Před odchodem k východním sousedům působil v obou brněnských klubech. „Spokojenější jsem byl ve Zbrojovce, kde jsem dal víc gólů. Ale fandím oběma, aby postoupily. Praha má čtyři ligové kluby, proč by Brno nemohlo mít dva?“
Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči ze Zbrojovky a Artisu?
Kluci z Brna se ke mně chodí stříhat, protože jsem už dlouho barber. Asi pět let. Když mám volný čas, jdu do toho. Za týden ostříhám třeba deset kluků. Z obou týmů. Dělám to normálně doma.
Co na hlavě zvládnete vytvořit?
Umím všechno! Mám klasický barber kurz. Už se připravuju na život po fotbale. Bavilo mě to, už když jsem hrál v Liberci. Tehdy jsem s tím pomalu začal, pak trošku v Baníku, nejvíc jsem to rozjel v Brně. Já se tím moc nechlubím, protože to dělám rekreačně. Nemám na to tolik času, ten volný totiž trávím se synem na fotbale. Když mi kluci napíšou, snažím se jim vyhovět. Luďa Pernica se ke mně chodí ostříhat, Granec taky (Denis Granečný), to jsou moje srdcovky.
Roky v Rize mu přinesly syna i rolexky do trezoru. Zbrojovce nabízí Mareš zkušenost |
Jaké mají požadavky? Nějaké komedie na hlavě, jak se říká?
Speciální ne. Oni jsou takoví vojáčci. Prostě sestřih na vojáka! Stříhám chlapy, ženy ne.
Zkazil jste někomu účes?
To se musíte zeptat jich, ale myslím, že ne. (smích) Stříhám i rodinu. Tátu, tchána, všichni chodí nejradši ke mně. I synka, kterému je devět, taky je takový vojáček.
Ale živí vás fotbal. Proč jste v létě zamířil do Skalice?
Byl jsem rád, že přišla zase nabídka z první ligy, ta se neodmítá. Bohužel po třech kolech jsem si utrhl tříselný adduktor. Moje první vážné zranění, což pro mě bylo těžké. Ke konci podzimu už jsem zase odehrál tři zápasy v základu, cítil jsem se dobře. Snad mi bude na jaře zdraví držet a hlavně ať už dám nějakou branku.
Zranění hned na startu nového angažmá, jak jste to kousal?
Hrozně. Fotbal pořád miluju, celý život jsem byl zdravý. Bylo to pro mě něco nového. Vrcholový fotbal tyhle okamžiky prostě přináší. Klub mě podržel, panuje tam rodinná atmosféra a jsem rád, že ve Skalici pokračuju.
Roman Potočný v dresu Teplic
Co pro ni ještě hrálo roli?
V Líšni, teď už v Artisu Brno, mi skončila smlouva. A nabídka ze Skalice byla asi nejlepší ze všech, měl jsem i jiné ze zahraničí. Navíc mladý chodí do školy v Brně, takže to mám dojezdově v pohodě. Cestujeme každý den s Tomášem Smejkalem, taky hrál se mnou v Brně. Skalice je hned na hranicích, tak 50 minut cesty.
Jaký je tam zájem o fotbal?
Máme zrekonstruovaný stadion, ale takový rodinný, s kapacitou tři tisíce míst, vevnitř všechno nové. Hezké. Na nás moc lidí nechodí. Já pocházím z Roudnice nad Labem a Skalica je podobně velká, jsou tam Slováci i Češi. Ale když přijedeme do Trnavy, na Slovan nebo do Dunajské Stredy, jsou tam krásné nové stadiony a je radost tam hrát. Zrovna v Trnavě jsem nastoupil, atmosféra byla krásná, ale prohráli jsme 0:2.
Co slovenská liga?
Překvapila mě, je hodně technická a kombinační. Jak jsem hrál naši druhou ligu, tak ta je víc soubojová. Každý se vám nalepí na zadek a člověk se s ním i otočí. Na Slovensku je hodně cizinců, což soutěži pomáhá. A já si radši zahraju fotbal, než abych se srážel. Jen čekám na první gól, už se ho nemůžu dočkat, protože útočník góly potřebuje. Snad padne co nejdřív.
Roman Potočný 34 let, fotbalový útočník prvoligové slovenské Skalice, kam se přesunul v létě z druholigového Artisu Brno. Předtím hrál i za brněnskou Zbrojovku. V české lize vystřídal Bohemians, Teplice, Liberec, Ostravu, Zlín, Plzeň a České Budějovice. |
Cítíte důvěru trenéra? Na podzim jste ho měnili.
Do Skalice mě přivedl David Oulehla, který byl v Baníku Ostrava nebo v Jihlavě. Mrzelo mě, že ho vyhodili, protože on je super trenér. Za všechno mu děkuju! I pod novým koučem Romanem Hudcem jsem hrál po uzdravení v základu, snad na to navážu na jaře. V posledním zápase podzimu jsme spadli na poslední místo, bylo nás hodně zraněných. Máme dobrý tým na to, abychom se udrželi.
Držíte palce i klubům z Brna, aby postoupily? Kdo to zvládne už letos?
Já hrál za oba, můžu srovnávat. A můj mladý nastupuje za Zbrojovku. Měl jsem to s fanděním 50 na 50, ale byl jsem déle ve Zbrojovce, tak jí přeju víc, aby se dostala do první ligy. Nevím, jestli má lepší kádr než Artis, ale zdá se mi sehranější než kluci z Líšně. Díky tomu hraje i hezčí fotbal.
Spokojenější jste tedy byl ve Zbrojovce?
Určitě, dal jsem tam hodně gólů. Asi patnáct. Dál jsme se nedohodli, už mám nějaký věk a oni hledali perspektivu. S panem Jiránkem (sportovním ředitelem) jsme se domluvili, že půjdu pryč. Pak jsem byl u proměny Líšně, nejdřív tam šel Luďa Pernica, já hned po něm. Věřím, že postoupí taky do ligy. Jestli ne teď, tak v příští sezoně – i když myslím, že letos. Má to tam kvalitu, viz můj kamarád Pospa (Martin Pospíšil) nebo Jean-David Beauguel.
Dal polovýpověď a letěl. Zavřel jsem kritikům pusu, říká prodavač Potočný |
Umíte si představit, jak by brněnské derby vypadalo v první lize?
Bude úžasné! Brno je velké město. Praha má čtyři ligové kluby, proč by Brno nemohlo mít dva? Přeju jim to!
Usadíte se v Brně natrvalo?
Ne, my se vrátíme na sever Čech. Já jsem z Roudnice, manželka z Teplic. Když je volno, jsme doma celou dobu.
Jaká vlastně byla vaše ligová kariéra v Česku? Až ve 23 letech jste prorazil, předtím jste pracoval i jako prodavač.
Jsem rád, že mám skoro 240 startů. Jsem spokojený, že jsem se vykopal. Dal jsem 39 gólů, to je taky docela hodně. Ony se počítají i ze slovenské ligy, tak to chci rychle zaokrouhlit. Do Klubu střelců to ale asi už nebude. (smích)
