„Nervózní jsem určitě nebyl. S áčkem trénuju každý týden, odehrál jsem už několik přátelských zápasů, takže jsem zvyklý,“ líčí, jak před dvěma týdny prožíval utkání s Chievem Verona, které skončilo remízou 1:1.
Opravdu jste byl tak v klidu? Je vám osmnáct, ještě před půl rokem jste byl v dorostu Slavie a teď najednou blízko startu v Serii A...
Nervozita opravdu nepřišla. Sice jsem předtím nehrál oficiální zápasy a tohle byl mistrák, ale připadalo mi to vlastně stejné.
Nakonec jste zůstal celý zápas na lavičce. Věřil jste, že aspoň na pár minut dostanete šanci?
Věděl jsem, že na osmdesát procent ne. Stav by musel být rozhodnutý nebo by se nám museli zranit a střídat dva záložníci, což se nestalo. Ale člověk vždycky věří.
Ještě občas od některých lidí slýcháte, že jste do zahraničí odešel předčasně?
Zřídka. Je to jejich názor. Neberu jim ho, ale myslím si něco jiného. Když mi moje agentura Sport Invest dojednala tohle angažmá, věděl jsem, že je to ten nejlepší krok, který můžu pro svoji kariéru udělat.
Jakub JanktoTalentovaný záložník se narodil 19. ledna 1996 a fotbalově vyrůstal ve Slavii. Letos v létě se poprvé zapojil do přípravy A-týmu, za který odehrál čtyři přátelské zápasy a vstřelil jeden gól. Zaujal také v reprezentačním dresu: v červnu jako člen výběru do 18 let v utkání proti Černé Hoře nastřílel z pozice záložníka čtyři góly při vítězství 5:0. Zástupci italského Udinese ho v červenci ze Slavie vykoupili. Přestupová částka se podle kuloárních informací vyšplhala na 19 milionů korun. V Itálii zatím nastupuje za juniorský tým Udinese, před dvěma týdny se poprvé dostal do ligové nominace A-týmu: zápas proti Chievu, který skončil remízou 1:1, strávil mezi náhradníky. |
Zatím to tak skutečně vypadá, od začátku se vám v Udinese daří: pravidelně jste nastupoval za primaveru, jak se v Itálii říká juniorským týmům. A podle statistik se zdá, že jste se adaptoval dobře.
Jdu s výkonem postupně nahoru, což je pro mě nejdůležitější. Proto jsem byl taky nominovaný na mistrák s áčkem. Takže za těch necelých pět měsíců, co tu jsem, můžu být určitě spokojený. Odehrál jsem i tři přátelská utkání za áčko, ve kterých jsem dal dva góly, čehož si taky moc vážím. Přece jen nejsem útočník, takže mě každý gól hodně potěší.
Na jaký post s vámi v klubu počítají?
Hraju nejčastěji ve středu zálohy, když je potřeba, můžu hrát i na straně. Střed mi ale vyhovuje asi nejvíc.
Jak vůbec vidíte blízkou budoucnost v áčku? Cítíte, že první nominace na lavičku by nemusela být ojedinělá a během jara byste mohl do A-týmu nakouknout častěji?
Ojedinělá určitě nebude. Je tady fantastická spolupráce mezi primaverou a áčkem, což se mi moc líbí. Takže pevně doufám, že se na jaře objevím na hřišti v Serii A.
Fotbalově jste zapadl ideálně, ale co osobní život? Pro osmnáctiletého kluka musí být těžké odejít sám do cizí země, jak jste si zvykl?
Jsem tu zatím krátce. Je to tady hezké, útulné, ale Česko je Česko. Už se těším na vánoční svátky zpátky domů. V běžném životě je ten rozdíl fakt velký. Musel jsem začít dělat plno věcí, které jsem dřív vůbec neřešil: platit složenky, uklízet, prát, vysávat. Bydlím tu sám a nikdo mi nepomáhá, tak se to aspoň naučím.
Jak jste na tom s jazykem? Viděl jsem video s vaším prvním rozhovorem v italštině a působil jste celkem suverénně...
Suverénní to ještě určitě nebylo, byly tam chyby. S mluvením mám pořád trochu potíže, nejsem tady zase tak dlouho, abych se dokonale domluvil. Odhaduju, že to přijde tak zhruba po roce. Navíc italština je docela těžká na slovesa a sestavování vět, s tím mám zatím největší problémy.
Mezi vašimi spoluhráči je řada velkých jmen, tím nejslavnějším je určitě útočník Antonio Di Natale. Jak na vás zapůsobil?
Je to fenomén. Nenajde se jediný člověk ve městě, který by ho neznal. Jedinečný je hlavně v tom, že když má šanci, tak prostě vždycky dá gól. Co jsem tady, ještě jsem neviděl, že by šanci neproměnil. On si na hřišti prakticky dělá, co chce. Je mu sice už sedmatřicet, ale když někdo dá 200 gólů ve 400 zápasech, tak mu nemůžete říct ani písmeno. Celkově v úrovni útočníků vidím obrovský rozdíl mezi českou a italskou ligou.
Jak vás Di Natale a další starší hráči berou? Zapadl jste do týmu dobře?
Vycházím se všemi absolutně v pohodě. Je tady hodně reprezentantů, kteří hráli i na nedávném mistrovství světa: třeba Řekové Karnezis a Kone, Ghaňan Badu... Všechno to jsou fajnoví a přátelští lidi. Jen mám pořád ještě trochu komunikační problém, takže s někým mluvím anglicky, s někým se snažím italsky.
Jaký teď máte vztah ke Slavii, ze které jste v létě do Udinese odešel? Sledujete dál její výsledky a jste s někým z bývalých spoluhráčů v kontaktu?
Slavii samozřejmě pořád sleduju, jsem v kontaktu s mladšími hráči. Ale jinak se teď soustředím hlavně na to, abych uspěl tady.
Co to přesně znamená? Jaké si dáváte pro nejbližší dobu hlavní cíle?
Pořád se zlepšovat, dobře trénovat, zůstat zdravý. A zůstat tím, kým jsem.
