Ten od ledna obléká dres moskevského Dynama. Také v jeho hlasu jsou stopy nadšení. Do Česka se přitom dřív podívá Jiránek: zítra ráno odlétá na reprezentační sraz před středečním utkáním v Makedonii. Do Moskvy se ale zase vrátí.
Hašek poletí zřejmě o den později, už však natrvalo. "Tedy na 99 procent," říká opatrně. Dynamo na něj ještě může uplatnit roční opci, ale nepředpokládá se, že by tak učinilo.
Už několik měsíců hraje Hašek pouze za klubové béčko, po vyhození trenéra Hřebíka ztratil v prvním týmu nadobro pozici. Přesto se ve včerejším posledním zápase s Ruskem rozloučil hezky: vítězným gólem na 1:0 v zápase se záložním týmem moskevského Spartaku.
"Ten gól mě přijde draho," usmíval se. "Slíbil jsem klukům, že jestli v posledních pěti kolech aspoň jednou vyhrajeme, pohostím je. Podařilo se to až v tom posledním, vlastně díky mně, takže jsem hned musel zamluvit salon."
Kdyby byl Hašek v prvním mužstvu Dynama, narazil by dnes v závěrečném kole ruské superligy právě na Jiránka. Obránci ve Spartaku zápas neunikne.
"Hraju zatím pravidelně, navíc ve stejném systému a na stejném postu pravého beka jako v reprezentaci," pochvaluje si. "A hlavně jsem konečně vypadl z Itálie," naráží na přestup z Regginy, kde se mu nelíbilo.
Zatímco Jiránek po boku s přítelkyní Dianou Kobzanovou hltá ruch a možnosti velkoměsta, Hašek se jen ušklíbne: "Jsou mladí a žijí jinak. Když tu byla ještě manželka a mí dva kluci, šlo to. Ti už ale odjeli a já chci taky."
A co bude po návratu záložník dělat? Je mu pětatřicet a má ambice jednou trénovat v první lize. "Teď ale ještě nenastal ten správný čas, chci dál hrát."
Nejpravděpodobnější je podle Haška návrat do nejvyšší české soutěže, její jarní odvety už by chtěl stihnout. V jakém dresu, to zatím nechce prozradit. Jisté je, že dům mu stojí v Liberci.
