„Dost nepříjemný pocit. Bohužel se týká nás všech,“ vypráví Aleš Matějů, fotbalový obránce z italské Brescie.
Během dne odtrénoval, navečer nakoupil potraviny na zítra a zatím se pokouší nepanikařit. Do kavárny, jak je zvyklý, po tréninku nešel. Všechny jsou zavřené. Malé obchody rovněž. Ve městě stoupá nervozita. Na severu Itálie řádí smrtelný koronavirus. I v samotné Brescii už zemřeli lidé.
Nezlobte se, Aleši, už máte roušku?
To zase ne, ale antibakteriální a dezinfekční gely ano. V Brescii jsou skoro vyprodané.
Máte zásoby?
Maminka se bojí a samozřejmě mi na dálku radí, ať si nakoupím dopředu, ale nechci panikařit. I když...
I když?
Včera byly regály v obchodech poloprázdné, i Brescii hrozí, že se dostane do karantény. Dneska mě uklidnilo, že jsem zase viděl plno zboží. Velké obchody se nezavírají, lidé se ve frontách nestrkají, nepředbíhají.
Ale školy zavřené jsou.
Všichni mají strach, to je evidentní. Dělají si zásoby, dávají si pozor, někteří nosí roušky. Ale pořád jezdí na kolech, běhají, snaží se usmívat. Jen se jich srocuje stále míň.
V klubu jste dostali pokyny, jak se chovat?
Doktoři nám zdůraznili, abychom se vyhýbali veřejným místům, restauracím, nádražím, nemocnicím. Abychom pravidelně používali základní hygienecké prostředky. Ale všichni samozřejmě netrpělivě čekáme, co bude dál.
To chápu.
Třeba v Miláně je panika daleko větší, na letištích je strach enormní, protože se tam potkávají lidé z celého světa.
A italská liga odkládá zápasy. Jiné se budou hrát bez diváků.
Přitom pacient Nula, o kterém se v každých televizních zprávách mluví, protože do Itálie koronavir pravděpodobně přinesl, stále nebyl vypátraný. To je na prd.