Platí to pořád, nebo už z trenérského renomé prošedivělého Portugalce zbylo jen obří ego? Není teď specialistou na neúspěch on?
Takový soud je pořád dost přísný, ale jisté je, že Mourinhova pověst trpí. V úterý po dvou a půl letech vyklidil pokoj v manchesterském hotelu Lowry, kde celou dobu přebýval, sbalil si věci v kanceláři na stadionu a sedl na první letadlo do Londýna, kde je doma.
Mourinho, trenér na tři sezony. Pogbu si rozhádal, odchází bez potlesku |
Manchester pro něj nebyl městem zaslíbeným, angažmá v United se nepovedlo a skončilo tak, jak se už měsíce očekávalo.
Vyhazovem.
Místo Mourinha od středy na Old Trafford (zatím dočasně) šéfuje Ole Gunnar Solskjaer, klubová legenda.
„Nemám co říct. Klidně byste se mnou mohl jít skrz celý Londýn, ale neřeknu nic,“ odbyl Mourinho reportéra televize Sky Sports, který ho žádal o rozhovor. A kysele dodal: „Vždyť mě znáte!“
No právě! Když má Mourinho náladu, rozhovory s novináři ho vyloženě baví. Před nastavenými diktafony se nebojí kritizovat kohokoli a cokoli, bývá ironický až jízlivý, vždy zajímavý. Ale v poslední době už měl mediálního zájmu po krk. Ztrácel nervy, kopal kolem sebe, pálil i do vlastních řad.
Pustil se do šéfů klubu, že mu nepřivedli požadované posily.
Fanouškům vzkázal, aby na zápasy během letního turné ani nechodili, protože opory ještě relaxovaly na dovolené a mladí hráči v jeho očích zklamali.
A navrch se rozhádal s Paulem Pogbou, hlavním tahounem, kterého sám přivedl za rekordní tři miliardy korun.
„Měl divná vyjádření. Znám ho, vím, že chce všechno vyhrát a když to nejde, je naštvaný,“ líčí Jiří Jarošík, bývalý reprezentační záložník, který Mourinha zažil v Chelsea. „Ale teď už to bylo moc. Když trénoval nás, míval problémy s novináři, ale nikdy s vlastními hráči.“
Tady hledejme příčinu Mourinhova úpadku. Dřív by za něj hráči položili život, oblíbeného kouče poslouchali na slovo a věřili jeho plánům. Proč? Protože je před novináři vždy do krve bránil a dělal všechno, aby měla kabina klid.
Teď? Nejen propíraný spor s Pogbou naznačil, že z dříve energického chlapíka se stává nerudný bručoun, hledající viníky všude okolo, i když chyby vyrábí hlavně sám.
Ani takticky už Mourinho není tím, kdo určuje směr. Guardiola, Klopp, Pocchettino - od těch se nyní opisuje, jejich týmy určují módní trendy. Proti jejich svěžesti Mourinhova obranářská taktika najednou působí vyčpěle.
Dokud jeho úsporný styl byl i účelný, bylo všechno jinak. Na fotbalu v jeho režii jste si málokdy pošmákli, ale museli jste obdivovat, jak mu to pálilo. Kolik posbíral trofejí. A hlavně: kolikrát dokázal přechytračit favority!
Fotogalerie |
S maličkým Portem vyhrál Ligu mistrů, totéž se mu povedlo s podceňovaným Interem Milán. Když v oslabení s přehledem ubránil postup do finále proti našlapané Barceloně, soupeř dohrával znechucený a zdeptaný.
I Chelsea v prvních letech pod Mourinhem ve strojovém tempu vyválčila dva tituly a děsila soupeře. A když se do Londýna vrátil po rozporuplném angažmá v Realu Madrid, byl mistrem znovu. Pak se vše začalo kazit: po bídném podzimu 2015 skončil předčasně, od té doby jeho pověst vadne.
Pozor, i v Manchesteru zažil světlé chvilky: vyhrál Evropskou ligu a ligový pohár. Jenže čekalo se o hodně víc: rozkolísaní United měli pod ním dohnat rivaly ze City, hrát každý rok o titul, získat zpět respekt a slávu. Nepovedlo se.
„Vždycky hrál na výsledky, i když to znamenalo, že se na to někdy nedalo dívat,“ uvědomuje si Jarošík. „Ale všichni vidí trofeje, oslavy, to má každý rád. Když to skončí, vyhodí vás, jako teď jeho. Ale nemyslím si, že jeho éra je u konce. Určitě po něm zase sáhne velký tým.“
Může to být poslední příležitost. Special One potřebuje dokázat, že pořád umí být výjimečný.
