Běhejte, posilujte, vylepšujte si fyzičku i mimo trávník. Ideálně ve vysoké intenzitě. A neflákat strečink!
Jezte pravidelně šestkrát denně. Celozrnné pečivo, ovoce, zeleninu, ryby. Sladké vynechte.
Choďte brzy spát, brzy vstávejte, dopřávejte tělu dostatečný odpočinek.
Pijte hodně vody.
A žádný alkohol!
Když tahle pravidla dokážete dlouhá léta dodržovat, máte – byť malou – šanci, že se někdy přiblížíte jejich autorovi.
Tím je Cristiano Ronaldo, od pondělí držitel ceny pro hráče roku 2017 podle FIFA. Do muzea svých individuálních trofejí, které nechal vybudovat na rodném ostrově Madeira, přidal 157. kousek.
Počet ocenění, která už si vysloužil, je úctyhodný. Ale možná ještě víc je třeba ocenit, že jich s věkem neubývá. Naopak!
Ve dvaatřiceti získal cenu FIFA podruhé v řadě a zatím je i největším favoritem na zisk Zlatého míče, který by si odnesl potřetí v posledních čtyřech letech. Aby třicátník tak vytrvale vládl fotbalovému světu? Unikát!
Cristiano RonaldoČísla a zajímavosti
|
Co za tím vězí? Vše by se dalo smáznout odpovědí, že Ronaldo dostal do vínku obří talent a zřejmě i výborné geny, díky kterým dokáže bojovat s časem úspěšněji než jiní.
Ale to by zdaleka nebyla celá pravda. Ronaldovi nejvíc pomáhá přísný dril, na který si zvykl a díky kterému si vybudoval silné tělo. Nenajdete gram zbytečného tuku, jen samé svaly.
Přitom když v roce 2003 jako teenager posílil Manchester United, nechlubil se postavou vysekanou z kamene. Nebyl vychrtlý, žebra mu nečouhala, ale ani ho nezdobily vyrýsované svaly.
To až léta dřiny v posilovně mu pomohla nejen získat tělo, které obdivují miliony fanynek, ale hlavně z něj vytvořit odolný štít, který ustojí i extrémní nápor a s léty neztrácí pevnost a odolnost.
„V posilovně i na hřišti je nejdůležitější mít před sebou cíl,“ tvrdí Ronaldo. „To vás žene dopředu!“
Může vám připadat jako vystylovaný frajírek, který na hřiště chodí ukájet obří ego, ale věřte, že málokterý fotbalista má tak silnou vůli. Chce být dokonalý ve všech směrech – a s míčem u nohy především. Téhle posedlosti vděčí za to, že se pořád drží ve špičce oboru.
Cristiano Ronaldo hrdě třímá trofej pro hráče roku podle ankety FIFA „The Best“.
„Cristiano může klidně hrát fotbal do čtyřiceti. Záleží jen na tom, jak moc po něm soupeři půjdou. Jedině vážné zranění by mu v tom mohlo zabránit,“ přesvědčuje Mick Clegg, kondiční trenér, který Ronaldovi pomáhal nabírat svaly během angažmá v United.
Od člověka, který jeho schopnosti tak dobře zná, musíte ta slova brát vážně. Když bude mít štěstí a bude se dál pevně držet svých zásad a rituálů, může se Ronaldo ještě pár let udržet vysoko.
Ale jak vysoko přesně? Asi těžko bude ještě ve čtyřiceti usilovat o Zlatý míč – spíš se zdá, že je už teď na hraně, protože mu na začátku února bude třiatřicet.
To už rozhodně není věk, ve kterém by papírově měl být fotbalista na vrcholu. Výzkumné studie se sice jednoznačně neshodují, ale podle většiny z nich podávají hráči nejlepší výkony mezi sedmadvacátým a devětadvacátým rokem.
Platí tedy, že po třicítce fotbalista na mladší konkurenty už ztrácí? Ano, ale ne bez výjimky. I mezi vítězi Zlatého míče najdete pár třicátníků.
Di Stéfano, Beckenbauer, Jašin, Platini, Cannavaro... A koneckonců i oba Češi: Josef Masopust a Pavel Nedvěd. Anglický nezmar Stanley Matthews se dokonce z ocenění radoval v jedenačtyřiceti!
Jenže to už je šíleně dávno – v roce 1956. Fotbal se za tu dobu ve všem změnil, proto se starší hráči radovali v posledních letech jen výjimečně: Nedvěd měl i štěstí, že v roce 2003 nikdo z ofenzivních hráčů úplně nezářil, stopera Cannavara zase k diskutabilnímu triumfu vystřelilo zlato z mistrovství světa.
Doba Messiho a Ronalda znovu mění pohled na věc. Jsou tak výjimeční, že když je na hřišti sledujete, nepozorujete, že by s třetím křížkem na krku chřadli. O jejich ocenění doteď nebylo pochyb.
Ale co dál? Po letech, kdy se nepochybovalo, už jim teď funí na záda mladí: Neymar, Mbappé, Dybala...
A i když se to na první pohled nezdá, i Ronaldo stárne. V obličeji téměř nenajdete vrásku, ve vlasech žádné šediny, ale jako hráč se mění: pomalu ztrácí výbušnost, místo kliček už soupeře drtí silou. A během podzimu dal zatím v pěti zápasech španělské ligy jediný gól!
On ani Messi nemohou být jedničkami navždy, ale zatím statečně odolávají času.
Déle, než je zvykem.
Ronaldo vs. Messi: hlas si nedají, ale respektují se KAMARÁDI Cristiano Ronaldo a Lionel Messi se srdečně zdraví při vyhlášení cen FIFA v Londýně v říjnu 2017. Jako by se potkali dobří kamarádi a ne největší fotbaloví rivalové. Cristiano Ronaldo se synem před vyhlášením cen Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) kráčeli na místa v sále londýnského Palladia, kde už seděl Lionel Messi. Messi vstal z křesla, Ronaldovu pravici tiskl oběma rukama, z výrazu obou šlo rozpoznat radost. Nebo to byla přetvářka? Už deset let bojují o pozici nejlepšího fotbalisty světa. Jen o rok méně soupeří o tituly ve španělské lize, ale jejich rivalita není vyhrocená jako mezi Realem a Barcelonou. „Sice nejsme nejlepší kamarádi, ale velmi se respektujeme. Rivalitu vytvořila média, my proti sobě opravdu nic nemáme,“ nechal se dřív slyšet Ronaldo. Zvlášť když jeho syn rivala zbožňuje. „Na internetu si pouští videa s tvými góly. Když hraje fotbal na počítači, tak za tebe, pořád o tobě mluví,“ říkal portugalský záložník po vyhlášení Zlatého míče 2015, když se Cristiano junior k idolu hrnul. To udělal i v pondělí: když Messiho spatřil, zrychlil, aby u něj byl dřív. Při El Clásiku, nejvypjatějším ligovém souboji v Evropě, se ti dva nikdy nepokopali. Zůstávali stranou dramatických konfliktů. Ale je taky pravda, že v anketách pro sebe vzájemně nikdy nehlasovali: Co kdyby zrovna můj hlas pomohl soupeři? Když teď v Londýně Nejlepším fotbalistou FIFA vyhlásili Ronalda, Messi jeho příchod na pódium doprovodil úsměvem – chce se věřit, že upřímným. A co v prosinci, až se potkají při vyhlášení Zlatého míče? Miloslav Novák |
