Má za sebou přestup snů.
„Je mi jedenadvacet let, jsem nadšený a vděčný za šanci, kterou jsem dostal,“ řekl v rozhovoru, který zprostředkovala jeho agentura Sport Invest. „Děkuju všem, kdo mi pomohli k tomu, aby se takový transfer uskutečnil. Věci mi šly naproti, ale zároveň vím, co všechno jsem udělal já sám a že je to zasloužené.“
Jste připravený ve středu hned chytat?
Ještě jsem si ani nevybalil tašku, ale nejbližší zápas mám v hlavě. Odtrénuju to, o čem vím, že mi pomůže. Chci být nachystaný. Po konci podzimu ve Slavii jsem žádnou pauzu neměl, tři týdny v kuse jsem makal individuálně, cítím se skvěle a věřím, že z brankářského pocitu jsem nic neztratil. Naopak. Jsem přesvědčený, že navážu tam, kde jsem skončil.
KVÍZ: Čeští brankáři v Anglii, rekordy i pozapomenutá jména. Jak je znáte? |
Máte respekt?
Jdu do toho s pokorou, ale přehnaný respekt není dobrý. Nikdy jsem ho neměl, je pro mě důležité zůstat svůj, stále sebevědomý. Klub ví, proč si mě vybral. Budu se soustředit sám na sebe, věřím, že to je ta správná cesta.
Tottenham v Anglii patří mezi tradiční značky. Jak ho vnímáte?
Když jsem se o jejich zájmu dozvěděl, úplně ve mně hrklo. Tottenham vnímám jak top evropský klub, v minulosti jsem hltal jejich zápasy v Lize mistrů a navíc se mi vždycky líbil styl brankáře Huga Llorise, který tady dlouho chytal. Je to pro mě obrovská čest, vážím si toho a jsem pyšný.
Sledovali vás dlouho, ale samotný přestup byl otázkou jen několika dnů. Jak jste je prožíval?
Musím říct, že pořád stejně. Každé ráno jsem jel trénovat do gymu za Lukášem Stránským, pak jsem se přesunul do sídla Sport Investu, kde jsem trávil další tři nebo čtyři hodiny. Bylo to dlouhé, ale nemůžu si tuhle spolupráci vynachválit. A klaplo to.
Český fotbalový brankář Antonín Kinský podepsal smlouvu s anglickým Tottenhamem. Na snímku pózuje se svým manažerem Viktorem Kolářem ze společnosti Sport Invest.
Měl jste jasno hned?
Odjakživa každý svůj krok ve fotbale konzultuju s tátou. Jo, je mi dvacet jedna let, mám na všechno svůj a poměrně silný názor, ale taky vím, že táta toho ve fotbale prošel mnohem víc než já.
Patřil do reprezentace, dlouhé roky působil v Rusku.
A já mu věřím. Celý život jsem se řídil tím, co mi říkal, a vždycky to fungovalo. Díky tomu, že jsem ho poslouchal, jsem se dostal až sem. Bez něj bych takovou šanci nikdy neměl.
Takže jste neváhal?
Bral jsem to jako obrovskou šanci od začátku, vzalo mě to, ale čekal jsem, jestli mi dá táta zelenou. Po sezení s panem majitelem Danielem Levym byl i on přesvědčený, že dělám správný krok. Nebylo o čem.
Přitom jste teprve před rokem a půl končil hostování ve Vyškově. Pak sezona v Pardubicích, Slavia a teď Londýn. Stíhá si to člověk vůbec uvědomit?
Je to hrozně rychlé, ale zároveň nádherné. Taky ale musím říct, že jsem vždycky věřil, že se mi něco podobného jednou povede. Jsem přesvědčený, že když si dá člověk něco do hlavy, věnuje se tomu naplno, splní se to. Takže: vážím si toho, co se teď děje, ale překvapený nejsem.
Co na to vaše rodina?
Jsem vděčný za to, jaký máme vztah. S mamkou, se ségrou a samozřejmě s tátou, kterému ve fotbalových věcech skutečně extrémně důvěřuju. Kolikrát jsem měl jiný názor než on, ale věděl jsem, že když ho budu poslouchat, dovede mě to přesně tam, kam chci. Moc mu za to děkuju.
Stihl jste se rozloučit ve Slavii?
Bohužel ne. V pátek okolo osmé hodiny večer jsem se dozvěděl, že je hotovo. Ani jsem doma neměl brankářské rukavice, protože jsem počítal s tím, že v neděli začnu přípravu na Slavii a do odletu na soustředění mi dorazí. Musel jsem pro ně na půl cesty do Plzně, kam mi lidé z firmy, která mě podporuje, přivezli asi pět nových párů. Do postele jsem se dostal asi v jednu ráno, spal jsem tři hodiny a brzy ráno odlétal do Londýna. Bylo to hrozně rychlé.
Ale krásné vzpomínky nejspíš zůstanou.
Jednoznačně. Vždyť jsem za půl roku v Edenu zažil víc než za celou kariéru. Obrovské emoce, zážitky, hrozně jsem si všechno užíval a věřil, že to bude trvat déle. Chtěl jsem úspěch, titul, ale přišla nabídka, která se nedala odmítnout. Tím spíš, že jsem byl odjakživa nastavený tak, že se chci s fotbalem dostat do zahraničí. Tohle je splnění dětského snu.
Co vás čeká teď?
V neděli dopoledne jsem měl první trénink s koučem gólmanů, protože tým dostal po sobotním zápase s Newcastlem volno. Chci se co nejrychleji adaptovat, abych byl ready nastoupit. To je teď můj cíl.
Mimochodem, vás příběh připomíná cestu Petra Čecha, který do Londýna dorazil také v mladém věku a pak se stal legendou. Připouštíte si to?
Petr Čech je Petr Čech a žádný další už nebude. Byl výjimečný, má v Anglii obrovské jméno, velký respekt a tím, co dokázal, je pro mě vzorem. Já mám ale svou vlastní cestu, i když doufám, že svou šanci chytím stejně, jako se to povedlo jemu.
