Přišly ze školy, popadly míč a staršího bráchu a utíkaly před barák si kopat. Dvojčata Kamila a Michaela Dubcovy hrála nejdřív společně za TJ Sokol Poličná, později za SK Hranice, Slovácko, pražskou Slavii a italské Sassuolo Calcio. Až do loňska, kdy se Michaela rozhodla vrátit zpátky domů, do Slovácka. „Ale pořád jsme na telefonu, rozebíráme fotbal, teď hlavně Euro,“ říká dvaadvacetiletá Kamila, hvězda Serie A.
Italy čeká v pátek na Euru čtvrtfinále proti Belgii, předpokládám, že jim budete fandit.
Určitě, navíc jejich výkony se mi líbí. Až na poslední zápas s Rakouskem byli vždy dominantním týmem a své soupeře jasně přehráli. Snad postoupí dál.
Z mužského týmu Sassuola, kde působíte, je v italské reprezentaci hned trojice hráčů: Manuelo Locatelli, Domenico Berardi a Giacomo Raspadori. Znáte se s někým z nich osobně?
Bohužel, kvůli covidu jsme se s mužským týmem vůbec nesetkávali, nebyla šance nikoho z hráčů poznat osobně, snad to bude v nové sezoně jiné.
Jak se vám vlastně zatím líbí výkony českého týmu na Euru?
Je skvělé, že jsme dokázali postoupit do čtvrtfinále. I když přiznávám, že až do zápasu s Nizozemskem mi přišly výkony Čechů spíš bojovné a pracovité, chybělo mi tam víc kreativity a individuální odvahy v ofenzivě. Ovšem naposledy to byla paráda! Sleduju hlavně hru Tomáše Součka, který nastupuje ve středu zálohy jako já, jeho styl se mi líbí.
I vaší silnou stránkou je fyzická kondice, že?
Je to tak, v každém zápase máme GPSky a mám vždy naběháno 12 až 13 km. Své spoluhráčky v tomto ohledu hodně převyšuju.
Kamila Dubcová (vlevo) se sestrou Michaelou
A zároveň jste produktivní: v 15 zápasech jste posbírala 9 gólů a 5 asistencí. Před pár týdny jste v Sassuolu podepsala novou smlouvu, měla jste i jiné nabídky?
Zájem měl AC Milán, Inter, AS Řím a Fiorentina. Ale Sassuolo mě už dříve kontaktovalo, že by mi chtělo prodloužit smlouvu. Kdyby přišla nabídka z jiné země, přemýšlela bych o tom, ale v rámci Itálie jsem neměla důvod měnit klub. Šlo nám to, skončili jsme třetí jen bod za druhým AC Milán. Jen mě mrzí, že nám tímto utekla Liga mistryň.
Jak si vysvětlujete, že se vám v letošní sezoně tak dařilo?
Konečně jsem se mohla soustředit jen na fotbalové věci. Když jsem před dvěma lety přišla do Itálie, zvykala jsem si nové prostředí, jazyk, kolektiv, tréninky zaměřené dost na taktiku. Byla jsem tehdy hodně nervózní, to před touto sezonou už mě nic nepřekvapilo.
Ani italská kabina, která je jistě dost odlišná než ta česká?
Italky jsou hodně temperamentní, rády zpívají, tančí. Já jsem spíš introvert, který tohle nevyhledává. V české reprezentaci taky jedou písničky, třeba Hana Zagorová, Michal David, ale naše zábava je jiná.
Kamila Dubcová, záložnice Sassuola, v zápase s AC Milán
V ženském fotbale je za nejlepší ligu považována anglická, je váš sen si ji jednou zahrát?
Myslím, že by mi typologicky moc nesedla. Je dost fyzicky založená co se týče soubojů a rychlosti, já jsem spíš technická hráčka, které vyhovuje hrát s míčem u nohy. Ale mám klub, z kterého kdyby přišla nabídka, tak neváhám - Tottenham!
Proč právě Tottenham?
Jsem jeho velkou fanynkou, hlavně tedy mužského týmu Tottenhamu. Fandíme mu už léta celá rodina. Zbožňuju Premier League, líbí se mi třeba styl Jacka Grealishe z Aston Villy, i na Euru dost sleduju Angličany, mají skvělé hráčské individuality.
Fotbalistka roku 20201. Kateřina Svitková (Slavia/West Ham) |
Byla jste vyhlášena nejlepší záložnicí Serie A, ale v české anketě Fotbalistka roku jste skončila až na 5. místě. Přiznávám, že mě to překvapilo. Nemrzelo vás to?
Neřeším to, co nemohu ovlivnit. Napadlo mě, že do top 3 bych se možná vejít mohla, sezona se mi povedla, ale máme teď opravdu hodně kvalitních fotbalistek.
Jednou z nich je i vaše sestra-dvojče Michaela, až do loňska jste byly na každém angažmá spolu, což už neplatí.
Nebudu lhát, ségra mi v Itálii chybí. Před rokem jsem ji přemlouvala, aby v Sassuolu zůstala, klub o ni zájem měl, ale ona se chtěla vrátit domů. Asi je to dobře, než aby tam byla nešťastná. Měla jsem pak obavy, zda to zvládnu, zda dokážu být v cizině bez ségry.
Noelle Maritzová (vlevo) ze Švýcarska a Kamila Dubcová z českého týmu bojují o míč.
Vždycky jste měly takto blízký vztah?
