„Jsem vděčný všem v klubu i fanouškům, kteří mě vždycky podporovali. Fotbalu budu dál dávat všechno,“ pravil Miura, když podpisem stvrdil, že bude pokračovat také v příští sezoně.
Co na tom, že hraje Jokohama druhou ligu? V Japonsku to byla i tak velká událost. Klub se svou prošedivělou hvězdou prodloužil kontrakt v čase 11:11, což je odkaz na Miurovo ikonické číslo 11, s nímž dal v 89 zápasech za japonskou reprezentaci 55 gólů.
Na slavného útočníka, který ve 48 letech překonal svůj vlastní rekord nejstaršího střelce v japonských profesionálních soutěžích, čeká sezona s pořadovým číslem 31!
I Brazilci hrají po čtyřicítce
Má plán stát se japonskou obdobou legendárního Stanleyho Matthewse, který hrál anglickou ligu až do 50 let. Miuru dokonce k vyrovnání Matthewse při jeho čtyřicátinách nabádal šéf japonského fotbalu. Možná tenkrát sám nevěřil, že se mu vyplní jeho přání – mít japonskou obdobu anglického sira.
Dokdy se dá fotbal vlastně vrcholově hrát? Magickou hranicí je čtyřicítka a překračují ji hlavně brankáři. Za Sao Paulo stále chytá téměř 43letý Rogério Ceni, který proslul jako gólman–kanonýr. Věhlasný střelec Romário hrál brazilskou ligu ve 41 letech, jeho neméně slavný krajan Rivaldo ohlásil v létě comeback do druhé ligy ve 43 letech. A anglický střelec Teddy Sheringham končil v Premier League ve 41 letech.
Nikdo z nich se ale Miurovi neblíží. Jeho cesta začala v roce 1982 – obdivoval Rivelina, Garrinchu a Pelého. I proto se jako patnáctiletý vydal do Brazílie se snem stát se profesionálním fotbalistou. V roce 1986 už podepsal první smlouvu v Santosu. „V Brazílii jsem se naučil, že fotbalista nikdy nemůže být sám se sebou spokojený,“ vzpomínal.
Když se v roce 1990 vrátil do Japonska, začala tam „kazumanie“.
„Obdivovala ho celá země. V Japonsku se stal první opravdovou superstar, která kdekoli se objevila, strhla na sebe pozornost. Kazujoši pomohl spustit boom, z něhož vyrostla další esa: Nakata, Ono, Nakazawa, Kawaguči, Nakamura nebo Honda,“ vzpomínal při psaní své knížky bývalý záložník Pavel Horváth, který s Miurou kopal v Kóbe.
„Bohužel tady dědeček Kazu spíš uvadal, ačkoli v tréninku makal jako mladý divoch. Bylo mu sedmatřicet a já se divil, jestli má zapotřebí se takhle honit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ho napodobím a budu se v sedmatřiceti motat mezi mladíčky,“ říkal Horváth. Sám končil ve čtyřiceti.
Itálie? Japonci ho (neu)chránili
Miura patřil k nejlépe vydělávajícím fotbalistům planety, klub Kawasaki Verdy si ho v roce 1994 chtěl pojistit proti zájmu italských klubů tím, že mu dával dva miliony dolarů ročně, což byly tenkrát obrovské peníze.
I tak ho zlákal FC Janov, kde se stal spoluhráčem českého bombarďáka Tomáše Skuhravého. Ačkoli v Janově vstřelil jedinou ligovou branku, létaly za ním přes půl světa davy turistů a nábožně skandovaly: „Kazu! Kazu!“ Byl totiž prvním Japoncem v Serii A.
Když v roce 1998 přijal nabídku Croatie Záhřeb, japonská televize okamžitě zakoupila vysílací práva na všechny její zápasy v chorvatské lize. Ani tady nezářil, po roce v australském Sydney se usadil v Jokohamě, kde je už deset let v kuse.
„Nejdůležitější věc ve fotbale je věřit ve své schopnosti,“ tvrdil vždy Miura.
Tahle vlastnost ho neopustila ani s blížící se padesátkou.
