Weser-Stadion a pak také největší městský park. To jsou místa v severoněmeckých Brémách, kam vyráží český fotbalový reprezentant a odchovanec vysočinského fotbalu Theodor Gebre Selassie v současné době nejčastěji z domu.
Ten stadion je jasný, tréninky má místní bundesligový klub Werder zpravidla rozvržené na pět dní v týdnu. A co ten park? Ten si oblíbil jako místo na hraní a běhání fotbalistův syn Noe, jemuž je nyní rok a čtvrt. „Jestli z něj bude také fotbalista? Možná ano, energii na to má,“ odpovídá osmadvacetiletý obránce Werderu.
Na rozhovor v jedné z kaváren v centru Brém dorazil Theodor se svou ženou Leonou i s Noemem, který poletoval čile okolo. A řeč byla nejen o fotbale.
Tým Werderu Brémy získal pro letošní sezonu velkou staronovou posilu – Claudia Pizarra, který tu už dlouhá léta hrál a pak se jako kanonýr prosazoval i v mnichovském Bayernu. Jak vy Pizarra hodnotíte, je tento Peruánec opravdu velká posila?
Je a ukázal to hned ve svém prvním zápase v Hoffenheimu. Přišel na hřiště na posledních dvanáct minut s nastavením a přihrál na rozhodující gól. A už jen to jméno budí v soupeřích určitý respekt – vzhledem k tomu, co všechno zde dokázal.
S takovou posilou se zvedají šance i na vyšší příčky v bundesligové tabulce. Jaké cíle si dává váš klub pro tento ročník nejvyšší německé soutěže?
Ve Werderu, tradičním bundesligovém klubu, jsou ambice vždycky vysoké, ale na druhou stranu všichni jsou při zemi – po pár ne úplně „plodných“ letech. Také nejsme klubem, který by měl nějaké extra velké finanční možnosti. Proto, kdyby se podařilo dostat do evropské ligy, tak by se to bralo jako úspěch. Minulý rok nám to uteklo o jednu příčku. Uvidíme... Bundesliga je velmi vyrovnaná soutěž.
A také velmi náročná... Máte v ní i vy konkrétně nějaké osobní cíle? Třeba kolik gólů byste chtěl v sezoně dát nebo jakou známku byste chtěl v hodnocení sportovních novinářů v průměru mít?
Tak známku, to ne. (směje se) Mým osobním cílem je zůstat zdravý a odehrát co nejvíc zápasů.
A co ty góly?
Bylo by dobré, kdybych dal o jednu branku víc než minulou sezonu. Vždycky jsem to tak zatím měl. V první sezoně jsem dal jeden gól, pak dva, tři. Ale dát čtyři branky za sezonu, to není z mé pozice na hřišti vůbec snadné.
Máte nějaký vyloženě neoblíbený bundesligový klub?
Těžko se brání proti týmům, jako je Bayern nebo Dortmund. Zvlášť když jsou v takové formě jako před dvěma lety. Ale zase jsou to zápasy, kdy člověk v podstatě může jenom získat! Může ukázat, že má na to, rovnat se s fotbalisty hrajícími za nejlepší kluby na světě.
A jaký zápas tady v Brémách označujete za derby?
Největší derby se tu hraje proti Hamburku.
Co říkáte na fanoušky Werderu?
Vždycky hráč říká, že v tom klubu, ve kterém hraje, jsou fanoušci úžasní, ale tady v Bremách to platí dvojnásob. Klub měl roky, které nebyly úplně ideální. Minulá sezona skončila celkem v pořádku, ale ty tři předtím se hrálo o záchranu, naši příznivci ovšem nikdy neprojevili nějak extrémně negativní emoce. Víceméně vždy stáli za týmem.
A stadion je pořád vyprodaný. Na zápasy chodí 42 100 lidí...
Jo, plný stadion, to je normální.
Jací jsou vaši spoluhráči ve zdejším A-týmu?
Kabina je úplně v pohodě. Není to pochopitelně stejné jako česká kabina, ale i tak bych řekl, že jsme tady takový spíš rodinnější klub. Hráči dělají to svoje a po tréninku se rozjedou domů. V Česku zase nebývá zvykem, že by se v klubu chodilo společně na večeře, což tady je docela časté, že se jde s partnerkami. V kabině jsem neměl sebemenší problém. Pochopitelně na začátku, když jsem do Německa přišel, tak se člověk trápí s řečí.
