Spartu, nebo Olomouc? Možná, že pro Baník. (směje se) Pro Spartu je lepší koupit mladého kluka, než šestatřicetiletého Kučeru.
Teď je otázka, jak se jí to vyplácí.
To je pravda. Není to o jednom hráči. Je potřeba to skloubit. V Bielefeldu jsem byl po svém příchodu v jednatřiceti letech devátý nejstarší. Byl tam Gabriel, Hein, Böhme. Ted už jsem nejstarší. (usměje se) Udělali omlazovací kůru, na tu doplatil Petr Gabriel. Pročistili to, nechali si tam jen dva třicátníky, mě a kapitána Kaufa. Jak se fotbalista blíží k pětatřicítce, tak už musí myslet na ledacos.
V rámci bundesligy byste dres neměnil?
Když jsem dal v jedné sezoně šest gólů, měl jsem nabídku z FC Köln a ještě jednu z Turecka, ale to mě doopravdy nelákalo. S Kölnem jsem koketoval a to mi pomohlo, že jsem v Bielefeldu prodloužil smlouvu o tři roky.
A vylepšil jste si podmínky.
Tak. Ta nabídka mi pomohla. Köln hrál v té době druhou ligu, ale podmínky mi dával lepší než Bielefeld. Ale tam jsem byl už zabydlený, děti si tam zvykly. Já jsem hráč, který nerad kočuje, jako někteří, co nevydrží hrát někde půl roku. Hrál jsem tři roky v Opavě, sedm v Olomouci ateď jsem tři a půl roku Bielefeldu.
Věrnost ke klubu je u vás typická.
Nejsem kočovník. Nemám to rád. Mám rád své jisté. Bielefeldu jsem vděčný, že mi dal v jednatřiceti šanci hrát bundesligu. Toho si cením.
Když jste působil v Olomouci, hovořilo se v souvislosti s vámi o národním dresu. Byl jste i v širší nominaci. Nebyl jste naštvaný, že reprezentace zůstala uzavřenou kapitolou?
Naštvaný nejsem. Samozřejmě mě to mrzí. V Olomouci jsem dostal párkrát pozvánku do širší nominace. Ta přišla i do Bielefeldu, ale užší mi nepřišla nikdy. Je mi to líto. Neříkám, že jsem si ten start zasloužil, jsou tam bombarďáci. Ovšem je sen každého si zahrát v reprezentaci.
Hráč jako vy, tedy v české lize patřící mezi nejlépe hodnocené fotbalisty se zkušenostmi z bundesligy, může brát jako křivdu. Aniž bych snižoval kvality Jiřího Kladrubského nebo Zdeňka Pospěcha, v reprezentaci se objevili prakticky hned po přestupu do Sparty. Nedokazujete to, že pro adepty z ostatních klubů je pozvánka hodně sváteční záležitostí?
No, možná na tom něco je. V Německu mi bylo řečeno, že pro mě byla hrozná škoda, že jsem do bundesligy přišel v tak pozdním věku. Se Spartou jsem jednal, měl jsem tam jít i z Olomouce. Ale taky chtěli za mě hodně peněz. Kdybych byl ve Spartě, možná bych se v repre objevil. Ale nebudu říkat, tenhle tam může být, tenhle ne. Je to taková politika.
Takže reprezentace není třináctou komnatou Radima Kučery?
Ne. Nemám z toho žádnou depku. Nemám z toho nic.
V Německu jste od roku 2005. Tamnímu životu jste už plně přivykl?
Abych pravdu řekl, když jsem byl mladší, tak jsem Německu nikdy nefandil. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se díval na staré české filmy o válce. Když to beru zpětně, tak mohu říct, že lidé tam jsou vážně dobří. Sousedi mi zezačátku, kdy jsem ohledně života tam nevěděl vůbec nic, hodně pomáhali. Život je tam výborný i co se týče lidské stránky. Takže jsem si zvykl a musím říct, že si zvykly hlavně moje děti, které tam šly v pěti respektive třech letech. Přechod zvládly výborně. Když jim teď řeknu, že půjdou do české školy, tak se netěší. V německé škole mají víc kamarádů, umí řeč. To je plus do života, za které jsem rád.
