Pokorný si v novém týmu nevede vůbec špatně, ze sedmnácti ligových zápasů odehrál šestnáct, před pár týdny navíc svým prvním gólem v Řecku v závěru zápasu zařídil cennou remízu. I díky tomu je Kifisia v klidném středu tabulky.
„Gól? Radost byla neskutečná. Za celý minulý rok jsem totiž nedal ani jednu branku, což pro mě bylo něco nepředstavitelného. Tři roky, co jsem byl v Olomouci, jsem byl zvyklý na nějaký gólový standard a teď jsem se tady půl roku nedokázal prosadit, navíc jsem neskóroval ani minulé jaro v Sigmě. Už jsem si říkal, že to mám zakleté. Ale pořád jsem věřil, že se to musí prolomit,“ líčí Pokorný v rozhovoru.
Nakonec gól přišel v čas, kdy to váš tým potřeboval nejvíc.
V tom zápase jsme měli spoustu šancí, ale soupeřův gólman byl výborný, famózní. A pak přišla tahle situace. Přiskákal horký brambor a já to prolomil. Pro sebevědomí to je samozřejmě plus.
Kromě gólu vás, hádám, těší v Řecku i herní vytížení.
Ano, nemůžu si stěžovat. Trenér mi rozumí a já rozumím jemu. Vím, co po mně chce a on zase ví, co ode mě může očekávat. Vytížení mám prakticky maximální.
Jak se liší řecký fotbal od toho českého, který je hodně soubojový a atletický?
Tady je to hlavně o fotbale. Trenéři se hodně snaží hrát postupný útok, a to už od gólmana. Když je faul někde na půlce, v Česku se každý hrne do vápna, ať jste co nejblíž brance. Tady se všechno rozehrává, někdy až nesmyslně z mého pohledu. Ostatně, některé kluby na to už doplatily, jsou namočené v boji o záchranu, a proto svůj styl musí změnit. Ale pak je tady třeba Olympiakos (druhý tým řecké ligy, pozn. red.) a ten se prakticky fotbal hrát nesnaží. To je dlouhý balón a pak se snaží sbírat odražené balony a až pak teprve tvořit. Nicméně obecně je to tu mnohem fotbalovější než v Česku.
Není i tohle důvod, že jste tak dlouho nedal gól? Zatímco v Česku jste při každé útočné standardní situaci číhal ve vápně na šanci, teď se leda tak zapojujete do postupné rozehrávky.
Může to být jeden z aspektů. Ale druhá věc je, že v Česku – a v Sigmě obzvlášť – se klade důraz na signály. Pan trenér Janotka jich měl několik. Na jeden zápas jsme trénovali snad osm až deset signálů! To si člověk pomalu ani nepamatuje. Drilujete všechno, některé signály se sice opakovaly třeba ob zápas, ale i tak toho bylo hodně. Tady v Řecku používáte celou sezonu dva signály. A když nemáte hráče, který to super kopne, je těžké se prosadit. Kolik signálů jste se v minulé sezoně v dresu Sigmy naučil? To vám přesně neřeknu, ale bylo jich hodně. Nešlo totiž jenom o rohy, ale i o přímé volné kopy. Ať už soupeř bránil zónově nebo osobně, trenér Janotka se vždy snažil najít nejslabší místo a tam jsme to kopali. Máte v sezoně třicet zápasů v lize, dalších pět v nadstavbě, do toho pohár. Takže si myslím, že sto dvacet signálů jsme klidně mohli cvičit. (směje se)
Jakub Pokorný v modrém dresu Olomouce
No a teď asi Sigmě chybíte. Zatímco v minulé sezoně byla Olomouc nejefektivnějším týmem, co se využívání standardních situací týče, teď tápe.
Mně tam u Sigmy asi chybí větší hlad dát gól. Taky jsem to nejdřív neuměl, ale pak se to ve mně nějak přeplo a do každé standardky jsem šel s tím, že chci dát branku. A většinou se to vyplácelo. Za ty tři roky v Olomouci jsem dal gólů docela dost. Takže tohle mi tam od kluků chybí. Protože ty balony nejsou tak špatně kopnuté, byť je pravda, že Filip Zorvan, který odešel, byl právě na tohle expert.
Sigmu máte pořád v merku.
Kluky sleduju. To prostě z hlavy nevymažete. Na začátku sezony jsem viděl úplně všechny zápasy, jelikož jsem ještě neměl řeckou televizi.
Bylo dobré rozhodnutí z Olomouce odejít?