Jaké to tehdy bylo?
Uměl jsem anglicky, ale tehdy tady byl trenér, který si zakládal na tom, aby hráči mluvili německy. Potom, co člověk překročí jazykovou bariéru, tak ale není žádný problém.
V místním deníku Weser Kurier po zápase s Hoffenheimem uvedli, že jste na první gól přihrál svému kamarádovi z týmu Zlatku Junuzovičovi. Tak třeba on patří k hráčům, s kterými se nejvíc přátelíte?
Jo jo, on je můj velký kamarád, ne-li nejlepší. Do Brém přišel půl roku předem mnou.
Je Werder Brémy jako klub v něčem speciální? Třeba i když porovnáváte s českými prvoligovými týmy...
Čím déle tady jsem, tak si uvědomuju, že Werder je tradiční klub a jak na to hodně fanoušků nahlíží. A to nejen v Brémách, ale po celém Německu. Jsou tu kluby, které vznikly na základě finančních prostředků a mají svou fanouškovskou bázi, ale je to něco jiného, než když klub vznikl cestou jako Werder. Že se na tom podílely tisíce lidí, aby se založil a aby se udělala taková tradice. Čím dál víc si vážím, že tady mohu hrát. A co se týká srovnání třeba s Libercem, tak možnosti, zázemí klubů i tréninková hřiště, to je prostě jiné.
Jak jste se zabydleli v Brémách s rodinou?
Jsme tady naprosto spokojení. A byl to také jeden z důvodů, že jsem ve Werderu v únoru prodloužil smlouvu o další dva roky – do června 2018. Když se člověk cítí někde dobře, není důvod nic měnit. Byl jsem rád, že klub o mě stál.
Máte v Brémách třeba i kontakty na nějaké Čechy, co zde žijí?
Občas ve městě potkáme jeden pár, ale čirou náhodou. Paní je Češka a pán je Němec, ale naučil se trošku česky. Ale v podstatě ani nemáme českou televizi (a nechceme – doplňuje manželka Leona). Myslíme si, že je dobré sledovat německou s ohledem na znalost jazyka.
Jak často se dostanete do Česka?
Na Vysočinu opravdu jenom na Vánoce nebo po sezoně v červnu. Do Česka se dostanu, když je „repre“. Jinak se to bohužel nevyplatí, když máme v týdnu dva dny volna. A máme malého syna, tak už to také není tak, že se člověk může sebrat a jet tam. Je to 600 kilometrů jen do Liberce.
Mluvil jste o reprezentaci. Té se podařil velký úspěch – postup na mistrovství Evropy 2016 ve Francii. Tak teď je asi vaším cílem i to, probojovat se do kádru pro tento šampionát? Byť je vaše místo v týmu asi dost pravděpodobné...
Uvidíme. Pochopitelně by bylo fajn zahrát si na evropském šampionátu, ale do příštího léta se ještě může tolik věcí stát, že by bylo blbé to nějak zakřiknout.
Sledoval některé vaše zápasy v bundeslize přímo na stadionu i reprezentační kouč Vrba?
Byl v poslední době na našem zápase v Berlíně s Hertou, za kterou hraje Vláďa Darida. Tady v Brémách ne, ty jsou asi dost daleko.
Jak trávíte v Brémách volný čas?
Chodíme rádi ven. Bydlíme přes ulici od největšího parku v Brémách, takže tam jsme stále, když je relativně přijatelné počasí. A občas zajdeme do města na kávu, jinak zas tolik toho volného času není. Všechno se odvíjí i od toho, jak dopadají naše zápasy. Když se prohraje, tak není moc nálada chodit se někam ukazovat.
A co třeba zoo u moře v nedalekém Bremerhavenu, vyplatí se tam jet?
Tam jsme byli, mají tam lední medvědy a tučňáky. Je hezká, ale docela malá. (Když nejdete s dítětem, projdete ji tak za půl hodiny – doplňuje Theodorova žena).
