Až večer vyběhnou v Lize mistrů proti Eindhovenu, celý Old Trafford bude myslet na postup ze skupiny. Ale také vzpomínat na jednoho z nejslavnějších hráčů v historii klubu. A přemítat, jestli ještě někdy bude za Manchester hrát někdo, na koho by tak dobře sedělo jeho příjmení.
Best. To slovo v angličtině znamená nejlepší. A přesně takový severoirský svéráz ve své době byl.
Nikdo na něj neměl, tím, co uměl s míčem, strčil všechny vrstevníky do kapsy. Navíc už při příchodu na hřiště vypadal jako hvězda, však se mu taky říkalo „Pátý Beatle“. Delší černé vlasy, opálená tvář, uhrančivý pohled...
Tím fascinoval fanynky a stal se předchůdcem pozdějších fotbalových idolů: Davida Beckhama nebo Cristiana Ronalda. Ještě výraznější stopu ale zanechal na trávníku.
Když mu bylo patnáct, objevil ho v Belfastu skaut Manchesteru Ben Bishop. Hned hlásil legendárnímu trenérovi Mattu Busbymu: „Myslím, že jsem pro tebe našel génia“.
Ale chvíli trvalo, než se Best v Anglii uchytil. První pokus nevyšel, po dvou dnech se mu začalo stýskat, sbalil se a odjel zpátky domů. Až napodruhé to vyšlo, hubený mladík dostal v Manchesteru práci poslíčka a dvakrát týdně začal trénovat s United.
V sedmnácti už debutoval v áčku a hned ve své první kompletní sezoně pomohl k titulu čtrnácti góly. Když v devatenácti dvěma brankami sestřelil Benfiku Lisabon ve finále Poháru mistrů a udělal z United první anglický tým, který tuhle trofej získal, bylo jasné, že se zrodila hvězda.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byste asi ve světě našli hráče, kteří dávali víc gólů, ale těžko takové, kteří by dostali do vínku tak obrovský talent. A na které by se tak dobře dívalo. Díky tomu už ve dvaadvaceti získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Best své nadání ze začátku dokázal využít. Uměl si užívat pozici obletované hvězdičky, miláčka davů, borce z prvních stránek novin a časopisů. A do určité doby dokázal bujarý noční život kombinovat s povoláním špičkového fotbalisty, aniž by to na jeho výkonech bylo znát.
Ale nemohlo se to dařit věčně.
Alkoholové dýchánky, party s celebritami a večery v barech či hernách Besta postupně ničily. Jeho kariéra v United trvala jedenáct sezon, ale v těch posledních dvou jako by to už ani nebyl on. Přestal dávat góly, záblesky geniality byly čím dál vzácnější. V letech, kdy jiní hráči teprve směřují k vrcholu, jeho výkonnostní křivka rychle klesala. A United s ním ztratili trpělivost.
V roce 1974, kdy bylo Bestovi pouhých sedmadvacet, se s klubem musel rozloučit. Potom hrál fotbal v Irsku, Africe, Americe, Austrálii i Hong Kongu, všude ho fanoušci milovali. Ani jim nevadilo, že mimo hřiště vyváděl hlouposti a na trávník jako by se často chodil jen pobavit - i tak dával dost gólů. Ale body už sbíral spíš za autovou čarou.
„Říkalo se o mně, že jsem spal se sedmi Miss World. Není to pravda, byly jen tři,“ prozradil třeba jednou.
Jeho hlášky bavily fanoušky už během kariéry v United a baví je doteď. Best měl dar zajímavě mluvit, nebál se být otevřený a vtipkovat. To se novinářům líbilo, a tak některé jeho výroky časem zlidověly. Třeba:
„V roce 1969 jsem se vykašlal na ženy a alkohol. Bylo to nejhorších dvacet minut v mém životě.“
„Hodně peněz jsem utratil za alkohol, holky a rychlá auta. Zbytek jsem jen tak rozházel.“
„Kdybych se narodil ošklivý, nikdy byste neslyšeli o Pelém.“
Na poslední větě může být dost pravdy. Bestův obličej, do kterého se zamilovaly tisíce fanynek, byl zároveň jeho prokletím. Vytvořil mu image playboye, která mu v důsledku podstatně zkrátila vrcholovou kariéru a zřejmě i život. Zemřel 25. listopadu 2005 na zánět jater, která mu už předtím museli lékaři transplantovat. Bylo mu pouhých devětapadesát let...
Ale fanoušci (nejen) United si ho, až na výjimky, budou pamatovat ještě po mnoho generací.
Byl přece nejlepší - alespoň ve své době.