Jako chybu to absolutně neberu. Samozřejmě, analyzovat angažmá budete až v momentě, kdy skončí. To bude třeba za půl roku nebo za rok a půl. Pak to budu hodnotit, ale teď nemůžu říct, že by to byla chyba. Já se absolutně ztotožňuji s tím, co chce trenér hrát. A hlavně je to skvělý člověk. Realizační tým funguje skvěle i pan majitel je výborný. Musím říct, že jsme malý klub. Funguje spíš jako rodina než jako klub.
Deset milionů eur v luftu, Sigma ale nekončí. Sejka přilákaly ambice i síla týmu |
A zůstal byste na Hané, kdybyste věděl, že přijdou noví majitelé a budou utrácet stovky milionů korun?
Vůbec jsem to neměl v hlavě. Přijde mi, že Olomouc jde teď trošku ve stopách Liberce, který před rokem a půl také skoupil během dvou přestupových období velké množství hráčů. Přijde mi, že to teď dělá Sigma. Kupují velký počet hráčů za nemalé peníze. Pár měsíců zpátky by nikdo nečekal, že budou do Sigmy chodit hráči za takové rakety. Ale já říkám: Proč ne? Vydali se tímhle směrem, touhle cestou. Držím Sigmě palce, aby to šlapalo. Mně ale není líto, že jsem odešel. Chyba to pro mě nebyla.
Za dvě přestupová období přivedla Sigma dvacet hráčů. Další jsou na cestě. To se asi dost promítne do souhry týmu, ne?
Dívejte, já to prakticky zažil tady v Řecku. Tým postoupil do první ligy a zůstalo tady, pokud dobře počítám, jenom šest lidí. A musím říct, že nám úplně dlouho netrvalo, se sehrát. Ale je to i tím, že sem přišli zkušení a kvalitní hráči. V Sigmě to bude asi trošičku odlišné, protože přichází většinou mladí hráči kolem dvacítky. Asi to bude chtít trochu času, i kvůli tomu, že trenér Janotka hraje specifickým stylem, který ne každému voní. A zahraniční hráči si na to budou muset fakt zvyknout, než pochopí, co se po nich chce.
Jakub Pokorný (vlevo) v modrém dresu Olomouce v zápase s Mladou Boleslaví
Což je?
Jestli hráč vypustí jeden balon, tak... Ne, že skončil, ale bude mít těžké, se znovu dostat do sestavy. Někteří hráči tohle nastavení v Sigmě nezvládli. V kabině Sigmy vedle mě sedával Artur Dolžnikov. A ten se mě ptal: „Sakra, co po mně trenér vlastně chce?!“ Vysvětloval jsem: „I když nemáš šanci míč získat, nesmíš se na to vys*at. Musíš valit pořád, kouč to ocení.“ Tak to je. Ocení to nejen trenér, ale i spoluhráči. On sice bude zahlcený, ale nikdo mu nic nevyčte, když ztratí balon. Trenér Janotka to má založené na tom, že když se ztratí míč, represink a snaha získat míč zpátky musí být maximální.
Příchody vyžadují i odchody. Sigma pustila dvojici zkušených lídrů Navrátila a Breiteho. Nebudou v kabině nového, kosmopolitního týmu chybět?
Trošičku nejspíš ano. Když se jim něco nelíbilo, vždy to řešili napřímo. Nenechávali nic na kafíčka. Když se někdo na něco na hřišti vykašlal, hned to dali jasně najevo. Ale bude záležet, kdo to po nich převezme. Nebude to ale jen o jednom nebo dvou lídrech. Sigma se teď musí semknout a najít víc lídrů.
Legendy přes palubu. Kdo bude lídr? Sigma přišla o hecíře, dříče i hlas v kabině |
Jak podle vás kousali noví hráči přípravu? Je známo, že pod trenérem Janotkou nejde o procházku růžovou zahradou, navíc se před soustředěním ve Španělsku trénovalo v Česku ve velkých mrazech... Takhle... na to nelze být připravený, ani když jste tři roky v Sigmě, natož když jste posila z ciziny. (směje se) I v zimě se naběhávají kilometry. Musím říct, že předloňská letní příprava pod trenérem Janotkou pro mě byla nejnáročnější za celou kariéru. Byli jsme zvyklí hodně běhat, ale tohle byl marast. A v zimě to bylo náročné i kvůli tomu, že jste běhali na umělce. Jenže když nasněží a vy máte tenisky, tak to prostě klouže, i když je sníh odhrnutý. Teď máte zaběhnout určitý úsek pod časový limit a už tři sta metrů před cílem víte, že to nedáte. V tomhle byla zimní příprava možná ještě těžší. Ale jak nebyl mráz a běhalo se na betonu, už to bylo v pohodě.
Tohle vám v Řecku asi nechybí.
