Obratem ale dodal: „Jen když celý stadion spustil naráz, poprvé jsem si říkal: ‚Ty vole, tak to je slušný‘.“
Na moderním překrásném stánku, který nahradil ikonickou White Hart Lane, se uvedl skvostně. Šesti zákroky vychytal vítězství v úvodním utkání semifinále Ligového poháru. V první půli měl přímo za sebou nejhlasitější fanoušky, kteří postávají na strmé tribuně bez pater.
„Mám štěstí, že jsem ve Slavii odehrál velké zápasy v lize i v Evropě a na tohle jsem zvyklý. Ta atmosféra je srovnatelná, i když tohle bych asi řadil zatím nejvýš. Vezměte si ty okolnosti: Tottenham s Liverpoolem, výhra doma, šedesát tisíc lidí. Jsem z toho nadšený, bylo to skvělé,“ líčil Kinský v nahrávce pro agenturu Sport Invest.
Nadšení fandů i dojemná tečka. Kinský po debutu zářil: Jsem snílek, ale tohle?! |
Navíc vaše čisté konto. Šlo vůbec prožít lepší premiéru?
Tohle je jeden z těch momentů, které člověk prostě nevymyslí. Všechno se seběhlo hrozně rychle, na druhou stranu o tomhle jsem vždycky snil. Že přestoupím do takového klubu a budu hrát takové zápasy. Jsem za to vděčný a vážím si toho. Na druhou stranu vím, že jsem si za tím šel, že jsem každý den trénoval, věnoval tomu všechen svůj čas. A na to konto jsem si spoustu věcí odřekl.
A vyplatilo se.
Teď se mi všechno vrátilo a věřím, že v takových momentech mi to jde naproti. Jsem vděčný, ale zároveň vím, že si za tím jdu sám. Je to o přístupu. Jasně, někdy to nevyjde, ale v hlavě mám vždy to, že do toho jdu naplno a snažím se udělat všechno pro to, aby to nakonec dopadlo.
Brankář Antonín Kinský se baví s Archiem Grayem, spoluhráčem z Tottenhamu, v semifinále Ligového poháru.
V průběhu času se Liverpool čím dál víc tlačil dopředu. Jak vám bylo?
V zápase jsem se cítil dobře. Během tří týdnů, kdy jsem nehrál, jsem byl každý den v posilovně a připravoval jsem se fyzicky, pak už šlo jen o to dostat do sebe brankářské návyky. A díky skvělému zázemí v tréninkovém centru a přístupu trenérů, kteří mi pomohli naskočit, se to podařilo. Už jsem zmiňoval trenéra gólmanů, ten se mnou první den hodně mluvil a všechno mi pečlivě vysvětlil. Díky přístupu všech v klubu, jak hráčů a trenérů, to bylo snadnější.
Takže jste nervozitu před premiérou necítil? V brance jste vypadal velmi klidně.
Tím, že poslední zápas jsem chytal tři týdny zpátky, tak ty pocity nervózního očekávání byly. Ale jen do té doby, než jsem šel na rozcvičku. Od té doby jsem v klasickém módu koncentrace jenom na sebe, nevnímám okolí. To je klíč k tomu, aby člověk mohl podat dobrý výkon. Že je zkrátka jedno, jestli je okolo šedesát tisíc lidí, nebo nikdo. Soustředím se jen na sebe a jednotlivé situace.
Kinského snový debut: výhra a čisté konto. Působí jako veterán, žasli v Anglii |
Kdy jste se dozvěděl, že proti Liverpoolu půjdete do brány?
Tím, že jsem tu jen tři dny, tak jsem to dlouho dopředu nevěděl, ale z předzápasového tréninku jsem to cítil. I z toho, jak se mnou trenéři mluvili, hlavně trenér gólmanů před zápasem. Cítil jsem, že šance jít do brány je, přestože jsem chytal poslední zápas patnáctého prosince. Od té doby jsem měl kondiční přípravu, díky čemuž se klasicky cítím skvěle a pomohlo mi to v tom, že jsem najel na brankářský režim a cítil jsem takovou rychlost a sílu, kterou brankář potřebuje. Rychle jsem se do toho zase dostal.
A zvládl to snově. Jaké byly první reakce v kabině a uvnitř klubu?
Všichni lidi nadšení, mám z toho velkou radost, protože jsem přišel teprve tři dny zpátky. Ten klub je fakt obrovský, pracuje tu strašně moc lidí, ale všichni jsou milí a nápomocní. Bez toho by se to zvládnout nedalo, za tři dny se nedá nějak zvlášť usadit, ale kluci mi fakt hodně pomohli. Když jdete do zápasu, musíte všechno vypustit. Někdy to jde lépe, někdy hůř.
Šlo to?
Teď moc dobře ne, protože všechno děláte kvůli zápasům, a vy to tak všem chcete i vrátit. A ne jen skrze to, že jim za každou věc budete jen děkovat. I proto jsem moc rád, že se to povedlo.
Sítě oběhlo vaše emotivní pozápasové objetí se sestrou. Stačili jste si něco říct?
Pár slov, ale bylo to v emocích. Já jsem viděl na rozcvičce, že tam jsou. Ne pokaždé to jde, za nimi zajít. Teď tomu pomohl i ten výsledek, takže jsem byl moc rád, že jsem je tam viděl a že ségra byla takhle dole a že byla první, s kým jsem to mohl sdílet. Ona tady je pro mě, stejně jako rodiče samozřejmě, ale je tady pro mě celou dobu. Když mi to šlo i nešlo, někdy to bylo horší, ale ona tam prostě vždycky byla. Jsem jí za to vděčný a vážím si toho, že tady s rodinou byla. Děkuju jí i rodině.
