Opuštěný v říši moskytů

P r a h a - Zahloubaným introvertům samota vyhovuje. Ale kolik takových jich mezi fotbalisty najdete? Co potkalo ty opuštěné? A co ty šťastnější? Už cesta na angažmá do Ruska bekovi Karlu Urbánkovi leccos signalizovala: klub mu nezajistil letenku, proto letěl v zavazadlovém prostoru starého vraku. To nejhorší ho ale v Nižném Novgorodu teprve čekalo. Zcela opuštěn bloumal po trénincích dusnými chodbami ubytovny, kde nemohl otevřít okna, neboť do nich narážela mračna moskytů. Nudil se k smrti, čas se nekonečně vlekl. V Česku byl k novinářům stručný. "Mluvte ještě něco," prosil ale, když se mu jeden z nich do dálky dovolal a chtěl už zavěsit. Na další sezonu si vymínil, že za ním do Ruska přijede manželka, pak už byl život snesitelnější.

POMOC V NOUZI
Ve čtyřiadevadesátém se Radoslav Látal stěhoval z Olomouce do Schalke. Jel tam  úplně poprvé a jeho malá dcerka dostala po cestě čtyřicítky horečky. Byla to hrozná situace. „Nikoho jsem tam neznal, Jirka Němec, který už v Schalke hrál, byl v  tu dobu někde pryč, neuměl jsem řeč a nebyli jsme pojištěni,“ líčí Látal. Nakonec ho napadlo  zavolat kamarádovi Pavlu Hapalovi, jenž byl tehdy v Leverkusenu. Hapal skočil do auta,  přijel za přítelem a dítě odvezl do nemocnice. Zařídil to dokonce tak, že ošetření bylo  zaplaceno z jeho pojistky.

AVERZE
Přihrávají si jen mezi sebou, tím mužstvo oslabují. Separují se od ostatních, takže  trhají partu. Některé belgické noviny se jeden čas pořádně obuly do kvarteta Čechů v  Lokerenu. Vonášek, Koller, Budka a Pěnička byli to období téměř po každém zápase na tapetě.  „Čtyři Češi, to bylo asi na vkus novinářů moc, tak do nás prali,“ říká Roman Vonášek. „Jak ale přišly výsledky, kritiky ustaly.“ Češi si dávali pozor, aby svou početností nedráždili. I spolu se raději v kolektivu bavili vlámštinou, aby si některý ze spoluhráčů nemyslel, že kují ve své mateřštině pikle.

DOBRÉ RADY
Brankáři Ladislavu Maierovi bylo na prvních trénincích v Rapidu úzko. Nevěděl, jak se má chovat. „Zajeď do něho, neboj se!“ křičel na něho z trávníku René Wagner, krajan  ve stejném klubu. Maier tím pomalu získával jistotu. Dnes se spolu oba Češi v soukromí  nestýkají, ale gólman na pomoc v začátcích s vděkem vzpomíná.

OSLAVY A LEGRÁCKY
Letité kumpánství, stejný smysl pro humor a také třeba kamarádství  manželek proměnilo Bergrovi se Šmicrem anglický pobyt v ráj. Tráví spolu volný čas, slaví  různé příležitosti nebo jen tak vyrážejí na večeři. To samé se dělo dřív v Lokerenu. „Byli  jsme tam čtyři s rodinami, takže pořád bylo co slavit,“ vzpomíná Vonášek. „A po tréninku  jsme pravidelně pili kafíčko a mazali karty.“

KTERÉ KLUBY PLATÍ VÍCE ČECHŮ
Hamburk (Fukal, Heinz, Ujfaluši)
Kaiserslautern (Lokvenc, Gabriel)
Schalke (Látal, Němec)
Mnichov 1860 (Týce, Votava)
Lazio (Nedvěd, Poborský)
Liverpool (Berger, Šmicer)
Rapid  Vídeň (Maier, Wagner)
Lokeren (Vonášek, Zítka).