Cože? Kdo? Pokud anglický fotbal, potažmo Arsenal nesledujete opravdu detailně, asi jste jeho jméno dosud nezaregistrovali.
Tedy až do úterka, kdy jméno Nketiah, ročník 1999, obletělo celý svět. Tenhle mladík se stal totiž prvním střelcem Arsenalu, který se narodil až poté, co klub začal trénovat Arséne Wenger a získal s ním double.
V pohárovém zápase přitom za nepříznivého stavu nastoupil Nketiah, vzezřením pořád ještě kluk, až pět minut před koncem. Od střídačky rovnou pelášil do pokutového území, kde k němu propadl tečovaný centr po rohovém kopu. A Nketiah dal gól po patnácti vteřinách na hřišti!
„Jedna věc je být kvalitním střelcem, ta druhá tuhle sílu ukázat, když vás tým skutečně potřebuje,“ chválil ho Wenger.
Nketiahovi se to povedlo za večer hned dvakrát. V prodloužení, do kterého svým gólem zápas proti Norwichi nasměroval, stál opět na správném místě, ideálně vyskočil na další centrovaný míč od rohového praporku a hlavou ho trknul do sítě.
Paradoxní, když zjistíte, že ho ve čtrnácti letech kvůli malému vzrůstu propustila konkurenční Chelsea... A ani ve svých osmnácti není s 175 centimetry žádný čahoun.
Jenže důležité jsou góly, které Nketiah dává. Popravdě v akademii Arsenalu moc lepších střelců nemají: osmačtyřicet gólů za poslední dva roky to jen potvrzují.
„Pro Eddieho to byl skvělý večer a já jsem za něj moc šťastný. Ale ne překvapený,“ napsal na Twitter nejlepší střelec v dějinách klubu Thierry Henry.
Reakce z internetuPohotoví fanoušci si úspěšný debut Eddieho Nketiaha pochopitelně užili i prostřednictvím sociálních sítí. Brzy po nich začal kolovat odkaz na hráčovu stránku na Wikipedii. „Jeden z nejlepších fotbalistů všech dob,“ vepsal na ni někdo v žertu. A hráčův oficiální twitterový účet? Před zápasem měl asi 17 tisíc sledujících, o den později je to téměř dvojnásobek. |
„Vyrostl jsem na něm. A na Bergkampovi, na Wrightovi... Všichni byli skvělí útočníci, obdivoval jsem je. Nastoupit teď za stejný klub a dvěma góly rozhodnout, to je splněný sen. Díky bohu za to,“ rozplýval se Nketiah po vítězství 2:1.
Na hřišti působil sebevědomě, nervozitu setřásl skvělým nástupem a nadšení fanoušci se rychle učili jeho jméno. „Eddie, Eddie, Eddie!“ neslo se stadionem. „Byl to neskutečný pocit... Ale důležité je uvědomit si, proč na hřišti jste, musíte zůstat soustředění,“ popisuje mladý útočník, který za Arsenal odehrál ještě dvě minuty proti Borisovu v Evropské lize.
Teď už jen pokračovat... Třeba takový Sanchez Watt měl ve stejném věku nástup v Arsenalu podobný - gól při debutu v poháru, ale pak už jen další dva starty. Dnes je ve svých šestadvaceti letech bez angažmá, loni hrál jen čtvrtou ligu za Crawley.
Kam to dotáhne Eddie Nketiah?