Podporujeme se, ale vždy jsme byly zároveň i rivalky. Chtěly jsme být lepší než ta druhá. Když šla ségra trénovat a mně se nechtělo, tak jsem nakonec stejně šla s ní. Už jen proto, aby neměla o trénink víc než já. Byly mezi námi i lehké potyčky: před barákem jsme hrály jedna na jednu a ta, co prohrála, se pak vrhla na tu druhou.
Co na to rodiče? Po synovi měly dvě holčičky, které si však oblíbily fotbal.
Taťka byl rád, jezdil s námi po turnajích, dělal nám trenéra. A maminka? Zvykla si, co jí zbývalo (usmívá se). Když se v Česku řekne holka a fotbal, je to pořád trochu neobvyklé, ale v Itálii berou fotbal jako běžný sport pro kluky i holky.
Obě jste skončily v klubech na třetích místech. Vy v Sassuolu za Juventusem a AC Milán, sestra ve Slovácku za Spartou a Slavií. Je zvláštní paradox, že vy letos Ligu mistryň hrát nebudete, ale sestra ano.
Hned mi to hlásila! No, nepřijde mi to úplně objektivní, protože kdyby hrálo Sassuolo proti Slovácku, tak asi vyhrajeme. Ale český ženský fotbal má teď lepší koeficient. Je to hlavně zásluha Slavie, které se v minulých letech v Lize mistryň dařilo, předloni hrála i čtvrtfinále s Bayernem Mnichov. To italské kluby často vypadnou hned v prvním kole. Ale Míše to moc přeju, jen mě mrzí, že my to druhé místo neuhrály. Já se navíc zranila, takže jsem týmu v závěru sezony ani nemohla pomoct.
Na druhou stranu, sestra hraje ve Slovácku skoro zadarmo, naopak vy máte solidní smlouvu.
Je to tak, nemusím řešit žádné brigády. Samozřejmě to není na to, abych se po kariéře zabezpečila do budoucna, ale mám běžný plat. Když jsem byla malá, říkala jsem ve škole, že se jednou budu živit fotbalem, lidi se tomu divili, tehdy to bylo hodně nepravděpodobné. A splnilo se mi to.
Opravdu už odmala jste si šla za tím?
Všichni ze třídy věděli, že pro mě a ségru je fotbal všechno. Hodně se o něj zajímám, sleduju ho, žiju jím. Jsem na něm vlastně závislá.
Jak se to ještě projevuje?
Fotbal je pro mě jako droga. Když ho nemůžu pár dní hrát třeba kvůli zranění, jsem z toho hodně zdrcená. Většina lidí má mimo fotbal i jiné zájmy, já samozřejmě taky, ale nic mi nedokáže vynahradit ten pocit během tréninku nebo zápasu.
Ostatně, i vaše bakalářská práce byla o fotbale.
Měla název Strategická analýza fotbalového klubu. Teď se chystám v Olomouci pokračovat v oboru Trenérský management, tak snad za dva roky budu magistr.
Když zrovna neřešíte fotbal ani školu, u čeho si zaručeně odpočinete?
Ráda sleduju seriály, takovou všehochuť – ordinačku, Ulici, Slunečnou, ale i třeba i méně prvoplánové a trochu dramatické seriály na Netflixu.
Kateřina Svitková (vlevo) a Kamila Dubcová
A prozraďte nám, v Itálii jste sama? Žádný přítel na obzoru?
Ne, ani nebylo moc příležitostí se seznámit. Žiji v zahraničí, soustředím se na fotbal, do toho covid… Snad v budoucnu.
V ženském fotbale je také řada hráček s homosexuální orientací.
Já beru všechny hráčky stejně, vůbec to neřeším, mně se líbí kluci.
Zápisné ve West Hamu? Zpívala jsem Ztraceného, říká Svitková |
Co tedy říkáte na Italy?
Přiznávám, že mám radši světlejší typy. Ale samozřejmě pokud se objeví hezký, tmavovlasý a milý Ital, nebude mi to vadit.
O pozornost jistě nemáte nouzi.
Hlavně když jsme byly loni v Sassuolu ještě se ségrou a šly spolu po ulici, tak na nás často troubila auta. Dvojčata se světlými vlasy, to není v Itálii moc běžné.
Zmínily jsme právě probíhající Euro. Vy jste byla s českou reprezentací také blízko postupu na mistrovství Evropy, jenže v dubnové baráži se Švýcarkami jste nakonec padly po penaltovém rozstřelu. Pořád je ve vás zklamání?
Když jsem viděla, jak hráli naši kluci proti Anglii, napadalo mě: Ty jo, taky jsme mohly být na Euru, taky se to bude hrát v Anglii. Chyběl kousíček, oplakaly jsme to, ale jedeme dál. Musíme se soustředit na to, co bude.
Již v září vám začíná kvalifikace na mistrovství světa 2023. Ve skupině máte Island, Bělorusko, Kypr a především Nizozemsko, úřadující mistryně Evropy, finalistky posledního mistrovství světa.
No, to bude fuška. Z druhého místa ve skupině se jde do baráže, to je pro nás taky šance. Proti Švýcarsku jsme si dokázaly, že můžeme hrát s každým, že i jasný favorit nemusí mít svůj den. Zkusíme se o to poprat, bylo by krásné si zahrát s reprezentací na nějakém velkém šampionátu. To by byl splněný sen!
