Selfie.
Co tohle trendy slůvko vlastně přesně vyjadřuje? Podle oficiální definice z oxfordského slovníku představuje „fotografii sebe sama, běžně pořízenou chytrým telefonem nebo webkamerou a nahranou na sociální síť.“
Nejstarší dochované pochází z roku 1893, kdy obrázek svého obličeje pořídil americký fotograf Robert Conelius. V devadesátých letech se masově rozšířilo v Japonsku, pak postupně v celé Asii, celosvětově se se selfíčky roztrhl pytel až po roce 2010. Najednou se na mobil začali sami fotit všichni: zpěváci, herci, politici, kosmonauti, církevní hodnostáři. Samozřejmě, že módní vlna nemohla minout sportovce.
Ale že by si na selfie troufl fotbalista přímo během zápasu? A pozor, rovnou při Derby della capitale, jak se prestižnímu utkání římských rivalů v Itálii říká?
To tedy byla věc!
Psal se 11. leden 2015 a Totti si ráno ještě stihl skočit k holiči, aby byl na velkou slávu náležitě vyparáděný. Čekalo ho čtyřicáté derby, což je číslo, které sotva někdy někdo z hráčů AS nebo Lazia překoná. Teď nechme stranou, že než se ve čtyřiceti letech v slzách loučil s dresem, který nesvlékl celou kariéru, přidal ještě další čtyři zápisy. Zajímá nás, co se tehdy dělo na Stadio Olimpico, než nad zimním Římem začalo zapadat slunce.
Úžasný Totti dvěma góly vyrovnal římské derby a udělal si „selfie“ |
Pokud si myslíte, že Tottiho napadla vtipná oslava spontánně, mýlíte se. Všechno promýšlel dlouho dopředu, speciální příležitost toužil něčím ozvláštnit, aby se nezapomnělo. Když se pak rozpovídal před novináři, přiznal: „Hlavou se mi už v průběhu týdne honilo tisíc různých nápadů.“
Zvítězil ten možná nejtroufalejší.
Hned po rozcvičce, ještě než na rukáv natáhl kapitánskou pásku, zašel za trenérem brankářů Guidem Nannim a poprosil ho: „Tady máš můj mobil a až půjdeš na hřiště, vezmi ho s sebou. Bude se hodit.“
Francesco Totti s trenérem brankařů Guidem Nannim, se kterým netradiční oslavu gólu naplánoval.
Jenže dlouho to vypadalo, že stříbrný iPhone 6 zůstane zabořený hluboko v kapse Nanniho tepláků. Lazio zápas parádně odšpuntovalo, po půl hodině vedlo o dva góly. Do poločasu se nic nezměnilo, až tři minuty po pauze si Totti mazácky naběhl ke vzdálenější tyči a křížnou střelou snížil. Tehdy ještě na divočení nebyl správný čas, proto jen zvedl ukazováček, máchl pěstí a jelo se dál.
Utekla čtvrthodina a situace se téměř opakovala: centr na zadní tyč, Totti se trhl od obránců, geniálně si našel prostor pro zakončení, do střely se akrobaticky položil a pravačkou nasměroval balon do sítě. Necelé dva roky před čtyřicítkou vystřihl ladnou akrobacii, která by jistě upoutala sama o sobě.
Ale po skoro deseti letech se už možná na to, jak stylově Totti trefil konečnou remízu 2:2, zapomnělo. Zato na oslavu se zapomenout nedá. Nejdřív to vypadalo na římskou klasiku: tribuny jsou na olympijském stadionu daleko od hřiště, což hráče často vybízí k rozevlátému sprintování po atletické dráze. Také Totti v plném běhu přeskočil jednu reklamní bariéru, pak druhou a zastavil se až pod kotlem, kterému se říká Curva Sud, čili česky Jižní tribuna.