Nebudete tedy po konci kariéry řešit dilema, zda nezůstat natrvalo v Německu?
Dilema? Povím to takhle. Kdybych řekl, že zůstaneme v Německu, tak děti ani manželka nebudou nic namítat. Ale mně se tam zase tolik nelíbí, abych tam zůstal. Mně se libí na Valašsku. Domů se určitě vrátím.
Jaký je největší rozdíl v české a německé mentalitě?
Co jsem se setkal s lidmi, tak si myslím, že v Německu panuje menší závist, škodolibost. V Česku je toho víc.
Také svět sportu ovlivňuje finanční krize. Dotkne se i bundesligy?
Já osobně jsem to nezažil, ani sousedé si mi nestěžovali. Ale nějaké zprávy už přicházejí. Například automobilky také začaly propouštět. Ale že by klub nám sdělil, že bude muset jít s platy dolů, to ne. Myslím, že 
Bundesliga je natolik zabezpečená, že se už nemůže stát, co se stalo před osmi lety, když spadl Kirchův stav a vše se zhroutilo. Měli finanční problémy, museli snížit platy. Teď to mají posichrované z televizních práv a reklam. Myslím, že ekonomická krize postihuje lidi v Česku zatím víc i podle toho, co vidím doma na Valašsku. Lidé dostávají výpovědi.
Kluby se nebojí, že přijdou o sponzory?
Nevím. Nemám žádné zprávy. Mluvil jsem s trenérem a ten o tom neříkal nic. Naopak má vyhlédnuté tři posily. Bavil jsem se i se svým manažerem. Říkal, že kluby nakupují. Kdyby byla krize, tak by ty nákupy neprobíhaly.
V Německu tak asi víc fotbalovou veřejnost zajímá boom z Hoffenheimu. Co říkáte podzimnímu mistrovi?
Klobouk dolů, co předvádí. My jsme tam prohráli 0:3 i když si myslím, že to bylo trošku ovlivněné rozhodčím. Ale mají mladý perspektivní mančaft s dobrým systémem ofenzivního pojetí plný napadání. Ze začátku jsem jim moc nevěřil, protože příliš nenakupovali. Nechali si většinu hráčů z druhé ligy. Ale po úvodních zápasech šlo vidět, že mají výborné fotbalisty. Jsem zvědavý, jak jim to dlouho vydrží. Pro mě je samozřejmě favorit Bayern, ale asi takový, že když se zraní Ribéry, tak budou mít velké problémy.
Věříte, že Bayern získá titul?
Věřím. Mančaft je výborný, ale Ribéry jim dělá vesměs celou hru.
Trenér Bayernu Jürgen Klinsmann prohlásil, že jeho tým získá pochopitelně titul, ale Hoffenheim půjde určitě s ním do Ligy mistrů. Dá se s tím souhlasit?
Věřím, že jo. Navíc od jara budou hrát na svém stadionu v Hoffenheimu. Do teď hráli v Mannheimu. To jejich sílu ještě znásobí. To jak hrají a jak mají poskládané mužstvo, jim dává reálné šance na účast v Lize mistrů.
Kobylíkovy standardky mi v Bielefeldu chybí, třináctka ne, přiznává KučeraDavida Kobylíka následoval do německého týmu kapitán Hanáků Radim Kučera, po nich zvolil stejného zaměstnavatele nadějný mladík Kamil Vacek. Přesto se mezi Bielefeldem a Olomoucí nevytvořil most, po kterém by pravidelně mohli nadějní fotbalisté Sigmy putovat do prestižní evropské soutěže.
|
