Ve čtvrtek od 21 hodin s ním na legendárním Stadio Olimpico nastoupí v Evropské lize proti Plzni.
„Jaro, tak mi říkal. Všichni museli běhat. Kdo neútočil a neběhal, tak nehrál. Hodně mě toho naučil. Jeden z nejlepších trenérů, které jsem v kariéře potkal. A jeden z nejlepších v Itálii,“ hlásí do telefonu čtyřiačtyřicetiletý Šedivec.
V létě 2002 za něj Juventus vyplatil Plzni 43 milionů, ale hned jej poslal do Catanie. V Serii B nakonec odkopal 220 zápasů, nastřílel šestadvacet gólů, postupně vystřídal dvanáct klubů. V Itálii se trvale usadil, s rodinou nyní žije na severu země v oblasti Friuli.
Jak jste s Gasperinim vycházel?
Skvěle. Měl mě rád a já jeho, dařilo se mi pod ním. Ale uměl být nekompromisní. Když někdo šidil trénink, klidně ho vyhodil a poslal rovnou do sprchy. Měl své vyvolené, které si vybral do základní sestavy. Ti pro něj byli top. Je pravda, že po ostatních se uměl trošičku povozit.
Gian Piero Gasperini usměrňuje hráče Atalanty Bergamo.
Kdy jste se viděli naposledy?
Před dvěma lety, když byl s Atalantou v Turíně a já se tam jel podívat s kamarádem Ivanem Juričem, který teď převzal Bergamo právě po Gasperinim. Bylo to emotivní. Hned se ke mně hnal, viděli jsme se po strašně letech. Měl jsem z toho velkou radost. Dal mi své číslo, ať se brzy ozvu, že musíme vyrazit na večeři. Snad to brzy vyjde.
Hrál jste pod ním v Crotone svůj nejlepší fotbal?
Možná. Byl jsem mladý a šlapalo mi to. Ale hlavně to byl pod ním nejhezčí fotbal. Útočný, běhavý. Tak, jak později vyšperkoval Atalantu. Hráli jsme systém 3-4-3, já nastupoval v útoku, buď zleva nebo zprava. Ale běhat jsme museli po celém hřišti, kolikrát jsem skončil i na pravém beku. (smích)
Postup se Gasperinimu povedl až o rok později v Janově, kam z Crotone odešel.
Vzal tam s sebou právě Ivana Juriče, chorvatského spoluhráče z Crotone. A chtěl tam i mě. Jenže v Crotone se Gasperini nerozešel úplně v dobrém a mě za ním prostě nepustili, měl jsem smlouvu. Škoda, kdo ví, možná bych si pod ním zahrál i Serii A. Když Ivan ukončil kariéru, stal se v Janově Gasperiniho asistentem. A teď v létě ho nahradil v Bergamu. Jsou s ním spokojení, navazuje na jeho práci, i pod Ivanem hrají krásný fotbal. V září jsem se tam byl podívat na Ligu mistrů, když porazili Bruggy 2:1.
Dokáže sedmašedesátiletý Gasperini velké věci i s AS Řím?
Minulý týden prohráli s Interem, ale má dobrý tým a je skvělý trenér. Budou hrát o titul, o tom jsem přesvědčený. Ale pozor, tahle sezona bude mít grády. Řím, Inter, Atalanta, Neapol... Ale Gasperiniho vzalo AS právě proto, že chce na vrchol.
Má Plzeň vůbec nějakou šanci?
Favorit je jasný, evidentně. Ale Plzeň může překvapit, to jde vždycky. Je to jeden zápas a když se všechno sejde...
Na koho si musí dát největší pozor?
Argentinec Dybala. Když je na tom dobře, rozhodne jakýkoliv zápas. Ale mně se líbí i další útočník Ferguson z Irska. Výborná je defenziva. Srb Svilar je možná nejlepší gólman v Evropě, před ním Mancini, Hermoso. A kouč má pořád kam sáhnout, když se podíváte na kádr.
Trenérský úkaz Gasperini. Správný blázen a fanatik, který mění útočníky v zabijáky |
Co by měla Viktoria zkusit?
