V neděli přidal José Mário dos Santos Mourinho Félix do své sbírky další mezník, ve kterém se protkává cit pro fotbal, vášeň, důslednost i velké divadlo.
„Během minulého týdne jsem lhal nejen sám sobě. Všem jsem vyprávěl, že příští zápas nebude ničím zvláštní. Přitom jsem se strašně bál, že ho prohraju.“
Zápas číslo tisíc Mourinho vyhrál.
Po vítězném gólu, který padl v nastavení, se pustil do dlouhého sprintu, až vás možná napadlo: Vážně mu bude za půldruhého roku šedesát? Prošedivělý trenérský drak dostal další mohutnou dávku energie.
Dokonce si na vlastní účet zavtipkoval, když euforický běh, kterým připomněl své mladší já, okomentoval: „Nemám z něj žádné svalové zranění!“
Hádejte, kdo vede italskou ligu po třech kolech? Ano, Mourinho a jeho AS Řím. Sice jen díky skóre, ale stejně je to bezvadný počin.
Velký José je prostě zase v laufu. Vřelo to v něm. Poposedával na lavičce, drbal si vlasy, vyskakoval, vášnivě radil a nakonec přiznal: „Chtěl jsem si tisící zápas pamatovat do konce života. Hlavně neprohrát.“
Zima zažil vítězný debut, k triumfu Milána přispěl i Zlatan. Inter ztratil |
Klidně se to mohlo stát. Výteční hosté ze Sassuola na nějakou římskou ceremonii nebrali ohledy, šlapali do útoku, drželi víc míč, kopali víc rohů, nebezpečně pálili, mohli vstřelit pět šest gólů.
„Faktor J“ ovšem zase zapůsobil.
Dvacet minut před koncem poslal na trávník náhradníka El Shaarawyho, jenž z trvalého hlediska nikdy neprokázal (a v osmadvaceti už těžko prokáže) svůj veliký talent. Jenže záblesky geniality se v něm skrývají. Jako v neděli, kdy neposedně skákající balon poslal dokonale o tyč do sítě.
Classic Mourinho https://t.co/KjjoQJH0jM
Hosté ještě vzápětí vyrovnali, jenže gól na 2:2 vymazal pěticentimetrový ofsajd a Mourinho si mohl tisícovku vychutnat se vším všudy. S vítězstvím. S triumfálním sedmdesátimetrovým sprintem, který skončil až před kotlem fanoušků, kde se trenér zabrzdil ohromadu slavících hráčů.
„Dneska jsem se necítil na osmapadesát. Jako by mi bylo deset dvanáct, možná čtrnáct let. Běžel jsem jako šťastné dítě,“ rozplýval se po utkání.
Mourinhovu tisícovku můžete rozložit do spousty čísel. Tak namátkou třeba tato:
21 let.
10 angažmá.
33 trofejí.
639 vítězství.
198 remíz.
162 porážek.
Poněvadž neměl bůhvíjakou hráčskou kariéru, musel si trenérskou důvěru odpracovat, vysloužit a vyčekat. Od slavných se učil zprvu jako tlumočník, posléze jako asistent.
V roce 2000 převzal Benfiku Lisabon a pár měsíců měl pod sebou třeba Karla Poborského. Na prvním angažmá pohořel, nicméně pak nasedl do rychlovýtahu, kterým prosvištěl mezi elitu.
Má takové charizma a přesvědčovací schopnosti, že jeho zaměstnavatelé utratili za posily, které si Mourinho nadiktoval, přes 30 miliard korun. Všude - přinejmenším v začátcích - mu šéfové slepě naslouchali. Lhostejno, jestli trénoval Chelsea, Real, Inter Milán nebo Manchester United.
V Římě, což není ta nejvyhlášenější adresa, může stvrdit pozici mistrného psychologa, výborného stratéga i bezvadného herce. Za start zaslouží jedničku s hvězdičkou.
