"Jenže my jsme v postranním křídle a ty dresy a fotky na zdech jídelny jsem ještě neviděl," usmál se brankář Chelsea. Teď už skutečný Pán Anglie. Aspoň té fotbalové.
Chelsea je konečně mistrem. Máte splněno?
Úlevu přinesla už výhra v Ligovém poháru. Kdybychom nezískali nic, byli bychom zklamaní, teď už máme poháry dva.
Co znamená první titul v kariéře pro vás osobně?
Loni byla Chelsea v lize druhá a vypadla v semifinále Ligy mistrů. Pak vyměnila gólmana, mnozí se divili. Teď snad neřeknou, že udělala chybu...
V čem jste byli lepší než Arsenal a další mocné kluby?
Byli jsme mužstvem, kolektivem. Složeným z výborných hráčů, kteří jinde táhli celé týmy, tady však najednou hráli třeba jen dvacet procent času. Ale trenér všem ukázal, že je potřebuje, udržel je ve hře a dostal z nich to nejlepší.
Tahouny byli - kromě vás v brance - především Angličané Terry a Lampard. Rozhodlo v anglickém prostředí také právě tohle?
Možná. Podívejte, co se tu sešlo nejrůznějších národností. Pořád ale v týmu zůstalo okolo deseti Angličanů. Znají poměry, zvládli je a nám cizincům umožnili přinést něco navíc.
Jak vás trenér Mourinho, který vypadá pyšně a nepřístupně, chválí?
Vždycky přede všemi hodnotí celé mužstvo, nikdy nejmenuje. Když chce něco víc rozebrat, přijde na pokoj nebo se zastaví při tréninku. Každý ví, že je boss. Ale každý taky ví, že za ním může kdykoliv přijít a že mu pomůže.
Jaké ocenění těší nejvíc vás? Titul, uznání kouče, individuální statistiky - anglický rekord v "neprůstřelných" minutách, nebo 33 uchráněných nul v sezoně?
Mám radost, když vidím na lidech okolo sebe, že jsou se mnou spokojení. Znají mě nejlíp a mohou to nejlíp posoudit. Někdy to vypadá dobře navenek, ale obránci by vás nejradši nakopali do zadku.
Myslím i od lidí mimo fotbal, co si drží odstup a hodnotí vás i jinak.
Beru tátu. Zavolali jsme si v sobotu a on mě pochválil. To nedělá jen tak.
A co majitel Abramovič? V kabině slavil jako jeden z vás...
Chodí na každý zápas, občas i na trénink. Když se někdo zraní, hned se zajímá, co mu je. Miluje fotbal, ta hra ho pohltila.
Ale zdroje jeho obrovských příjmů, které do fotbalu investuje, nejsou tak zcela průzračné. Nebojíte se, že za chvíli může přijít krutý konec "Chelsea-euforie"?
Co se může stát, nikdo neví. Přijde zranění, a co? Pokud budeme na hřišti takhle pokračovat, nemusíme se ničeho obávat. Protože pak se vždycky najdou lidi, kteří rádi spojí své jméno a peníze s Chelsea.
Rok v Anglii vás katapultoval mezi absolutní hvězdy. V čem jste se tolik zlepšil?
Ve zvládání stresu. Poznal jsem, že je stejný, ať hrajete o titul se Spartou, o záchranu v Rennes, nebo o Ligu mistrů v Chelsea. Nikdy nesmíte udělat krok vedle.
A po brankářské stránce?
Umím lépe odhadovat skrumáže před brankou. Jestli tam raději nechodit a hledat si vhodné místo pro odražený míč. Nebo jestli je balon tak blízko, že po něm musím vyrazit a aspoň pokácet co nejvíc chlapů.
Ve dvaadvaceti jste skoro na vrcholu. Kde vidíte další motivaci?
Už jsem tady zaslechl: První sezona bývá výborná, ale co ta další? Každá je jiná, kvality musím dokazovat znovu. Ale mám na to a jsem rád, že jsem ve skvělým mužstvu, které může vydržet pohromadě možná pět let a dotáhnout to hodně daleko.
Dostal jste se taky ekonomicky do jiné společnosti. Co si koupíte za odměnu?
Za rok jsem měl jen šest dnů volna, určitě se s manželkou někam vypravíme. Ale investovali jsme do domu, tady v Anglii, to spolklo hodně. Chceme bydlet a zařizovat se po svém.
Vstupujete mezi celebrity showbyznysu. Zvládáte to?
V Anglii to není tak hrozné. Lidi mě poznají, ale v restauraci mě nechají dojíst, než poprosí o podpis.
Myslím i pohyb ve vyšší společnosti. Chelsea byla vždy klubem bohaté smetánky, umělců...
Nikam nechodíme, není čas. Vím jenom, že naši hymnu nahrál Bryan Adams a loni hodně chodil na zápasy Robbie Williams.
Po sezoně vás čeká ještě jeden zásadní úkol - maturita na plzeňském sportovním gymnáziu. Nebude už pro vás zbytečná?
Jsou věci, co se udělat musí, a já ji udělat chci. Z domova posílám seminární práce, v létě mám ústní zkoušky a v září maturitu. Angličtinu, němčinu, češtinu a základy společenských věd. Odkládal jsem ji ne kvůli fyzické, ale spíš psychické únavě. Bylo toho fakt hodně. Dva dny před zápasem se neučím, bere mi to energii a koncentraci. A učení, to je přece hlavně o koncentraci.