Grazie, věrný králi! Řím se klaní, Tottiho sen skončil. Po 28 letech |
Rozpřáhl ruce, zatnul pěst a cucal palec, což bývala jeho obvyklá oslava, věnovaná dcerce Chanel. Tenkrát ale přidal něco navíc. Jen co se vymotal z objetí spoluhráčů, mrkl na kumpána Nanniho, popadl telefon, chvíli do něj soustředěně ťukal a na tribunách už do sebe fanoušci začali dloubat: „Hele, hele, sledujte, co to chce udělat?“
Je docela dobře možné, že selfíček si Totti pořídil hned několik. Nejdřív to vypadalo, že se fotí s otevřenou pusou, pak zase s úsměvem a palcem nahoru, až na závěr vyšpulil rty jako kačer. Právě tak ho o pár hodin později viděli fanoušci po celém světě: AS totiž kapitánův výtvor po zápase šouplo na sociální sítě. Málokdo řešil, že kompozice ani kvalita fotky nebyly zrovna ohromující.
Tottimu se do záběru ani nevešel celý vlastní obličej, usekl si bradu. Jeho výraz úplně neodpovídá historickému významu události, na pozadí se mu navíc připletl kolega-fotograf s rozlišovací vestou. A burácející tribuna, o kterou mu nejvíc šlo, byla daleko, takže mnohem víc vynikl zelený koberec pod ní.
Fotografové zachycují kapitána AS Řím Francesca Tottiho, který si po druhém gólu v derby proti Laziu pořizoval s fanoušky selfie.
Snad kdyby byl technologický vývoj o něco dál a Totti měl možnost fotit některým ze současných vytuněných mobilů, mohl být výsledek o něco působivější. Ale o to vlastně vůbec nejde: mnohem zásadnější než samotné selfíčko jsou v tomhle případě fotografie profesionálů, kteří se seběhli, aby troufalé gesto zblízka zvěčnili. Natažené ruce, zrak upřený na displej, vzadu kouř, vlajky a jásot na tribunách: tenhle výjev i s Tottiho desítkou na dresu si nechal jeden z fanoušků AS dokonce vytetovat na nohu.
Trvalo skoro dvě minuty, než bláznivá scénka skončila a začalo se zase hrát. Vykulený rozhodčí Orsato možná váhal, jestli neudělit za dlouhatánskou oslavu žlutou kartu, ale nakonec se neodhodlal. Ani skóre už se nezměnilo, ale Tottiho příběh žil ještě dlouho po zápase. Sešlo se toho víc: nejen, že odehrál jubilejní derby, ale také se stal nejlepším střelcem jeho historie. Udržel AS ve hře o titul, pojistil si status římské ikony a také nadzvedl fanoušky soupeře, včetně Claudia Lotita, šéfa Lazia.
„Po zápase by selfie asi dávalo smysl. Během něj? Rozhodně ne. Můj kapitán by si tohle nikdy nemohl dovolit,“ čertil se Lotito. „Bylo to nevhodné.“
Francesco Totti z AS Řím „vyrábí“ selfie poté, co skóroval v římském derby s Laziem.
Nevhodné možná, chytlavé rozhodně. Do té doby nevídaná oslava se rázem dostala do počítačové hry Pro Evolution Soccer, napodobovali ji hráči po celém světě, fanoušci z ní tvořili vtipné koláže a také se spekulovalo, že to celé nebylo jen tak. Že si Totti za propagaci iPhonu přece musel nechat zaplatit, proč by jinak takhle exhiboval? Experti dokonce vypočítali, že kdyby to tak skutečně bylo, měla by jeho vložka hodnotu zhruba pěti milionů eur: tolik by mu firma Apple za reklamu teoreticky mohla vyplatit.
Kdo ví, jestli se Tottiho všechen ten humbuk vůbec dotýkal. Paradoxně nikdy nebyl velkým fanouškem moderních technologií a sociálních sítí, proto se také po zápase téměř omlouval: „Nejsem zvyklý fotit sám sebe, mám rád svůj klid a soukromí, selfíčka neumím. Ale tohle byla neopakovatelná šance. Překonal jsem rekord, dal dva góly v derby... Díky fotce se na to nezapomene.“
Trefa! I když se o něm v Itálii traduje, že moc chytrosti nepobral, tenkrát byl Totti o myšlenku napřed. Během pár vteřin propojil krásu fotbalového umění s technologií a módním trendem. A ukázal, že geniální nápad může mít i ve chvíli, kdy nemá balon přilepený u nohy.