To fakt ne. Ani zima, ani kilometry.
Jaký je život v Řecku?
Úplně odlišný. Zatímco v Česku se žije ráno a odpoledne, tady se žije prakticky jenom večer. A doprava v Aténách? Katastrofa. Z jednoho konce na druhý vám to zabere dvě a půl hodiny. Jednak to je obrovské město a jednak tu jsou šílené zácpy. Tedy, kromě neděle, to se nepracuje. V neděli jedu na trénink patnáct minut. V ostatní dny čtyřicet. A je jedno, jestli je devět ráno, devět večer nebo dvě odpoledne. Je to úplně něco jiného. Ale jsem tu kvůli fotbalu a s tím jsem spokojený. Zatím musím zaklepat, byť i v klubu to je občas blázinec.
Chytám se rozehrávkou, ne vraždou v souboji. Pokorný o Sigmě, Baníku i Koreji |
Máte nějakou příhodu?
Teď jsem trochu laboroval s menším zraněním. A to pořádně nevíte, kdy máte rehabilitaci. Na poslední chvíli vám někdo zavolá, přehodí termín. Třeba nedávno jsem dostal SMSku ve 20.15, že mám co nejdřív dorazit na sono. Člověk už jde skoro spát a najednou dostane zprávu, aby někde byl. A takhle to tu funguje.
Než se rozloučíme, zavzpomínejte ještě na loňský triumf v MOL Cupu. Šlo o nejlepší moment vaší kariéry?
Stoprocentně. Do té doby jsem dosáhl maximálně postupu z druhé ligy. Navíc jsem účast ve finále neměl jistou do posledního dne kvůli zranění kotníku. První prognóza byla, že budu mít šest až osm týdnů sádru. To nepřicházelo v úvahu! Podstoupil jsem další vyšetření, pracoval s maséry a fyzioterapeutem. Nakonec to bylo tak, že bych mohl za čtyři týdny hrát. Už po deseti dnech jsem mohl chodit, ale pak bylo strašně náročné dohánět kondici na ten jeden zápas.
Kondiční kouč Patrik Kmínek si vás vzal do parády?
Jo. Zažil jsem s ním naprosté galeje! To nepřeju absolutně nikomu. Ale dokázal mě připravit a vzpomínám na to strašně rád. Prakticky jsem ale s kluky před finále netrávil čas. Byl jsem pořád u fyzioterapeutů, masérů, s Kmíňasem. V týmových trénincích jsem prakticky nebyl. A pak přišel samotný zápas... A vedení 3:0 nad Spartou o půli. Naprostá bomba. Začalo to skvěle. Přišli jsme o poločase do kabiny a všichni se začali smát, že co to má být, že to není možné. Nikdo tomu nemohl uvěřit. Pak šlo o to, to nepokazit, dotáhnout to do vítězného konce, což se podařilo. A teď z toho může celá Sigma těžit.
Fotbalisté Olomouce slaví vítězství v Mol Cupu.
A pak přišlo léto a vaše vyhlížení nabídky ze zahraničí. Ozval se i Baník, jemuž jste před přestupem do Sigmy patřil šest let.
Léto bylo hektické. Snadno se řekne, že si počkáte na zahraniční angažmá. Ale pravdou je, že čeští hráči nikoho nezajímají. Pokud nemáte starty za reprezentaci, nebo nehrajete za Spartu či Slavii. Já měl nabídku z Polska, ale i z Indie či Kypru. Ale buď to nebylo finančně zajímavé, nebo mě neoslovila tamní liga. Vše jsme ještě konzultovali s manželkou. Řecko mi sice přišlo lehce pod úrovní české ligy, ale pořád to vidím tak, že když se povede tenhle půlrok, můžu se třeba ještě posunout. A Baník? Ano, nabídku jsem měl. Mluvil jsem s panem Bělákem (výkonný ředitel klubu) i panem Mikloškem (šéf sportovního úseku). Osobně jsem se setkal i s trenérem Hapalem, který teď dělá sportovního manažera v Sigmě. Idea Baníku se mi moc líbila. Bylo to asi v půlce července, v době, kdy hrál předkola evropských pohárů. Ale řekl jsem, že chci minimálně do konce měsíce počkat, jestli nepřijde něco zajímavého ze zahraničí. Přeci jen už myslím i na budoucnost. Musím se dívat i tímhle směrem. A v Česku mi moc nedávalo smysl zůstat. Posun do top trojky v mém věku a s mým CV nedával smysl. Nevěřil jsem tomu. Další varianty jsem v hlavě neměl.
Ostravská radost v utkání proti Olomouci, u nohou spoluhráčů leží střelec Pokorný.