Hlavně to nezatáhnout. Bude pod tlakem, to je logické. Ale musí být odvážná. Když bude hrát rychle po stranách, může Řím ohrozit. Když jen zaleze, bude to špatné, to se jí to z křídel bude valit do šestnáctky.
Na poslední vzájemný duel má Plzeň skvělé vzpomínky, v prosinci 2018 porazila AS Řím v Lize mistrů doma 2:1.
Dobře si to pamatuji. Řím tehdy vedl Eusebio Di Francesco, další bývalý spoluhráč a kamarád.
Vida, povídejte.
V sezoně 2004/05 jsme spolu byli v Perugii, byl to jeho poslední rok kariéry. Měli jsme společného manažera, skamarádili se, vlastně díky němu Řím v italské lize sleduji a fandím nejvíc. Eusebio s ním pár let předtím jako hráč získal titul. A když jsme hráli s Perugií v sobotu doma, bral mě s sebou někdy v neděli na AS Řím. Tak jsem poznal tu jedinečnou atmosféru. Žádný jiný stadion v Itálii ji nemá, pokaždé mi tam naskočí husí kůže.
Takhle si vás vzal pod křídla?
Je to skvělý chlap. Já byl tehdy v Perugii sám, takže mě zval na oběd. Jeho paní výborně vaří, byl jsem u nich často. (smích) Je o dvanáct let starší, bral mě jako mladšího bráchu. Děti měli ještě malé, synovi Federicovi bylo sedm, teď už má za sebou zápasy v Serii A, momentálně hraje druhou ligu za Catanzaro. A Eusebio se v té době hodně kamarádil s Franceskem Tottim a Vincenzem Montellou, legendami AS Řím. Když měl narozeniny, oba přijeli do Perugie, byli jsme společně na večeři. Krásný zážitek.
Sledujete i jeho trenérskou kariéru?
Naposledy jsme se viděli asi před sedmi lety, letí to. Ale sleduji ho. S Římem neměl špatný rok, v Lize mistrů došli do semifinále, v lize byli třetí. Od té doby má trošku smůlu, chodí k týmům, které hrají o záchranu. Hodně toho vystřídal, teď je v Lecce, snad mu tohle angažmá vyjde.
I o Plzni máte stále přehled?
Samozřejmě. Táta si koupil permanentku, chodí na každý zápas, posílá mi videa, fotky. Jsem v obraze. Vím, že z dvanácti zápasů má Viktorka v lize jen pět výher, o hodně bodů přišla v závěrech utkání. Musí zabrat. Uvidíme, jak se jí povede pod novým trenérem Hyským.
Vás trenéřina neláká?
Znovu jsem začal! U nás ve městě mám od srpna starší žáky, půjdu s nimi ještě dva roky, až do dorostu. Začala nám soutěž, předtím jsme vyhráli turnaj. Kluci jsou šikovní.
Jste přísný kouč?
Kdepak, jsou to děti a já jsem hodnej. Zkusil jsem si to už dřív, ale to se mi zdejší poměry nelíbily. Teď mě oslovili znovu a chytlo mě to. Mládežnický sektor je tady už tři roky spojený s Fiorentinou, je to dobře promyšlené. Občas přijedou lidé přímo z Fiorentiny, konzultujeme všechny tréninky, přípravy. Je to celkem náročné. Trénink je třikrát v týdnu, jedu tam rovnou z práce, o víkendech hrajeme. Ale hodně mě to baví.
Jaroslav Šedivec s rodinou
Levačku máte pořád vytříbenou jako zamlada?
No, ještě jim s balonem něco na tréninku ukázat zvládnu. (úsměv) Baví mě jim věci předávat, všechno je dobře propracované. Zároveň se všechno dělá s míčem, v tomhle věku to musí kluky hlavně bavit.
Mladší dceru fotbal neuchvátil?
Kdepak. Tři roky hrála tenis, teď dělá druhým rokem atletiku a baví ji to. Starší dcera, která žije a studuje v Plzni, tančila. Ale teď má po operaci kotníku, chodí o berlích. Doufám, že se brzy uzdraví.
A co vy? Zkusíte trenérskou roli posunout i mezi dospělé?
Uvidíme za pár let, co se stane. Jestli to třeba někam dotáhnu. Ale začalo mě to bavit, zkusím to.
