Oficiálně jen 9 762 fanoušků na stadionu s takřka trojnásobnou kapacitou, ve skutečnosti dost možná ještě méně. Mraky prázdných žlutých sedaček, které praští do očí téměř z každého záběru kamery i většiny fotografií.
Však i italská média, konkrétně tradiční deník La Repubblica, psala: „Turnaj, který všem vadí, a přece se hraje.“
Důvodem jsou samozřejmě peníze, které všechny rány a nářky zúčastněných týmů poměrně spolehlivě zahojí. Ale stačí to?
Stadium attendance tonight for Italian supercup semi final between Fiorentina and Napoli in Saudi Arabia
I hope the supercup is in Italy next season… https://t.co/jN3Gh7lKj7
V pátek večer (20:00) se hraje druhé semifinále mezi Interem a Laziem, v pondělí je na programu finále.
Už čtvrteční zápas Neapole s Fiorentinou (3:0), za níž v závěru nastoupil i český náhradník Antonín Barák, ale dokonale ukázal, jak arabský obr s neomezenými finančními možnostmi k fotbalu přistupuje. V lecčems dost přehlíživě a povrchně aneb „Co není megalomanské, není pro nás“.
Český fotbalista Antonín Barák z Fiorentiny dostal po příletu do saúdskoarabského Rijádu od místních květinu.
I proto musel šéf Serie A Luigi Di Siervo na tiskové konferenci saúdským novinářům vysvětlovat i to, proč neposlal do Rijádu místo Lazia s Fiorentinou raději Juventus a AC Milán.
Co na to říct?
Není to zdaleka poprvé, co Italové vyvezli vlastní Superpohár mimo Apeninský poloostrov. Už před deseti lety se zápas o stříbrný pohár konal v katarském Dauhá a později třeba i v čínské Šanghaji. Až letos se však po španělském vzoru Superpohár týká hned čtyř mužstev, mezi která se Juventus ani AC Milán, dva největší a historicky nejúspěšnější italské kluby, jednoduše nekvalifikovaly; jde totiž o setkání mistra (Neapol) a vicemistra (Inter) ligy a finalistů národního poháru (Lazio a Fiorentina).
Chtěli soutěž hvězd, ale nechodí jim lidi. Saúdské minimum? Liga před 133 diváky |
Ještě v říjnu přitom podle informací deníku La Gazzetta dello Sport minimálně dva ze čtyř účastníků zvažovali kvůli náročnému cestování i nevyhovujícímu termínu dokonce bojkot. O změně názoru je ale mohly přesvědčit i vysoké prize money.
Vítěz Superpoháru si totiž přijde na osm milionů eur, poražený finalista na pět milionů a oba vyřazení semifinalisté dostanou bolestné ve výši jednoho a půl milionu eur. K tomu připočtěte peníze z televizních práv a po pouhých třech zápasech se dostanete na vyšší sumu, než kluby inkasují za celou sezonu v Italském poháru.
Lukrativní smlouvu podepsala Italská fotbalová federace se Saúdskou Arábií už loni na jaře a součástí dohody je, že se turnaj na Arabský poloostrov vrátí ještě minimálně třikrát v příštích pěti letech. Zbývající dva ročníky by se navíc měly konat také v zahraničí, což je zpráva, která vášnivé tifosi rozhodně nepotěší.
Vedení italského fotbalu, ač to veřejně nepřizná, tak bude alespoň doufat, že už se další ročníky neobjedou bez zmiňovaných dvou gigantů, kteří mají na Blízkém východě slušnou fanouškovskou základnu.
Pískot místo úcty? Saúdové rušili ticho za Beckenbauera, pak se slétli na Kroose |
Di Siervo sice v týdnu přesvědčoval Saúdy, že i utkání mezi Neapolí a Fiorentinou bude stát za to: „Očekávejte úžasnou podívanou.“
Pár dnů po finále španělského Superpoháru, jenž na stejném stadionu v Rijádu, který je dokonce saúdským domovem Cristiana Ronalda, vyvrcholil El Clásikem mezi Realem Madrid a Barcelonou, to však byla pro místní dost nezajímavá dieta.
Napadlo někoho, že doma v Itálii by za ni třeba byli vděční?
