Čtyřiadvacetiletý záložník je v Cagliari dva týdny, po příchodu ze Sparty hned nastoupil do pohárového utkání v Parmě, kde v půli střídal. Následující ligový duel v Udine vynechal.
„Nebylo to ono. S trenérem jsme byli domluveni, že mě po nějaké době vystřídá. Věděl, že celý zápas nezvládnu. Navíc to byl spíš boj než nějaký pěkný fotbal, a to mi moc nesedí,“ popisoval Hušbauer v rozhovoru pro web svého agenta Ondreje Chovance. „Chybí mi herní praxe.“
Předchozí zápas odehrál na začátku prosince za Spartu v Evropské lize v Bernu. Pak měl dovolenou a sotva v lednu začal na Spartě přípravu, stěhoval se do Itálie.
„Fyzicky jsem v pohodě, s tím problém nemám, ale potřebuju si zase zvyknout na zápasy. Doufám, že začnu dostávat šanci aspoň na nějaké úseky a časem začnu hrát pořádně.“
Na Itálii si rychle zvyká. Zájem fanoušků či podnebí patří k příjemným změnám. Jiné rozestavení i herní systém zase k těm složitějším.
„Trenér chce, ať všechno hrajeme z jednoho, maximálně dvou doteků. Nechtějí, abych držel míč, pokud to není nutné. Ještě jsem tady nezažil, že by při tréninku byla hra volná. I při fotbálku platí gól z prvního doteku,“ poznamenává.
„Hraje se na pět středních záložníků bez klasických krajů. Jeden vyloženě defenzivní, dva před ním a další dva hodně ofenzivní před nimi. Do těch stran pak hráči zabíhají. Je to takový zvláštní systém, ze Sparty jsem byl zvyklý, že dávám balóny často do krajů. Tady je střed přehuštěný a hraje se hodně na krátké přihrávky.“
V poháru v Parmě nastoupil na pozici ofenzivního záložníka pod hrotem. „Ale spíš se mnou počítají na toho defenzivnějšího. Budu hlavně rád, když dostanu šanci, protože je tady obrovská konkurence.“
Pochvaluje si trenéra Gianfranka Zolu. Říká, že za bývalým skvělým útočníkem může kdykoli přijít a požádat ho o pomoc.
Učí se italštinu. „Fotbalové výrazy jsou v pohodě, to se člověk naučí rychle. Zatím se učím sám, brzy dostanu učitele.“
Když jde po ulici, fanoušci ho už poznávají. „Lidi tady fotbalem neskutečně žijí. Překvapilo, když mě ve městě zastavili. Přitom jsem odehrál jen jeden poločas.“
S mimofotbalovými záležitostmi mu pomáhá bratr. „Já chodím trénovat, on zařizuje. Našli jsme krásný byt kousek od tréninkového centra, do města je to taky kousek. Je tu park, dětské hřiště, to jsem chtěl kvůli synovi. K moři to máme patnáct minut autem. Rodina za mnou dorazí koncem měsíce,“ říká Hušbauer.
