Také sobotní duel Antonína Kinského a Lukáše Horníčka v utkání anglické Premier League byl z českého pohledu vyloženě nevšední událostí. Přitom jde vlastně jen o pokračování úspěšné a zavedené brankářské tradice.
Vzpomínáte?
Premier League se ještě ani nejmenovala Premier League, když proti sobě v Anglii stáli dva našinci v rukavicích poprvé. Rok 1991, deštivý duben a duel West Hamu s Newcastlem. Na hřišti skoro samí Angličané, mezi nimi Skot, Ir, Dán. A v bráně Luděk Mikloško s Pavlem Srničkem, dva chasníci z Východu.
Duel českých brankářů ovládl Horníček, Kinský zůstal bez zákroku. Liverpool ztratil |
Anomálie všech anomálií, neboť cizince byste v té době na soupiskách tamních klubů stěží našli lupou. Další brankář Jan Stejskal, jenž už tehdy působil v Queens Park Rangers a s Mikloškem i Srničkem se jako soupeř na Ostrovech také potkal, o rok později vyprávěl: „Angličané jsou hodně konzervativní a na zahraniční hráče, zvlášť z východní Evropy, se dívají s despektem.“
V sobotu naopak s respektem sledovali, jak si čeští brankáři povedou v duelu Tottenhamu s Newcastlem. Šťastnější byl o osm měsíců starší Horníček, který vychytal své první čisté konto v Anglii a po vítězství 2:0 do kamer televize Canal+ Sport nadšeně hlásil: „Zní to surreálně!“
Kinský a Horníček, třiadvacet a čtyřiadvacet let.
Dva nesmírně talentovaní blonďáci.
Dva bývalí kolegové z reprezentační jedenadvacítky.
Dva různé fotbalové příběhy.
Brankář Antonín Kinský a obránce Jan Paul van Hecke z Tottenhamu po inkasovaném gólu
„Fanoušci mě asi budou nenávidět, ale já bych byl nejšťastnější za remízu nula nula,“ vykládal dopředu Martin Shejbal, někdejší trenér brankářů, kterému ti dva kdysi prošli pod rukama v Pardubicích. „Každý je jiný a každý kráčí trochu jinou a svou cestou. Tonda na první pohled působí mnohem sebevědoměji, Lukáš jde spíš potichu. Vždyť občas slýchal, že je až příliš hodný a že to s takovou povahou nikam nedotáhne.“
Ale to bylo tenkrát. Dnes Horníček rozhodně nevypadá jako někdo, kdo by se na hřišti chtěl nechat zadupat. Už jen kvůli svým 198 centimetrům.
Jak se rodil megapřestup. Bývalý kouč o Horníčkovi: Newcastle? Volali mu na ryby |
Už po premiéře s Liverpoolem (2:2) ho experti chválili za sebevědomý projev bez kazů. Působil, jako by Premier League chytal roky: žádný uťáplý výkon ani ostych. Vyzařovala z něj sebedůvěra i klid, jejž si přenesl i do druhého utkání.
V prvním poločase, kdy byl Tottenham aktivnější, musel za bezbrankového stavu vytáhnout čtyři těžké zákroky: blýskl se hlavně proti obstřelu Tela a nebezpečné hlavičce Van Heckeho, po které se i nový kouč Matthias Jaissle rychle zvedl z křesílka a českému brankáři uznale zatleskal nad hlavou.
A Kinský? Smůla se na něj zkraje nového ročníku lepí.
V růžovém dresu neměl před přestávkou vlastně žádnou brankářskou práci. Jenže po půli inkasoval z obou střel, které na něj letěly: při Elangově pohotové otočce se míč odrazil od tyče za čáru a proti akrobatickému zakončení Wissy z bezprostřední blízkosti také nestačil reagovat. V obou případech jen zoufale rozhodil rukama.
Lukáš Horníček patřil mezi nejlepší hráče na hřišti! 🔝👏
— CANAL+ Sport CZ/SK (@CANALSportCZ) August 29, 2026
TOTNEW - 0:2 pic.twitter.com/BqL76OWFXM
Dál totiž platí to, co na jaře: chytat za defenzivou současného Tottenhamu je pro každého brankáře za trest. Ostatně skóre 0:5 z prvních dvou zápasů je všeříkající a poslední slova italského kouče Roberta De Zerbiho zrovna jakbysmet: „Nejtěžší je změnit mentalitu týmu. To je něco, co si na trhu nekoupíte.“
Zato Newcastle? Do sezony navzdory výraznému letnímu průvanu v kádru vstoupil skvěle. A rychle si zvyká i Horníček, nová jednička za tři čtvrtě miliardy: „Od prvního dne, co jsem přišel, mi spoluhráči i všichni trenéři a realizák hodně pomohli, abych si v klubu připadal jako doma. Cítím se komfortně a snažím se plnit, co se po mně chce.“
Což se očividně daří.
Nadržený na šanci. Škoda té penalty! Horníček úvod v Premier League ustál |
I při centrech a standardních situacích, z nichž měl před přestupem z mnohem méně fyzičtější portugalské ligy vítr, Horníček v sobotním duelu působil jistě. I díky tomu ovládl český brankářský minisouboj podobně jako před osmnácti lety Petr Čech proti Radku Černému. I oni se v lednu 2008 v tunelu před výkopem zápasu Chelsea – Tottenham srdečně pozdravili, než se každý vydal na opačnou stranu hřiště.
V MF DNES tehdy zářil titulek Čech – Černý 2:0.
V sobotu mezi českými gólmany platilo opačné skóre: Kinský – Horníček 0:2. Nicméně brankářská tradice žije dál.
